27.8.2025
Redakce
9
Kategorie: Společnost26 přečtení

Brno … odbočka na Vídeň

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Je tomu tak dvacet let, co jsem vyrazil do Brna. Poprvé a naposledy. Měl jsem tam slíbené bydlení, měli jsme se stěhovat. Vyrazil jsem tam s prvním kufrem.

Byla to moc komická cesta.

Ale začnu současností. Petr Kolman publikoval komentář na serveru Lidovky, kde se zabýval otázkou jisté neukázněnosti brněnských občanů v okolí tamního hlavního vlakového nádraží. Prý se k místu soustředí nikoliv prodejci bobřích kožek a domorodých šperků, ale narkomani, bezdomovci, agresivní opilci. Místo páchne močí a výčitkami vůči samotné existenci. „Skupinky postávajících osob zde téměř celodenně obtěžují kolemjdoucí, nejen místní, ale i turisty, včetně zahraničních. Výhružné pohledy, vulgární komentáře, zápach a strach. K tomu všudypřítomný nepořádek, moč, občas i krev a zvratky,“ píše Petr Kolman.

Člověk neuvyklý brněnským specifikům si u nádraží může připadat přinejmenším překvapeně. A s mohutným povzdechem se z místa snaží odvlát do bezpečnějších končin odbočky na Vídeň.

Kuriózní je v tomto ohledu i má dvacetiletá zkušenost. Já, mladý jinoch, jura z vesnice, jsem si přes inzerát sehnal bydlení na okraji Brna. Zavolal jsem na místo, dohodl se na všech podrobnostech, včetně té, že po složení kauce dostanu hned klíče do rukou. Vystoupil jsem na brněnského hlavním vlakovém nádraží. Hned v aule se na mě nalepila podivná existence. Nejdřív chtěla cigáro, pak peníze, pak informaci, kolik dám za trávu, pak za něco ostřejšího. Oklepal jsem ze sebe divokého obchodníka a vyrazil z nádraží na místo určení. Před nádražím se na mě nalepily hned dvě osoby a „kam až oko dohlédlo“, postávaly další. Pomyslel jsem si něco ošklivého o domorodých zvyklostech vídeňské odbočky a vyrazil pronásledován houfem cikáňát, které volaly, abych jim požehnal (vypadal jsem ve dvaceti s démonickým kabátem až k botám jako špatná kopie Krista).

Hnal jsem se na schůzku, kde jsem byl hotov složit kauci. Pronajímatel tam byl, zálohu chtěl, klíče a ani smlouvy připravené neměl. Tak jsme se mrzutě rozloučili a já vyrazil do útrob Brna. K večeru. Bez klíčů, bez dojednaného ubytování, na sklonku zimy. Nakonec jsem na kost zmrzlý kolem desáté narazil na ubytovnu. Zabuším, otevřeli. A že mě mohou ubytovat jen v hromadném hrobě. Aj jsem se lekl a jal se radši umrznout, než se nechat umučit v brněnském podsvětí. Ale vrátná mě chytla za ruku a povídá, že tomu tak jenom říkají a vedla mě po schodech dolů. Do sklepení.

Schod po schodu mě chlácholila, že je to jen pokoj s víc postelemi a že dnes je tam jen jeden chlap a ten že bude spát. Nespal.

Sedl jsem si na postel, v místnosti jich bylo na dvacet. Hned na vedlejší si sedl onen chlap. A začal si mě oťukávat, jestli ho v noci nezamorduju. Byl to trochu podivný člověk. Lehl jsem si, s kabátem srolovaným pod hlavou a s dvaceti tisíci na kauci v ponožce a snažil se pána přesvědčit svým konáním, že jsem se přišel skutečně jen vyspat. Ale sichr je sichr. Začal mi vyprávět, že jeho brácha sedí, že spolu zabili chlapa, ale brácha to vzal na sebe. A vyndal nůž a házel si ho z ruky do ruky a říkal – tímhle nožem jsme ho zapíchli – a já, jako kdyby mi povídal pohádku na dobrou noc, u toho usnul, protože jsem byl z té brněnské odbočky na Vídeň utahaný jako kotě. Vím, zní to absurdně, kdyby se mi to nestalo, sám tomu nevěřím.

Druhý den, podivný člověk už měl ustláno a zmizel, jsem běžel na nádraží, prorazil chrchel tamních nádražních povalečů, popadl z úschovny kufr a už ve vlaku směr Praha se křižoval se slovy – tedy Brno, nic horšího jsem jakživo nezažil. A to jsem byl párkrát i v Ústí nad Labem!

Je až s podivem, že se policie, řada tamních vlád magistrátu nebo občanská společnost nedokážou postarat o to, aby se pro cestujícího Brno nestalo ve vzpomínkách noční můrou. Je to jejich vizitka. Jak před dvaceti lety, tak i teď. Jen ta osádka před nádražím se nejspíš trochu  proměnila a za klidného pozorování orgánů si tam dýluje místo trávy nejspíš fentanyl. Já mám Brno zapsané ve vzpomínkách pod značkou – hic sunt leones.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
26 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Zrušit rodná čísla?

    JIŘÍ MAŠEK Stát má v plánu zrušit rodná čísla. O tuto bitvu za desítky miliard korun neprojevuje přitom téměř

    Nikdy by mě nenapadlo

    VOJTĚCH MACHÁLEK My, hodně dávno narození si dobře pamatujeme, jak bedlivě byla střežena vnější hranice státu. Někdy nechyběla ani

9 komentářů
  1. balíkR27122024CZ 00:42:09 Odpovědět

    kámo, na nádraží v Brně jsem byl v roce 1978 a vloni podruhé, jediná změna byla v mřížích na WC , nyní jsou tam dvoucoulové trubky 🤣
    Brno je takový větší Lunik IX. , v černobílém provedení.

  2. Jiří Zajac 04:45:35 Odpovědět

    To je ale blábol.

  3. kostěj 05:23:13 Odpovědět

    Do Brna občas zajíždím. Fakt je, že některým lokalitám se raději vyhýbám, ale on ten „Šervúd“ u pražského hlaváku taky nic moc. Čím jsem starší, tím víc si říkám „zlatá vesnice“ a vážně uvažuji o tom, že se odstěhuji na chalupu na venkov natrvalo. Akorát mě děsí vidina těch energetických štítků a další buzerace chystané v Bruseli – oni nám asi opravdu ty baráky chtějí vzít! No, uvidíme… Volit jedině SPD a Stačilo a pokud to někdy vůbec bude možné, tak pryč z EU!!

  4. Jan Martin 06:16:53 Odpovědět

    V Brně jsem se narodil, rád na něj vzpomínám. Pan Cháb psal tento článek po nějaké těžce propité noci, jinak by nemohl takové voloviny vyvrhnout. Pište raději o politice, pane, nebo začněte psát romány.

  5. Xy 07:05:56 Odpovědět

    Do Brna dojíždím za prací celý život každý den a nikdy jsem na hlavním nádraží neměl žádný problém.

  6. Ethanol 07:11:05 Odpovědět

    Jedinná výhoda Brna je, že se dá po dálnici objet.
    To v Praze tolik štěsí nemám. :yes:

  7. prav 07:35:18 Odpovědět

    „Hned v aule se na mě nalepila podivná existence. Nejdřív chtěla cigáro, pak peníze, pak informaci, kolik dám za trávu, pak za něco ostřejšího.“

    Když je někdo celou noc na flámu s pochybnými existencemi, tak si je nemá brát sebou na nádraží a do vlaku. Pak hrozí nebezpečí, že je tam potká a nebude si pamatovat, že si je přivezl.

  8. nykado 08:25:53 Odpovědět

    Brněnské nádraží a hlavně jeho děsuplná klientela tam straší desítky let, divím se, že máme tolik neziskovek pobírajících peníze od státu co se údajně starají o sociálně potřebné a nikde to není vidět, jinak s bezdomovectvím je to těžké, když jste na ulici nějaký ten rok, zvyknete si a co hůř v mozku vám přeskočí výhybka a vy se do běžného života už nedokážete vrátit nemluvě o lidech duševně nemocných kteří po odchodu z blázince nemají kam jít, příbuzní o ně nemají zájem

  9. leafroller 09:22:34 Odpovědět

    Ano, v centru Brna jsou také dealeři a bezdomáči. Úplně stejně jako v pražském Sherwoodu u hlaváku, nebo v kterémkoli jiném městě. To je objev, pane Cháb. A taky je tam spousta mladých koček a skvělých hospod. Taky se tam dá v noci dobře najíst a jezdí odtud noční MHD úplně stejně jako z Národní v Praze, kde jste blahé paměti mohl kdysi bez problémů sehnat malého kluka na sex. Nevím, jak dnes…;-)

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)