
Absurdní představení v Národním divadle
ZDENĚK LANZ
V pondělí 17. listopadu se v Národním divadle v Praze konalo představení, které se jednou možná zapíše k těm „významnějším“ v naší Zlaté kapličce. Jednalo se již o šestnáctý ročník Cen Paměti národa, které každoročně uděluje společnost Post Bellum pamětníkům zlomových momentů minulého století, předloni ji rozšířila i na hrdiny současného dění.
Dvojice konferenciérů – moderátorka z Česka a moderátor ze Slovenska – za potlesku vítá přítomné diváky i diváky a posluchače nejen našich veřejnoprávních médií, ale i slovenské a ukrajinské veřejnoprávní televize. Moderátorka prosí o velký potlesk pro prezidenta České republiky pana Petra Pavla společně s jeho chotí paní Evou Pavlovou. Rozeznívají se fanfáry z Libuše. Diváci vstávají a tleskají ve stoje, prezident s manželkou přicházejí do prezidentské lóže.
Potlesk nebere konce, režie přepíná záběry tu na prezidentskou lóži, tu do řad diváků. A tak – jistě ne náhodou – můžeme spatřit bývalou předsedkyni Poslanecké sněmovny, přísného lidoveckého poslance – bývalého místopředsedu dolní komory či končícího ministra vnitra, jak zbožně vzhlížejí k prezidentské lóži. Ten posledně jmenovaný naznačeným směrem dokonce spiklenecky mrká. Sotva diváci usednou, slovenský moderátor vítá prezidentku Slovenské republiky paní Zuzanu Čaputovou. Spolu s bývalou slovenskou prezidentkou vstávají opět i diváci. Následuje dlouhotrvající potlesk.
Oceněné hodnotit nebudu. Většinu jmen ani neznám, asi byli pečlivě vybráni, ale jistě si prožili své a je tedy pravděpodobné, že si nějaké uznání zaslouží.
Po necelé hodině moderátorka sděluje, že za okamžik uvidíme společný pozdrav z Kyjeva, na kterém se podíleli jak Ukrajinci, tak i Češi. Podle přítomného vedoucího projektu Pomozte Ukrajině je autorem té myšlenky pan plukovník Otakar Foltýn z Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Cituji: „A asi to poselství je jednoduché. My si myslíme, na rozdíl od laciných prodavačů strachu a nenávisti, že těm, kteří bojují za svobodu a demokracii, se prostě má pomáhat.
A budeme to dělat tak dlouho, dokud to bude potřeba. To je asi všechno.“ Následuje poselství – video, které spolu s orchestrem ukrajinské armády a ukrajinskými válečnými veterány natočila Hudba hradní stráže České republiky.
Není žádným tajemstvím, že naše Zlatá kaplička zažila lepší i horší doby, divadelní kritici by patrně potvrdili, že zažila i lepší a horší představení. K těm jistě nejhorším patří Slib věrnosti Říši, kdy se dne 24. června 1942, v den likvidace obce Ležáky, dostavili do budovy zástupci umělců, aby manifestovali věrnost Říši. Tehdy šlo o život.
Nelze se pyšnit ani Provolání československých výborů uměleckých svazů: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, které se konalo 28. ledna 1977 a jehož účelem bylo, aby mnoho umělců demonstrovalo loajalitu k režimu a zdiskreditovalo Chartu 77.
Tehdy šlo „jen“ o práci.
O co šlo divákům 17. listopadu 2025 nevím. Bude tedy asi nejlepší, když si každý toto představení zhodnotí sám…


(27 votes, average: 4,85 out of 5)
Čím více takových akcí bude, tím dříve si snad občan uvědomí, že se současné vlády chovají stejně jako ty předlistopadové. Mám totiž dojem, že to stále většině lidí nedochází.
Umělci i umJelci byli od pradávna zcela závislí na přízni mocných a bohatých.
Přísloví :Čí chleba jíš toho píseň zpívej „tady platí asi dvojnásobně,
Mám pocit že i žebrání je potřeba provádět z noblesou člověka přesvědčeného o svém kumštu a umu.
Nakonec i vyžebraná almužna bývá u těchto lidí postatně vyšší nežli brutální a nechutnou snahu,za
každou cenu se vedrat do rekta mocných.
Ubožáků,které často jejich vytipovaný donátor často odbyde jen pouhým štítivým polácáním po jejich lokajském hřbetě.
Je pro mě odporé sledovat tu slizce pinožící se havět jak podobně jako fialovský modrožlutý hadr průčelí pražského Muzea často hyzdí jeviště i hlediště
Zlaté kapličky,
Nevím proč mi při čtení článku běhal mráz po zádech.
Se jim stýská po časech minulých, kdy v nerozborné jednotě podporovali ideologii, která zabíjí…no, nevím, ale existují jednodušší způsoby jak vyzvracet špatnou večeři, než jít na takovou akci.
Tekutý prd, já se z toho zase blahem a dojetím stříknul do pempers, že mě to po stehnech vyteklo na zem. Taky jsem to v důchoďáku od sestřiček schytal.
Trochu upravím jedno staré přísloví:
Kulisy se mění, ale herci zůstávají.
O co jim šlo? O koryta. Doufají, že když nyní asi o jedno přijdou, jejich europrotektoři jim nějaké zajistí…