31.3.2015
Redakce
0
Kategorie: Politika

Advocatem diaboli aneb o hledání třísek v oku bratra

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 31|03|2015

Dlouho jsem čekal, kdo tenhle prapor zvedne. Ale když se k tomu stále nikdo nemá, ujmu se věci sám. O co jde? O Rusko.

Řada kritiků současného Ruska opakuje neustále a umanutě dokola tři obehrané mantry. První, že každý, kdo projeví jen náznak pochopení pro politiku Putinova Ruska, je skalní komunista a neobolševik. Protože Rusko je, jak všichni vědí, stejně jen „prekabátěný“ Sovětský svaz, všech levičáků ráj. Druhá mantra říká, že v Rusku není demokracie. Že je to diktatura, která pronásleduje a ďábelskými úklady ničí své oponenty a vraždí občany, nepohodlné vládnoucímu režimu. Třetí mantra pak tvrdí, že Rusko je násilnický, rozpínavý a agresivní stát, který vojensky obsazuje cizí území a ohrožuje okolní země.

[ad#hornisiroka]

Pokusme se tyto teze rozebrat. Té první by nahrávala podpora, jíž se řadě ruských politických akcí dostává od našich komunistů. Tedy vrána k vráně sedá, že.. ? Ne tak zhurta. KSČM je stará a řádně zkostnatělá organizace. Věkový průměr členstva to naznačuje docela zřetelně. Jedním z hlavních znaků podobných uskupení je názorová rigidita a setrvačnost. Někdy i čtvrt století přetrvávající. Přidejme k tomu tradiční antiamerikanismus tzv. „staré levice“, ke kterému, žel, existuje čím dál více objektivních důvodů. Ten způsobuje, že kromě starších, tradičních představitelů strany se proti USA a logicky tedy pro Rusko vyslovuje i mladší generace komunistických funkcionářů.

Ale kapitalismus v Rusku být nemůže, když se k němu hlásí bolševici, ne? No, nechci vás zklamat, ale zkusme pár čísel. Rusko je tržní ekonomikou a má (nejen na naše poměry) nízké daně. Posuďte sami – 13 procent pro fyzické osoby a 20 procent pro právnické osoby, DPH je 18 procent. (Zdroj ZDE). K tomu president Putin vyhlásil loni další prodloužení daňových prázdnin pro drobné živnostníky. Lze tedy hovořit o programové a dlouhodobé podpoře drobného podnikání. Narozdíl třeba od tuzemských pokusů živnostníka vyhubit. To srovnání, s aktivitami České vlády, například s plánem na zavedení registračních pokladen, se nabízí samo.

Ano, můžete namítnout, že podpora živnostníka je sice hezká, ale že většinu Ruské ekonomiky táhnou velké korporace. A že tyto rozhodující, strategické podniky jsou buď polostátní, nebo jsou nějakým způsobem politicky navázané na státní struktury. Ano, to jsou. Naprostá hrůza. Takové propojení hospodářských a politických struktur! To by se třeba u nás, nedej Brusel, stát nemohlo, že ?

Takže kapitalismus bychom v Rusku měli. Teď se podívejme na tamější demokracii. Parlament tam je, volby se konají, tak jako u nás. Co dalšího bychom měli požadovat?  Vyjděme z definice demokracie. Zpravidla se uvádí, že jde  o „vládu lidu“, podle řeckého slova démos, tedy lid, ve které se všichni občané podílejí – přímo nebo nepřímo skrze volené zástupce – na navrhování a přijímání zákonů, kterými se řídí jejich společnost. To by tedy mělo v praxi znamenat, že názory, přání, postoje a oprávněné zájmy většiny ze zmiňovaného lidu (občanů) určují politiku jejich státu. Mělo. Nakolik se to kde po světě daří, můžete vcelku snadno posoudit sami. Jak? Třeba tím, nakolik postoje většiny obyvatelstva k určitému problému rezonují veřejným prostorem. Zkusme to třeba u nás. Schválně, nakolik se v mediích a ve veřejné diskusi vůbec objevují názory většiny občanů na problematiku kupříkladu nepřizpůsobivých, nebo třeba k otázkám muslimské imigrace? Myslím ty názory, které známe ze svého okolí a které denně slýcháme ode všech svých známých. Že vůbec? Hmm.

00RUSKO

Tak to zkusme jinak. Přes volené zástupce. Mají-li občané pocit, že je tito dobře zastupují, tak to jistě ocení svou podporou. Takže – president ČR 43%, podle STEM ze 17.2.2015, premiér ČR 63%, podle STEM z 3.2.2015. Vcelku dobré, ale president Ruska – 86% podle Levada Analytical Center.  Stále si myslíte, že máme koho co poučovat?

Tak raději přejděme na likvidaci opozice v Rusku. Ano, ten nešťastný Chodorkovskij. Tenhle magnát a oligarcha přišel ke svému jmění v divokých letech jelcinovské privatizace. Způsoby a metody oné doby by vydaly na samostatnou knihu. Výsledkem „jelcinovštiny“ bylo několik silných, vzájemně soupeřících hráčů, jejichž aktivity ohrožovaly  samotnou existenci, územní celistvost a fungování ruského státu.  Tak, jako se to dnes děje třeba na Ukrajině. Jakmile nastoupil do úřadu presidenta Putin, pokusil se moc oligarchů omezit. Silou a nakonec úspěšně. Některý skončil v zahraničí, některý už nežije. Část oligarchů chytila vítr, zapojila se a stala se (úspěšnými) gubernátory některých ruských oblastí. Chodorkovskij se cítil silný a pokusil se vzdorovat. Byl smeten. Obvinění z korupce… Hnusné a nedemokratické. Jasně.

Jen mně udivuje, kolik lidí na tyhle silové manýry poukazuje ve státě, kde policejní komanda svrhávají vlády. Kde prokurátoři následně dramaticky hovoří o gigantické korupci a ohrožení státu, aby se po dvou letech z té prasklé bubliny vynořilo pár kabelek a jedna žárlivá, mocí opilá úřednice.

Ano, vím, v Rusku se vyskytla i daleko horší zvěrstva. Vražda novinářky Politkovské, vražda opozičníka Němcova… To by přece samo o sobě mělo každému stačit k poznání, že Rusko je hnusný, barbarský stát, který nepatří do civilizace.  No, jak se to vezme. Pokud si dobře vzpomínám, tak i u nás proběhl soud, který řešil přípravu vraždy novinářky, jisté Sabiny Slonkové. Naštěstí šlo pouze o přípravu vraždy ve stádiu pokusu. Objednatelem vraždy byl vysoký úředník ministerstva zahraničí. Myslíte, že bych z toho měl vyvozovat nějakou spojitost vlády České republiky s vraždou novináře?  Měl bych mluvit o politické objednávce?

[ad#hornisiroka]

Pokud pak jde o Němcova, tak jeho vliv slábl a (vcelku marginální) protiputinovské opozici tak lépe posloužil mrtvý než živý. Jeho smrt přivedla do moskevských ulic řádově více protestujících, než by jich dokázal motivovat jako opoziční politik. O případu, tak jako většina světa nic nevím a nemíním spekulovat. Jen bych chtěl připomenout, že na podivné smrti významných osob nemá Rusko monopol. Kdo z vás si ještě vzpomene na případ Zdeňka Janíčka z roku 2005? Tento druhý muž pražské policie byl nalezen oběšený s 29 bodnými a 6 řeznými ranami na těle. Policie případ uzavřela jako jasnou sebevraždu. Pikantní na tom je fakt, že 4 bodné rány byly údajně v zádech a žádná rekonstrukce neobjasnila, jak si je ten šikula dokázal způsobit sám. K dokreslení atmosféry pohřbu ZDE.

Bylo to za Grossovy vlády a jeden její člen, ministr financí, to mezitím dotáhl na premiera. Dalo by se z toho usuzovat, že ČR byla a je mafiánským státem a nepatří do civilizace, když tam podivnou smrtí umírají vysocí státní úředníci? Já doufám, že ne.

Ono to Rusko, o kterém mluvíme, je prostě jen o něco větší a lidnatější zemí, a proto se tam podivná úmrtí a nevyjasněné případy logicky mohou objevovat statisticky častěji.

Takže pojďme na poslední z protiruských manter, tedy na tu o násilném, agresivním zabírání cizího území. Ano, Krym a překreslování hranic… Jde prý o první a zároveň učebnicový případ anexe od konce druhé světové války narušující zločinným způsobem poválečné uspořádání Evropy, říkají politici napříč Evropou. Hrůza.

A teď zkusme trochu objektivity. Opravdu se jednalo o první případ?  Nemá cenu zde popisovat případ Kosova. To už mnohokrát učinili povolanější. Snad ale neškodí připomenout, že na rozdíl od Krymu se pro jeho mezinárodní uznání jako státu nejen střílelo, ale i humanitárně bombardovalo. Ostatně celý rozpad Jugoslávie byl jedním velikým překreslováním poválečných hranic v Evropě. Překreslováním veskrze násilným. Jen jsme na ty krátké, ale krvavé potyčky mezi jednotlivými dceřinnými státy už dávno zapomněli. A co třeba o něco starší případ Kypru? Tam se tuším také trochu válčilo a maličko obsazovalo území jiného evropského státu.  A nejsou navíc oba hříšníci, Řecko i Turecko, členové NATO?

Nejhorší případ anexe jsem si ale nechal na konec. Šlo o anexi státu o rozloze 108 333 km² s 16 111 000 obyvateli. Kde? V Evropě. Že o tom nevíte? Ale ano! Třetího října 1990 se součástí Spolkové  republiky Německo stala bývalá NDR. Že to nebyla anexe?  Inu, jak jinak nazvat přičlenění území jednoho státu k jinému, s převzetím měny, zákonů a státní správy? A že si to přála zdrcující většina obyvatelstva NDR? To na Krymu taky. A můžeme-li posoudit spokojenost obyvatelstva s přičleněním, pak na Krymu je to, podle průzkumu (určitě prokremelské) americké agentury Bloomberg 82 % obyvatel, kteří plně podporují připojení Krymu k Rusku a dalších 11 % kteří vyjadřují tomuto kroku alespoň částečnou podporu. K tomu není co dodat. Snad jen, že ta slavná demokracie by měla být o respektování vůle lidu…

Ne, vážení, nejsem Putinovým agentem. Nejsem ani kremlofilem, ani bolševikem, a nechtěl bych se ani do Ruska přestěhovat, jak mi vzápětí nejeden čtenář navrhne. Jen jsem na sebe vzal nevděčnou úlohu advocata diaboli. Co že to je? Jde o označení pro oficiálního odpůrce v církevním procesu svatořečení. Jeho úlohou je zajistit objektivitu, předkládáním argumentů ve prospěch protistrany.

[ad#velkadolni]

To je věc, která si myslím v současné diskusi o Rusku bolestně chybí. Argumenty ve prospěch protistrany a objektivita ve srovnávání. Svým článkem jsem chtěl přispět k poznání, že ve spoustě parametrů si Rusko (i v porovnání s námi) zdaleka nestojí tak katastrofálně, jak nám to media evropského mainstreamu líčí. Že tu zkrátka nestojíme my, euroameričtí hrdinové, celí v bílém, a proti nám zaostalé, špinavé a zločinné Rusko v černém kostýmu desperáta.

Opakujme si občas ve vlastním zájmu, alespoň v duchu, jednu moudrou dva tisíce let starou větu: Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Mt 7,3).

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 4,08 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Kubera o kauze Klaus

    JAN BARTOŇ Jaroslav Kubera, charismatický politik ODS a současný předseda Senátu Parlamentu České Republiky, se vyjadřuje k poslednímu vývoji