16.5.2017
Redakce
0
Kategorie: Historie

Byly masné výrobky za socialismu lepší než ty dnešní?

Sdílejte článek:

HSP

Určitě ano! Takto si zřejmě odpověděla většina z čtenářů věkové kategorie 40+ už po přečtení nadpisu článku. Ti mladší si zas vzpomenou na situaci, se kterou se již pravděpodobně setkali, a to jak při konzumaci masných výrobků lidé dříve narození řekli: toto není ta pravá chuť salámu jako za našich časů, ta klobása už dnes nemá žádnou vůni, jako mívala za komunistů, ty párky jsou samá mouka, nedají se srovnat s těmi socialistickými … a tak dále a tak podobně. Opravdu byly za dob centrálního plánování a ústředních sjezdů KSČ lépe, chutnější či dokonce zdravější masné výrobky jako ty současné? 

[ad#clanek-respo]

Chutnější?

Masné výrobky těch dob obsahovaly bezpochyby více masa. Tento fakt byl dán několika faktory. Samotná surovina byla relativně levná a nemělo žádný ekonomický význam nahrazovat ji například dražší sójou z dovozu. Nezapomeňme také na fakt, že míra životní úrovně se v těch dobách měřila například i spotřebou masa. Ta v těch časech dosahovala úctyhodných 84 kg na obyvatele a rok. Dnes je to podprůměrných (v rámci EU) 50,2 kg. S nižším průměrným obsahem masa v dnešních výrobcích přímo úměrně souvisí vyšší obsah vody , ta je v mase vázána chemickými látkami. K lepší chuti tehdejších výrobků zřejmě přispívalo i používání čistých, přírodních koření . Ty se sice používají i dnes, ale větší masozpracující podniky je nakupují v tzv. kombi směsích, kde je již namíchané takříkajíc vše, včetně emulgátorů.

Samotná vstupní surovina, tj maso, se používala zejména v čerstvém stavu, což stejně mělo nepochybně svůj podíl na výsledné chuti výrobků. Dnes se nakupuje surovina téměř z celého světa a z logistických důvodů se její trvanlivost různé prodlužuje (balení v ochranné atmosféře, mrazení). Samostatnou kapitolou dnešních masných výrobků je “vynález” separovat. Separát je vlastně maso mechanicky oddělené od kosti. Pokud to velmi zestručnit, kosti se zbytky masa se semelou a následně se na základě různých fyzikálních vlastností masa a kosti od sebe oddělí, přičemž vzniká jakási pasta obsahující i mikroskopické částečky kostí. Přínos používání separace do masných výrobků si každý zhodnotí sám. To vše spolu vytváří rozdíl v chutnosti mezi výrobky dnešními a socialistickými. Pamětníci z těch dob vzpomínají na případy kdy hostili nějakého zahraničního hosta a ten si nevěděl vynachválit plnou, poctivou chuť masných výrobků. My dnes zažíváme něco podobného například při cestě na Balkán, kde jsou podle všeho ještě v technologických inovacích v oblasti zpracování masa pár let pozadu.

Za všechno “vděčíme” přídavným látkám

Technologický pokrok přinesl změny i v oblasti potravinářství a je třeba říci, že ne všechno je pouze negativní. Při zpracování masa představuje technologické inovace zejména aplikace přísad. Přídavné látky se přidávají do masných výrobků s cílem dosáhnout typickou charakteristiku daného výrobku (barva, chuť, vůně, vzhled) a prodlužují jeho trvanlivost. U výrobků, kde legislativa stanovuje minimální procento bílkovin, se jejich obsah často dohání znovu pouze přídavnými látkami. Umělé přísady do potravin používali i v období socialismu, ale nakládalo se s nimi podstatně opatrněji.

Zdravěji?

Pokud máme pod slovem zdravější na mysli zdravotní bezpečnost potravin, tak pak jsou v současnosti nejzdravější masné výrobky, jaké kdy v historii lidstvo mělo. V byrokratické a úzkoprsé EU to platí dvojnásob. Pokud si ale pod slovem zdravější představujeme méně chemie, více přírodních surovin, tak pak musíme konstatovat, že za socialismu byly jedny z nejzdravějších masných výrobků, jaké si dokážeme představit.

Lokální původ? Dnes rarita, za socialismu samozřejmost

Pokud by to náhodou někdo nevěděl, tak za socialismu bylo, jak vše, tak i výroba, zpracování a prodej masných výrobků, přísně řízené a naplánované. Takže, pokud jste žili v okresním městě XY, byl tam pravděpodobně menší nebo větší masozpracující závod, který nakupoval živá zvířata z Jednotných zemědělských družstev zejména ze svého okresu. Výrobky, které tento závod vyrobil, skončily v naprosté většině zase jen v daném okrese. Výjimkou byly pouze podniky specializované na výrobu trvanlivých salámů nebo konzerv. A jak to je dnes? Z bývalých socialistických masných podniků jejich přežilo jen pár a ty nakupují surovinu v rámci celé EU, své výrobky pak vozí často křížem krážem přes celou republiku přes různých distributorů a logistická centra. O lokálním původu tak u středních a větších výrobců nemůže být ani řeč.

Nedostatky socialismu

Těch bylo víc než dost a většinou jsou dobře známé. Pokud tuto problematiku zúžíme pouze na oblast výroby a prodeje masných výrobků, pak musíme konstatovat, že v té to bylo zejména nepravidelné a nedostatečné zásobování. A tak pokud jste chtěli zajistit pro svou rodinu nějakou tu lepší suchou salám nebo kvalitní šunku, museli jste mít svého známého řezníka. Do řeznictví se tak chodilo nejen předním vchodem, ale i zadním. Odtud se pak prodávala svíčková, vepřová panenka, roštěná, ale i salám Uherák či Pražská šunka. Nedostatečné zásobení obyvatelstva masem a výrobky vygenerovalo celou generaci drobných farmářů, řezníků a garážových výrobců. Dnes už je to spíše rarita, ale za oněch časů v čase zabijačkové sezóny se zabíjeli prasátka, králíky, kachny, husy, krůty lze v každém druhém domě.

Všeho bylo málo a to co do množství i do šířky nabídky. Podobně jako boty, ovoce a další věci, i masné výrobky se nekupovaly, ale sháněly. Na druhé straně, pokud jste již něco koupili, měli jste jistotu, že jestli si koupíte určitý salám v Košicích nebo v Praze, bude jeho složení stejné. Bylo to díky jednotným normám . Takzvané ČSN platily v celé republice a byly závazné pro všechny výrobce. K pozitivům těch dob patřilo i přehledné pojmenování výrobků a určitá “poctivost” v nabídce . Pokud patřil salám do kategorie levných výrobků, odpovídal tomu i její název a cena, jinými slovy turistický salám byla turistický salám a nehrál si na uherák. Dnes se může pod honosným názvem skrývat i podřadný výrobek.

Na druhé straně nás jednotné unifikované normy obíraly o pestrost a rozmanitost nabídky. K negativům dob soudruhů třeba také přičíst omezenou nabídku, úzký sortiment a téměř žádné inovace. Před rokem 1989 jste si nekoupili italský pršut, salám s provensálským kořením nebo Schwarzwaldskou šunku. Dnes najdeme v nabídce obchodů téměř cokoliv, za to však musíte být velmi ostražití, protože nikdy nevíte s jistotou, zda kupujete liptovský, litevský, litavský či dokonce Lipovský salám a zda bude mít obsah masa 50, 40 nebo 10%.

K notoricky známým neduhům plánovaného hospodářství patřily i přímo katastrofální úroveň služeb (z dnešního pohledu), neochota (někdy až arogance) obsluhujícího personálu, vzhled a hygiena prodejen, téměř nulový marketing, nepřitažlivé balení a prezentace zboží. Toto vše spolu tvoří výsledný zážitek z prodeje i samotného produktu, a měly by to vzít na zřetel všichni zastánci “starých dobrých časů”.

Paradoxně se také exportovalo a zřejmě více než dnes. Komunisté totiž potřebovali devizy a měli snahu vyvážet i maso. Některé továrny měly tzv. exportní povolení a vyvážely zejména konzervy- pražskou šunku, jazyky, vyvážela se vepřovice v živém, zejména na Balkán. Naopak dovoz masa byl značně omezen. Dováželo se hovězí z Argentiny a Mongolska, a mnozí z vás si možná ještě vzpomenou na legendární čínské Lunchmeaty.

Můžeme si za to sami

S masnými výrobky je to podobné jako například s rajčaty. My, spotřebitelé, si svým poptávkou objednáváme “umělohmotná” rajčata, protože je chceme mít v lednu a chceme, aby stály 49,90 za kilo. A prodejci pouze plní naše přání a odpovídají: ať se Vám líbí, zde máte lednové rajčata v ceně 49,90 za kilo. Podobně je to i s masnými výrobky, chceme, aby měli párky trvanlivost 30 dní, aby šunka byla krásně růžová a nestála více než 99,90. Výrobci splní naši objednávku a odpovídají: ať se líbí, tady jsou párky v ceně 59,90 a šunka v ceně 89,90 € za kilo, vydrží Vám zabalené celý měsíc a barvu mají krásnou růžovou. Naštěstí si dnes už můžeme i vybírat, a tak, jak se dají koupit chutná rajčata, dají se koupit i poctivé domácí výrobky .

Svůj díl viny ale nesou i státní orgány

Které plní ustanovení norem Evropské unie zásadně nad jejich rámec, a tak například není žádný problém, pokud bude v jitrnici 20 různých “éček”, ale problém nastane, pokud do ní budeme chtít přidat čerstvou krev, nebude vadit, pokud párek zabalíme do ochranné atmosféry tvořené směsí pěti-šesti všelijakých plynů, ale problém nastane pokud bychom ho chtěli prodávat nebalený, podobně tak státní orgány nemají žádný problém s uzenou krkovičkou, která obsahuje 20% masa, ale mají problém s uzeninami , které se udí v tradiční udírně na bukovém dřevě.

Namísto závěru přehledné shrnutí všech kladů a záporů:

Takže na základě výše zmíněných faktů si dejte sami odpověď na otázku, zda byly za dob socialismu masové výrobky lepší. Autor článku si takovýto jednoznačný závěr udělat netroufá i když jak se zdá z tabulky, plusů je jaksi více právě na straně masných výrobků z “dob minulých”.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: hlavnespravy.sk, Ing. Boris Halaj, masodomov.sk

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 4,32 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky