25.11.2019
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Vzletná Letná

Sdílejte článek:

MARIE JOSEFÍNA FULKOVÁ

Listopadový balast, plnící veřejnoprávní kanály, jsem prozíravě trávila na slunečné pláži. Zpětně mě však hojnost článků na téma 30 let od listopadu opět vede k zamyšlení: Kdo jsou ti lidé, co hulákají pod taktovkou nedostudovaného kazatele a umělecké fronty, sestávající z umělců, kteří pomalu upadají v zapomnění? Nejsou kšefty, nejsou prachy, pořídili si početné rodiny a topí se často v milionových dluzích (Bolek Polívka). Spíše živoří z bývalé slávy, kdy se týden co týden objevovali v televizi (hlavně té veřejnoprávní)a vtloukali nepoučené veřejnosti do hlav svá politická moudra v pravidelných diskuzních pořadech. Byli téměř věrozvěsty nových časů. To nám vládl v dřevních dobách kapitalismu nepolitický prezident, umělec Václav Havel, a všichni umělci (především herci, filmaři a divadelníci) měli tehdy za to, že to tak bude jednou provždy. Že je jejich erudovaná mysl v politice udrží do skonání světa, budou své pozoruhodné názory na politiku za slušné honoráře šířit věčně a k tomu mít své jisté měsíční příjmy v ještě nezprivatizovaných divadlech a pravidelně i ve filmu, televizi, rozhlase …. Doba naštěstí pokročila, pryč jsou časy nepolitické politiky, divoké privatizace, „tunelování“ státních firem (to je mimochodem české slovo, kterým jsme obohatili i další jazyky), možnost stát se přes noc milionářem nebo chudákem.


Jistě se o to být milionářem pokusili i někteří z umělců, ale nějak se většinou nezadařilo. Nebo možná lehce nabyli a lehce pozbyli (farma v Olšanech). Tomu se říká neúspěch. Osobní krach. Jde jen o to, si to přiznat a neobviňovat a nevyřizovat si účty za svůj neúspěch s někým jiným. Teď je to Andrej Babiš, Miloš Zeman a bůh ví proč Marie Benešová. Ale ti opravdu nemůžou za to,že Bolek Polívka už nemá v ČT pravidelné měsíční Manéže, že na stárnoucího Hutku už téměř nikdo nechodí a není o něj zájem…

Ráda bych se mýlila, ale myslím, že i jejich dvousettisícové publikum, (kde by ho jinak měli?) se žádnými velkými životními úspěchy chlubit nemůže. Úspěšný člověk je totiž většinou spokojený sám se sebou, s výsledky své práce i patřičnou odměnou (jak finanční, tak v podobě zaslouženého společenského uznání). Je prostě zdravě sebevědomý a na rozdíl od účastníků vzletné Letné nepotřebuje nikoho zesměšňovat a urážet jen proto, aby si svoje pošramocené sebevědomí zvýšil.

Nepotřebuje se ohánět podomácku vyrobenými papundeklovými transparenty s nápisy HAMBA (té paní to fakt myslí), Babiše-Bureše do koše a nevím čím vším. Hlouposti se tu meze nekladou. Do takového obrazu nepříliš úspěšného člověka zapadá i Matěj Minář. Nevím, proč šel studovat teologii, ale pokud vím, jeho ambice jsou manažerského typu (neúspěšně se např. pokoušel o výnosnou manažerskou funkci v nejbohatší neziskovce Člověk v tísni, a jistě to nebyl jeho jediný pokus….)
Ano, všem těm účastníkům vzletné Letné podle mého soudu něco podstatného v životě chybí. Těm na pódiu zašlá sláva ( s výjimkou Ivana Trojana), těm dole především sebeuplatnění, slušný příjem a respekt okolí.

Jenže urážkami a křikem se respekt nezískává. A tak zůstane jen sebelítost.

Není to na jeden život málo?

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (27 votes, average: 4,22 out of 5)
Loading...