Životní partie šachisty Klause

aneb jsem optimista, ale…

Pana Václava Klause ml. znám jako nadšeného šachistu a nyní, když rozehrává svou životní partii, ani trochu nepochybuji, že si vše dobře promyslel alespoň na pět tahů dopředu. Už ze zahájení je patrné, že strategii zvolil výbornou a zatím tedy nemám nejmenší důvod mu do toho kecat. Ovšem (šachisté to dobře vědí!) kibic někdy vidí víc a několik slov k nové straně s názvem Trikolóra bych tedy měl…

Jde mi o to, že „duší hry jsou pěšci“. To jsou ti obyčejní pracanti bez nějakých větších ambicí (jistě, znám ty řeči o maršálské holi, ale moc na ně nedám), kteří jsou ochotni prát se za společnou věc i daleko od Prahy mimo světla kamer a požadující po svém vedení jen jediné – aby jejich naděje nezhatilo zákulisním personálním samomatem. Ale dost náznaků a chození kolem kaše – Trikolóře fandím a přeji jí úspěch. Ovšem právě proto bych rád upozornil na jedno zásadní nebezpečí!

Jak zabránit tomu, aby se do ní (hned na začátku či postupem doby) nenahrnuli všelijací vykukové a oportunisti, větřící příležitost výtahu k moci? Kolik stran již u nás právě na toto dojelo? Jinak řečeno – je to zatraceně složité dilema. Když se budou přijímat všichni, kdo o to projeví zájem, zaplevelí stranu korupčníci a vznikne ODS 2. A jakýkoliv pokus o nějaký výběr dostane okamžitě nálepku kádrování a strana pověst sekty s velkým guru v čele. Jak tento gordický uzel rozetnout? To je podle mne hlavní problém, který před Klausem juniorem stojí, rozhodně větší než ten, že po Trikolóře „půjdou“ od začátku všelijací pisálkové a pseudonovináři, bedlivě sledující, jestli tomu či onomu hráči nepípl mobil, po němž (taková jsou přece pravidla!) musí následovat nemilosrdná kontumace, zda se někdo (byť naprosto neúmyslně) nedotkl nějaké figurky a ať tedy táhne, bídák! Etc…

Takže – zahájení dopadlo dobře, chleba se ovšem láme až ve střední hře… GENS UNA SUMUS, přátelé!