30.9.2015
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Buďme stateční

Sdílejte článek:

KAREL JANDA 30|09|2015

To se nám to povídá, píše, diskutuje, polemizuje …. a čas běží! Jenže jsme zapoměli na jednu zákonitost, která působí autonomně, a má svá krutá pravidla. Čas pracuje proti nám.

Každý den, každou hodinu, každou minutu, kterou zde prodiskutujeme, a nejednou se při tom vzájemně napadáme, se do Evropy vhrne další kvantum imigrantů, které odsud nedostanete již ani párem volů. Je to snad tím, že jsme národ, který řeší své problémy u piva v hospodě, nebo je to tím, že, skryti za internetovou anonymitu, střílíme do vlastních řad a máme pocit, jak jsme v té chvílí silní, nebo jsme opravdu tak blbí, a přestáváme vnímat realitu?

[ad#hornisiroka]

Byly doby, kdy jsme museli držet hubu a krok, jsme možná tak vychováni. Ale nepodléhejme falešné slepotě! Tato doba nastala znovu. A protože v minulosti se vše řešilo u piva, dnes se, když už jsme líní jít na to pivo, řešíme vše po internetu. Má to svá plus – lidi to spojuje, je to taková pračka na názory, postoje, návrhy na řešení, je to prostor pro sdílení faktů a zkušeností, je možné z toho čerpat a vyprofilovat si vlastní postoj, vlastní orientaci, ucelit si názor na vlastní řešení. Jenže to má i své minus. A to je fakt, že mnozí zůstanou jen u toho.

A navíc je tu spousta těch, kteří i tu konstruktivní diskuzi rozbíjí, rozmělní ji poukazováním na naprosté malichernosti a vše potom vyznívá do ztracena, někdy až komicky. Ano, jsou i ti, kteří tu jsou už s tím zadáním, aby samotný účel diskuze poslali do ztracena, nebo ho zcela zdiskreditovali.
Nechci vůbec snižovat význam tohoto webu. Je víc podobných, na nichž se řeší stejné události a věci, které nás v současné době tíží. A díky za to, že toto forum existuje a je životné, aktuální a pravdivé.

souboj

Ale my – Češi,Moravané a Slezané tak rádi jenom diskutujeme ze svého bytu, domu, křesla nebo pohovky.Co se stalo? Je to totiž velmi pohodlné. A proč?

Proto, že to nikoho nenutí k tomu, aby zvedl zadek, a šel to těm svým tzv.chlebodárcům říct z očí do očí. Je to projev strachu, malosti a bojácnosti, pohodlnosti a odtržení od syrové reality, jež se na nás valí. Stále za sebou cítíme toho Bratschneidera ze Švejka, bojíme se, aby si nás tužkou nepoznamenal na papírek a neběžel s tím hned na Oberlandrát. A to je ten problém.

Situace se mění každým dnem a každou hodinou. Že je to celoevropský lunapark, inscenovaný a placený jedním miliardářem z USA, to snad víme všichni. Že krom invaze imigrantů ten člověk platí i vlády evropských státu, aby to podporovaly, to snad už víme také. Že špičky vlád v Evropě mají za každý den, který je stejný, jako byl ten předešlý, neskutečný finanční vejvar, o němž se nám ani nezdá, snad víme také všichni. Jinak by totiž nebyli tak dokonalými herci před zraky svých voličů, netvářili by se, jako sádroví trpaslíci v kapradí, kdykoliv dojde k nějaké konfrontaci, a nekapírovali pohyby marionet, které někdo vodí po podiu. Vše, co je nám prezentováno politiky a mainstraimem, je předem dohodnuté divadlo! A my to, jako blbci žereme, a ještě jsme schopni se kvůli tomu zhádat a pošpinit navzájem.

Dále: Náš tlak je roztříštěný. A oni to dobře vědí! Vycházeje z psychologie řadového občana, každý si oblíbí svůj web, a ten čte, občas se podívá jinam. Ale každý web kolem sebe sdružuje určitou skupinu lidí, kteří buď spontánně, nebo za účelem podpory nějaké osobnosti, směřující k volbám, tvoří svůj okruh příznivců. A najednou je to jak na fotbale. Každý fandí svému týmu, ať to stojí, co to stojí. Lidi, vezměte rozum do hrsti. Vždyť o to těm nahoře evidentně jde! Jde jim o to, aby z občanů udělali fotbalovou ligu. A pak se hádáme, jestli to byl out, nebo vlastňák nebo postavení mimo hru.

Navíc se zde objeví i národnostní aspekt, který ve své přímočarosti kolikrát zapomínám zohlednit, a najednou stojí proti sobě Moravan, Čech či Slezan. A přitom nám jde o společnou věc.

O co nám tedy jde? Jde nám o to, abychom, když jsme zde doma, byli doma i nadále. Abychom v budoucnosti nemuseli lézt kanály, protože se chceme dostat z bodu A do bodu B. Aby naše děti mohly chodit beze strachu s kočárky do parku a do lesa na houby. Abychom si v létě mohli v pohodě sníst na nějakém jarmarku buřta s hořčicí a poslechnout si při tom nějakou kapelu.

A co proto musíme udělat? Musíme odložit k ledu názorové malichernosti, které devalvují a rozbíjejí náš společný zájem. Musíme sjednotit náš tlak. Musíme vylézt ze své anonymity a dát všanc svou kůži. Řeknu to lapidárně a naplno, doufám,že mi to redakce promine, ale kdo se bojí, sere v síni (a to mě maminka vychovávala opravdu velmi slušně).

[ad#velkadolni]

Takže Vás všechny prosím a vyzývám k tomu, abychom se 28.10.1015 vypravili do Prahy. Pojedeme do města, kde po staletí vládli naši králové a císařové, a většině z nich šlo o o to, aby naši zem ubránili proti nájezdům zvenčí. Tam řekneme jedním hlasem těm nahoře, kteří nás arogantně přehlížejí,
že jich máme dost. Nebudeme pitomě zvonit svazkem klíčů, to už zde jednou bylo, ale ukážeme jim zdvižené pěsti našich rukou, které jsou ztvrdlé prací, aby pochopili, že toto není sametová revoluce. Tam projevíme svou vůli.

Jenom my určujeme svůj život. Jenom my máme právo na to říct, jaká bude budoucnost naši země. Nenechte si toto právo vzít, je to naše poslední šance! A pokud ji propásnete, pak za to, co bude následovat, si můžete opravdu sami.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky