Angličtina ministryně Schillerové

„Nejdřív mě z angličtiny zkoušela ČT. Hnali se za mnou s kamerou z Malostranského náměstí až na MF. Na úřadu na mě už čekala redaktorka Primy, která v žádosti o rozhovor o angličtině neuvedla ani slovo. Nebudu lhát, v ten moment toho na mě bylo moc. A odešla jsem. Možná chyba,” napsala ministryně. Následně dodala, že v angličtině není nejlepší na světě a nikdy nic takového netvrdila. Jazyk se prý doučuje a zlepšuje se.

Média mají další „senzaci“ na účet ministryně financí Aleny Schillerové. Poté, co si „všimla“, že Schillerová chodí nějak „podezřele upravená“ v době uzavřených kadeřnictví, na Schillerovou vytáhla to, že neumí anglicky. Při videokonferenci ministrů financí EU byla zastupována náměstkyní, protože, jak tvrdí média, neumí anglicky, a tudíž se nedohovoří.

Schillerovou jsem nikdy anglicky mluvit neslyšel a nemohu tedy o její znalosti anglického jazyka cokoli potvrdit či vyvrátit. Pokud tvrdí, že v „Bruselu“ vždycky mluví anglicky, je to možné. Nicméně, a na to se v současné „štvanici“ vůči ministryni financí neupozorňuje, každý může na půdě EU mluvit svým rodným jazykem, a proto jsou tam početné skupiny tlumočníků, kteří jsou za překlad (správný!) placeni. Není totiž nic špatného na tom, aby si představitelé státu zajistili výborné tlumočníky, kteří věrně reprodukují, co kdo řekne, než aby v důsledku jazykové nepřesnosti řekli něco, co pak může způsobit přinejmenším trapas nebo dokonce vést k poškození státu.

O „slabé angličtině“ se už v médiích psalo v souvislosti s bývalým předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem z Polska. I ten čelil kritice za svou angličtinu na počátku svého funkčního období, musel se samozřejmě zlepšit a na konci jeho mandátu si už jeho „slabé“ angličtiny nikdo ani nevšiml. Při odchodu Velké Británie z EU se ale také spekulovalo o tom, zda bude angličtina vůbec uznána jako úřední jazyk EU, angličtinu snad zachraňuje Malta, která má angličtinu jako druhý úřední jazyk.

Pokud reportéři českých médií „uhání“ ministryni financí Česka a mluví (pokřikují?!) na ní otázku v angličtině, je to důkaz jistého hyenismu českých médií. Hledá se cokoliv, co by mohlo „strážkyni“ české státní kasy „přitížit“. A dělá se to velmi důsledně s cílem relativizovat finanční pomoc státu nejen českým rodinám, ale i širokému spektru podnikatelů. Stěžovat si na to, že vláda „zařízne“ návrhy opozice, aby je potom „oprášila“ a sama prosadila, je holt úděl opozice. Vláda si tak počínat může například s ohledem na to, že disponuje většinou v poslanecké sněmovně a proto, že ani v časech virové pandemie žádná vřelost či důvěra mezi opozicí a vládou nenastala. Jsou to naprosto běžné postupy všude na světě tam, kde panuje demokracie a existuje vláda a opozice. Právě teď například chtějí demokraté v USA prosadit další obrovský balík finančních prostředků do ekonomiky, a prezident Donald Trump už avizoval, že je to „mrtvé dítě“. Sám už prosadil miliardové dotace a všechny složenky s finanční podporou potřebným Američanům šly s jeho podpisem, za což ho demokraté podrobili „zdrcující kritice“.

Závěrem jen něco k zamyšlení – kolik českých aktivních politiků dokáže promluvit cizím jazykem tak, aby jim bylo rozumět a aby oni rozuměli tomu, co druhý v cizím jazyce říká? Možná bychom se všichni divili jak malé procento naši poslanců a senátorů skutečně dokáže hovořit anglicky na slušné úrovni. Já bych byl ale především spokojen tehdy, pokud by byl zajímavý obsah toho, o čem mluví. Vykládat pitomosti v angličtině nebo v češtině – v tom opravdu není žádný rozdíl.