12.11.2014
Redakce
0
Kategorie: Politika

Zemanova stabilizace

Sdílejte článek:

ZDENĚK VAVERKA   12|11|2014 

Jednání prezidenta Zemana v posledních deseti dnech vzbudilo bouři na české politické scéně. Jde o sled událostí, které jsou většinou posuzovány odděleně. A excesy, kterých se Miloš Zeman dopustil, jako jednotlivé kauzy, ve kterých překročil správnou míru. S velkou přesvědčivostí lze tvrdit, že tomu tak není. Miloš Zeman své kroky promýšlí a jedná cílevědomě, zpravidla jsou dobře vypočítány včetně reakce dalších partnerů na politické scéně a veřejnosti.

 

[ad#hornisiroka]

 

Klíčem k pochopení Zemanových záměrů může být jeho alter ego, Václav Klaus. Ten v minulých dnech vyjádřil několik důležitých postojů. Nenávist vůči Václavu Havlovi („nikdy mu neodpustím“) a těm, kteří údajně zmařili jeho geniální koncept transformace a úspěch vlády (Kalvoda, Lux). Dalším sdělením bylo postěžování, že jsou na něj všichni přísnější než na jiné politiky, například Miloše Zemana, čímž nám prozradil, jak osaměle a zhrzeně se cítí, jako malé dítě, které nemá nikdo rád. Tato vnitřní bolest exprezidenta je důsledkem toho, v jak ostrém protikladu sám sebe vnímá a hodnotí své zásluhy o Českou republiku oproti převažujícímu postoji české veřejnosti. Naprostá ztráta sebereflexe.

 

Miloš Zeman zažil nepříliš úspěšné pokusy o ovládnutí politické scény a zrušení parlamentního způsobu vlády daného naší ústavou. Rusnokova vláda, lánský puč a propadák jeho strany SPOZ. Dalo se čekat, že až se zotaví z pochroumaného kolena, vyrazí opět do útoku. Program předchozího týdne byl dlouho dopředu pevně dán, a proto pečlivě připraven. Návštěva Číny, státní svátek a Hovory z Lán. Tyto tři události mají více než časovou souvislost.

 

Návštěva Číny je možná nejvyšším vrcholem celého prezidentova funkčního období. S pravděpodobností blížící se jistotě s každým dalším dnem v prezidentské funkci nemůže být pro své postoje Miloš Zeman nikdy přijat americkým prezidentem v Bílém domě (stejně jako nebyl přijat prezident Klaus). Pozvání ze západních zemí také přestanou na Hrad přicházet. V souladu se Zemanovou koncepcí zásadní změny zahraniční politiky ČR bylo setkání s čínským prezidentem a obchodní charakter několikadenní návštěvy Číny triumfálním naplněním tohoto dlouhodobého záměru rezonujícího i s novým kurzem ministerstva zahraničí. Ideová podstata spočívá v odmítnutí západní zahraničně politické orientace země, jak ji nastolil Václav Havel, a zejména pak jejího hodnotového obsahu.

 

Návštěva Číny, stejně jako otevřená podpora protidemokratických ruských postojů, jsou pro prezidenta Zemana věci zásadní důležitosti. Natolik významnou, že se z Číny ani nestačil vrátit včas, aby se zúčastnil všech státních aktů k oslavě státního svátku. Den české státnosti (28. září) strávil Miloš Zeman na prokremelské konferenci na Rhodu. Na Pražský hrad se se Zemanem jako noční můra vrátil duch husákovské normalizace. Až bude prezident příští rok opět hledat pro udělení Řádu bílého lva nějakého výrazného představitele 20. století, který je mu vzorem, jistě se na předním místě seznamu objeví jeho předchůdce Gustav Husák.

 

zemvys

 

Porážka tábora „pravdolásky“ představuje zásadní obrat i v domácí politice, která je příčinou uvedené změny vnější. K demonstraci těchto změn posloužil 28. říjen a skandální jednání Hradu snižující atmosféru státního svátku. I ve Vladislavském sále Miloš Zeman ukázal, kdo je nyní doma pánem a jakým směrem se má země dle jeho představ ubírat. Mezi stovkami slavnostně oblečených hostí chyběli ti, kteří si dovolili vůli Miloše Zemana odporovat. Jejich vyloučením z reprezentace našeho národa neomaleně obhajoval prezident údajnou čest svého úřadu. Miloš Zeman vrátil za záře reflektorů zpět na nejprestižnější pódium ty, o kterých jsme mohli být ještě před několika lety přesvědčeni, že již svými charaktery patří mezi typy reprezentantů z dob, které řadíme k naší neblahé minulosti.

 

[ad#hornisiroka]

 

Skutečný projev k 28. říjnu však zazněl ze Zemanových úst již o několik dní dříve při návštěvě Číny. Každý, kdo jej chce slyšet, tak slyší a těm, kterým nejsou dostatečným důkazem slova, opakovaně svými činy prezident připomíná, v jaké hodnoty skutečně věří. Miloš Zeman se jel do „Říše středu“ učit, jak stabilizovat společnost. I jeho předchůdci jezdili na východ do země, kde zítra již znamená včera, a proto nám byla dlouho vzorem. Jeden se tam jezdil učit, jak zakroutit demokracii krkem a další, jak znormalizovat zemi, která se zasnila o komunismu s lidskou tváří a náhle procitla v okupovaném státě.

 

Skandál není v politickém jednání Miloše Zemana nešťastnou náhodou, jak ukázal v pořadu vysílaném veřejnoprávním rozhlasem ze zámku v Lánech. Promyšlené aranžmá dokládá i nezbytná károvaná flanelová košile, která je více než pracovním oblečením důchodce z Vysočiny. Vyjadřuje dva postoje k exkluzivitě zámeckého prostředí i sídla hlavy českého státu. Prvním je plebejské pohrdání symboly toho, co má pro ostatní mimořádnou hodnotu a význam, a zároveň s tímto výsměchem nám prezident Zeman sděluje svůj komplex, ví, že nemá na to, aby vypadal a choval se jako aristokrat a že mu to vlastně dost vadí. Zejména v kontextu jeho protikandidáta z prezidentských voleb, kterého proto v rozhlase přímo jmenoval. Sprostá slova, pečlivě a vypočítavě připravená a použitá, jsou symbolem ponížení protivníka, aby dal celému světu najevo, zejména pak pražské „lumpenkavárně“, kterou explicitně jmenoval, aby každý věděl, komu svá slova adresuje a že ON je vítězem na domácí scéně.

 

[ad#hornisiroka]

 

 

Každý si totiž dokáže spočítat, že veřejnoprávní rozhlas a rozhovor s prezidentem neposlouchají převážně voliči Miloše Zemana, nýbrž posluchači náležející k střední vrstvě a intelektuálové, stoupenci jeho mrtvého a poraženého protivníka, Havla a Schwarzenberga. Vulgární výrazy adresované posluchačům, za které se prezident Zeman pochopitelně nehodlá omlouvat, jsou jakousi slovní obdobou rituálního pomočení přemoženého a poníženého nepřítele, které patří spíše do říše zvířat nebo kultury některých primitivních typů lidského společenství.

 

Miloš Zeman je přesvědčen, že následná sprška kritiky je vlastně velmi hlasitým a zřetelným, a proto všem nepřehlédnutelným dáním najevo, že se naše politické poměry natrvalo změnily a kdo je nový vůdce smečky. Jakési veřejné vyhlášení Zemanova triumfu. Na druhou stranu má prezident z předchozích ataků na demokratickou ústavnost vyzkoušené, že českou demokracii v politickém ringu nehlídají žádní ostří hlídací psi, nýbrž jen ratlíci z okresního přeboru, kteří sice spustí pokřik, ale vše dopadne podle hesla: pes, který štěká, nekouše. Prezident Zeman úspěšně završil své úsilí o politický převrat, který je v rozporu jak s naší demokratickou ústavou, tak s principy svobodné společnosti. Proto, že jsme mu umožnili, aby nad občany své země zvítězil, bude nás častovat výsměchem a pohrdáním. Nový Zemanův režim se jmenuje stabilizace.

 

ZDROJ: Zdeněk Vaverka

 

[ad#velkadolni]
 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 3,08 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky