
Zelenskyj přestává být neprůstřelný a nepotopitelný
FRANTIŠEK ŠKVRNDA
Nedávné události spojené s „reformou“ ukrajinských protikorupčních orgánů, Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny (ukrajinsky Національне Антикорупційне Бюро України, dále jen NABU) a Specializované protikorupční prokuratury Ukrajiny (ukrajinsky ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Udělal politickou piruetu o 360° a nechal v parlamentu zrušit to, co navrhl. Vzhledem k situaci, která se vytvořila, znovu dokázal, že je loutkou v cizích (západních) rukou (viz Západní loutka Zelenskyj je stále více v úzkých, 1. část Slovo 7. ledna 2025 , 2. část Slovo, 10. ledna 2025 ).
Historický i politický „osud“ Zelenského je nezáviděníhodný, ale pomalu se mu začíná vymykat z rukou, přestože stále strojeně hraje roli válečného vůdce. Mezi dva mlýnské kameny „zalezl“ sám při touze po moci. První kámen tvoří obyvatelé Ukrajiny, kteří masově hynou a jsou mrzačení už přes 3 a půl roku ve válce s Ruskem. Druhý kámen představují západní donoři, kteří zneužívají vojenskou podporu a jinou pomoc k tomu, aby Zelenského nutili k boji proti Rusku do posledního Ukrajince. Jedinou jeho záchranou v obou případech je vítězství ve válce s Ruskem, ale tato šance se blíží nule. Sympatie k Zelenskému se doma i na Západě snižují. Narůstá nespokojenost s ním a stále více je kritizován.
Na začátku příspěvku uvedeme, že v podmínkách informační války, která je součástí bojů na Ukrajině, nejsou spolehlivé objektivní údaje a to více ještě hodnocení o nich. Jde proto jen o jeden z možných pohledů zejména na protiřečivost politického působení Zelenského, o kterém lze diskutovat.
Krátké trvání Zeleného úsilí o „reformu“ protikorupčních orgánů
Návrh Zelenského na změnu postavení NABU a SAP ve struktuře státních orgánů spravedlnosti Nejvyšší rada schválila 22. července. Ve zrychleném řízení 31. července parlament znovu jednal o problému a pravomoci obou protikorupčních orgánů vrátil do původního stavu. Zelenskyj velmi spěchal a už dvě hodiny po přijetí usnesení jej podepsal. Za 10 dní je tedy celá kauza „passé“, neboť se vrátil původní stav. Vzhledem k povaze kyjevského režimu není však vyloučeno, že některá opatření byla využita, ale nejsou o tom důvěryhodné informace.
Aféra s „reformou“ skončila a nebudeme ji dále popisovat. Změny měly vést k výraznému omezení pravomoci NABU a SAP a zbavení jejich nezávislosti. NABU se měla podřídit generálnímu prokurátorovi. Jen stručně budeme charakterizovat oba protikorupční orgány, které se vytvořily ještě za prezidenta Petra Porošenka.
NABU je samostatný úřad, který působí od 16. dubna 2015. Jeho úkolem bojovat proti korupci a jiným velkým narušením práva nejvyššími představiteli moci, které představují hrozbu národní bezpečnosti.
SAP je součástí prokuratury, ve které je samostatnou a nezávislou složkou. V jejím čele je prokurátor, který je zástupcem generálního prokurátora Ukrajiny. Vytvoření protikorupční prokuratury bylo jedním z klíčových požadavků EU na Ukrajinu a podmiňovalo se i další pomocí Kyjevu. Vznikla 1. prosince 2015. Zajímavé je, že jejímu vzniku předcházela návštěva smutně proslulé komisařky EU pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví za Jean-Claudea Junckera Věry Jourové z ČR. Po „natahovačkách“ EU souhlasila v listopadu 2015 se spuštěním „zkušebního“ chodu protikorupční prokuratury.
Na Zelenského změny postavení protikorupčních orgánů se na Západě objevila vlna kritiky, spojená s vážnými varováními na adresu Kyjeva. Nejhrozivější bylo, že EU prohlásila, že sníží nebo možná až zastaví finanční podporu Ukrajiny. To pohlo Zelenského k rychlému zrušení „reformy“.
Kritiku v zahraničí vyvolalo i to, že krátce před „reformou“ policie a Služba bezpečnosti Ukrajiny zadrželi několik vyšetřovatelů NABU a udělali asi 80 přehlídek v jejích úřadech v různých regionech. Zásahy byly zdůvodňovány potřebou odstranit v protikorupčních orgánech proruské vlivy.
Rozhodnutí Zelenského „reformovat“ protikorupční orgány vyvolalo proti němu na celé Ukrajině protesty, které jsou omezeny stanným právem. Šlo o největší protesty od vypuknutí války s Ruskem. Některá média v nich už viděli nový „Majdan“.
Média spekulují i tom, zda se Zelenskyj „reformou“ nesnažil krýt některé své chráněnce obviněné protikorupčními orgány. Zmiňuje se zejména bývalý místopředseda vlády a ministr pro národní jednotu Oleksij Černyšov, který byl nejvýše postaveným činitelem obviněným z korupce v době svého působení v úřadu.
Rychlá změna postavení protikorupčních orgánů nesouvisí se sklony Zelenského k demokracii, ale s tím, že jeho moc již není postavena na lidu Ukrajiny, ale závisí především na zahraniční pomoci. Jak nedávno řekl, Kyjev potřebuje ročně 65 miliard dolarů: 40 miliard na pokrytí rozpočtového schodku a 25 miliard pro vojensko-průmyslový komplex. Kromě toho by chtěl, aby tyto peníze mohly jít i na výplaty pro vojáky. Finanční a vojenská pomoc Kyjevu však slouží také k jeho kontrole a Západ tento nástroj tlaku využívá.
Podle údajů na webové stránce Statista představovala souhrnná zahraniční pomoc pro Ukrajinu z 38 států od 24. ledna 2022 do 25. února 2025 celkem téměř 265 miliard eur. V článku Jonathana Masterse a Willa Merrowa „Here’s How Much Aid the United States Has Sent Ukraine“ (zde je výpočet toho, kolik pomoci Spojené státy poslaly Ukrajině) na stránce Council of Foreign Relations ze dne 15. července 2025 se uvádí, že Kongres odhlasoval pět zákonů o pomoci Ukrajině (4) médií „hlavní“ částka 175 miliard dolarů. A další prostředky na Ukrajinu ve velkém proudí i nyní.
Intriky v Zelenského politice
Základním problémem Zelenského politiky se stala změna její původní linie. Poukážeme jen na dva klíčové momenty. Prvním momentem bylo, že Zelenskyj kandidoval za prezidenta jako stoupenec strany míru proti Porošenkovi, který byl označován za stranu války. Po nástupu do funkce se však jako mírový vůdce již neprojevoval a aktivně se v souladu s požadavky Západu podílel na vyhrocování situace, kterou Rusko považovalo za ohrožení své bezpečnosti. Kyjev se připravoval na vedení války s Ruskem zejména na jihovýchodě Ukrajiny a bylo jen otázkou času, kdy vypuknou boje.
Druhým momentem se stalo, že po začátku ruského útoku byl Zelenskyj podle některých zdrojů náchylný k uzavření míru. Po návštěvě britského předsedy vlády Borise Johnsona v dubnu 2022 však odmítl přijmout podmínky urovnání, které se dohodly na jednáních v Istanbulu předchozí měsíc. Od té doby jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, kromě výměny zajatců, příliš nepokročila. Podle obecně převládajícího názoru jsou současné podmínky míru ze strany Moskvy mnohem tvrdší než před třemi lety.
Přestože Zelenskyj se zanícením hraje roli válečného vůdce, vojenské službě se však vyhnul. Přestože byl čtyřikrát předvolán k doplňovacímu velitelství, ani jednou tam nepřišel. Možná mu křivdíme, ale patří asi mezi ty civilisty bez jakýchkoli vojenských zkušeností, kteří se v pozici „vojevůdce“ cítí o to lépe a jistěji a mohou bez okolků dirigovat generály. Přijal několik diletantských rozhodnutí, která skončila neúspěchem a Ukrajinu stály mnoho životů vojáků i značné ztráty vojenské techniky. Z neúspěchů obviňuje nejen své generály, ale také Západ, který nedodává Ukrajině dostatečně rychle a v požadovaném množství zbraně.
Snahy o „reformu“ proto nebyly ničím náhodným, ale souvisejí se stylem politiky Zelenského, která je stále kontroverznější, neboť cítí, že jeho moc se stává vratkou. První mocenskou obětí Zelenského se stal vrchní velitel Ozbrojených sil Ukrajiny generál Valerij Zalužnyj, který byl odvolán v únoru 2024 a následující měsíc jmenován velvyslancem ve Velké Británii. Zelenskyj se obával, že bude jeho konkurentem v prezidentských volbách, které měly být 31. března 2024. Byly však odloženy kvůli prodlužování válečného stavu, v němž se podle ukrajinských zákonů nemohou volby konat.
Ke znakům intrik v politice prezidentů patří i změny předsedů vlád, kteří jsou často obětními beránky za jejich neúspěchy. Na Ukrajině je tato praxe také zažita. Zelenskyj ji však využil jen částečně. Od jeho nástupu do křesla prezidenta v květnu 2019 se vystřídali dosud čtyři předsedové vlád. Do srpna 2019 byl předsedou vlády Volodymyr Hrojsman, který byl ještě člověkem Porošenka. V březnu 2020 jej nahradil Oleksij Hončaruk. Potom přišla výjimka, když téměř 5 a půl roku byl předsedou vlády Denys Šmyhal. Šlo o nejdéle působícího předsedu vlády na Ukrajině od její samostatnosti v roce 1991. Od 17. července 2025 je předsedkyní vlády Julije Svyrydenková, která se zviditelnila při podpisu smlouvy s USA o využívání ukrajinských nerostných zdrojů.
Relativně stabilní byly i funkce, na které může ukrajinský prezident podle ústavy navrhovat své kandidáty. Ministry zahraničních věcí byli Pavlo Klimkin (do srpna 2019), Vadym Prystajko (srpen 2019 – březen 2020) a Dmytro Kuleba (březen 2020 – září 2024). Od 5. září 2024 jím je Andrij Sybiha. Více bylo ministrů obrany. Šlo o Stepana Poltoraka (armádního generála, do srpna 2019), Andrije Zahorodňuka (srpen 2019 – březen 2020), Andrije Tarana (bývalého generálporučíka, březen 2020 – listopad 2021), Oleksija Rezni 2023) a Rustema Umerova (září 2023 – červenec 2025). Od 17. července jím je Denys Šmyhal.
K obrazu intrigánského charakteru Zelenského režimu neoddělitelně patří Andrij Jermak, který je šéfem kanceláře prezidenta od 11. února 2020, kdy nahradil Andrije Bohdana. Jermak je považován za druhého nejmocnějšího muže na Ukrajině a šedou eminenci režimu. Podle médií je hlavním poradcem Zelenského a působí také jako spojovací článek se zahraničními partnery Kyjeva. Aktivně se podílel na „reformě“ protikorupčních orgánů.
Má Západ zájem udržet Zelenského u moci?
Nejvyšší rada v únoru 2025 odhlasovala, sice až druhý pokus, že prezidentské volby se budou konat až po skončení války. Zdůraznila také, že podle ústavy má Zelenskyj vykonávat své pravomoci až do nástupu nově zvoleného prezidenta.
Přestože média píší o nespokojenosti se Zelenského režimem, uvedeme bez dalšího komentáře, že podle údajů, které jsou dostupné z průzkumů Kyjevského mezinárodního sociologického institutu, byla spokojenost respondentů s ním 52 % v prosinci 2024 a letos v únoru 57 %, v květnu 76 %.
Jiná věc je, zda má Západ zájem na udržení Zelenského u moci. Jedná se o problém, na který není jednoznačná odpověď. Západ se při jednoznačném podřízení USA, které učinily z bojů na Ukrajině svou zástupnou válku s RF, dostal do vlastní pasti. Protiruská politika spojená se sankcemi Moskvě jistě uškodila, ale nepoložila ji na kolena a negativní dopady této pomstychtivé aktivity pociťuje i několik západních států, zejména v EU.
Vzhledem ke své minulosti byl Zelenskyj politikem přijatelným pro Západ. Jako legitimní prezident Ukrajiny měl s ním dobré vztahy a představoval jedinou možnou volbu. Boj o moc i válka však i ze Zelenského učinily přinejmenším pokryteckého a intrikánského politika, který tak vystupuje i vůči spojencům. V médiích západního hlavního proudu se stal symbolem bojující Ukrajiny, o jejíchž vojenských úspěších však těžko hovořit již delší dobu, což jeho pečlivě a sugestivně vytvářený obraz hrdiny v západních médiích hlavního proudu už nedokáže vylepšovat.
Mezinárodní postavení Zelenského se zkomplikovalo po příchodu Trumpa k moci. Ukrajinský prezident dělá všechno možné, aby se vetřel do přízně panu Bílého domu, ale výsledky jsou slabé, neboť ten ho přehlíží. Velkou podporu má však v centrále EU a jejích členských státech a ve Velké Británii.
V západních médiích se čas od času objevují informace o tom, že spojenci jsou z Ukrajiny i Zelenského unaveni. Nespokojenost je zejména se stále vysokou korupcí, která se projevuje i při využívání západní pomoci. Zelenskyj za léta ve funkci s tímto znakem ukrajinské politiky nic nedokázal udělat. Optimismus nevyvolává ani současný stav bojů mezi Ukrajinou a Ruskem.
Nebudeme dále meditovat na toto téma, ale Západ je v choulostivé situaci. Přiznat, že sázka na Zelenského nebyla dobrá (nepřinesla úspěch v protiruském tažení), hrozí tím, že zpochybní celou svou politiku přinejmenším od února 2022. Takže Zelenskyj bude během pokračujících bojů Západem, zejména EU, stále podporován. Uvidí se, kdy budou prezidentské volby a co přinesou. Kdy se tak stane, je dnes nejasné.
Náhlé obraty se iv současném světě dějí. Nelze zcela vyloučit ani „příběh“ známý z minulosti v tak složitých situacích. Může dojít k sesypání moci Zelenského, ačkoli Západ to nechce dopustit a tlačí na něj, což se ukázalo i při reakci na „reformu“ protikorupčních orgánů. A pokud by se to náhodou stalo, musí Zelenskyj hledat útočiště u některého ze spojenců, což nebude jednoduché. Momentálně se však takový scénář nejeví jako reálný, neboť by znamenal i kolaps moci na Ukrajině, což by změnilo možná i globální poměry. Západ, zejména EU a Velká Británie budou ze strachu raději, i na vlastní škodu, do Ukrajiny cpát další prostředky.
Závěrem
Ukrajina je stále jedním z nejžhavějších problémů mezinárodní bezpečnosti i politiky, ale v posledních měsících se dostala do stínu událostí na Blízkém východě. Vzhledem k nevypočitatelnosti Trumpa, ale i politiku EU a Velké Británie, je však problémem, který se může dále nebezpečně eskalovat.
Při vší úctě k Zelenskému, je jen jedním z dílů mozaiky protiřečivé rusko-ukrajinské války. Někdy vystupoval téměř jako pán světa, který je povolán přikazovat všem, co mají dělat, nevyjímaje ani USA a EU (NATO). Jeho chození po světě, přihlašování se na různá fóra, kde se dožadoval podpory Ukrajiny a až atavisticky útočil proti Rusku, se však na globálním Jihu nepřijímalo tak pozitivně jako na Západě. Boje na Ukrajině se nepovažovaly ani za největší problém světa. Styl mezinárodního působení Zelenského se opotřeboval a nevyvolává už velkou pozornost ani na Západě.
Čas nehraje pro Zelenského, který se ocitl v poměrech, které se utvářely předtím, než se stal prezidentem. Zdá se, že těžké úkoly, které se před ním objevily, nedokázal přiměřeně splnit. Ve svém působení, které je často teatrálně zaměřeno na „divácký“ efekt, neukázal vysoké intelektuální ani manažerské vlastnosti. Množství neúspěchů, ale i afér, jeho obraz hrdinského vůdce nahlodali. Přestože stále vystupuje sebevědomě, jeho sláva už neporoste.
Jak se ukázalo v případě „reformy“ protikorupčních orgánů, narazila kosa na kámen a tvrdá vyjádření EU ho tak vyděsila, že učinil ve své politice dosud nevídaný obrat. Byla to však z nouze ctnost, i když ho za to na Západě pochválili.


(9 votes, average: 4,11 out of 5)
Witkoff nejel do Moskvy jednat o Ukrajině, ale aby zachránil důstojníky NATO zajaté Ruskem v bývalé Ukrajině.
A protože nyní oranžové děcko z Bílého domu mluví o setkání s Putinem, dá se usuzovat, že Witkoff v Rusku nepochodil.
Ethanol
Pan Witkoff je Žid s původem z Ruska,. což je pikantní…..
Jinak ten údaj z článku:
„Jak nedávno řekl, Kyjev potřebuje ročně 65 miliard dolarů: 40 miliard na pokrytí rozpočtového schodku a 25 miliard pro vojensko-průmyslový komplex.“
Je naprosto charakterizují celou válečnou epizodu na Ukrajině.
Nejdříve úvod.
Celé to zaranžoval Západ a hlavně Spojené státy americké, které jsou dávno pod sionistickou mocí.
Vládnou jim Rothschildové, Rockefellerové, Morgani a spol. a ti rozpoutali válku na Ukrajině. Totálně zblbli Ukrajince propagandou, mazali jim dlouho na huby západní med, jak se budou mít po vstupu do EU a po odtržení od Ruska. Cílem války bylo ovšem Rusko a jeho ohromné zdroje surovin,. energií a prostoru. Čekali, že se Rusko, podle nich slon na hliněných nohou, složí zevnitř po vyprovokované válce. To byla základní premisa.
Ale k těm penězům.
Oni tim, že odpoutali v roce 1971 dolar od zlata a cenin, tak z něj udělali virtuální fiat peníze, které si natisknou, pardon vyrobí ve dvojkové matematické soustavě na serverech jejich bank a pak když přijde vhodná chvíle a stát podobný Ukrajině (ale i např. to potkalo zčasti i nás), se otevře západnímu systému finančnictví, tak prostě si tam „za vzduch“ koupi vše co chtějí! Grandiózní podvod a občané, ovce, jen přihlíží!
Takže nyní zase Američané perou do UA fiat peníze a hloupí Ukrajinci bojují za tu jejich mizernou demokracii. Mimochodem ty prachy tafy jdou i z Evropy od ECB a také penize vyrobené ze vzduchu a na dluh….
Báječná doba!
Ještě k tomu americkému vyslanci, převzato odjinud bez oprav:
Steven Witkoff, a jeho drahá polovička Lauren Rapapport,
https://crix11.org/lauren-jill-rappoport-witkoff-2025/
která se nedostala na transport, jsou již vzhledem oba pohadovi typicti hebrejci jak z katalogu, Israeliti, z kmene Judah, chudinky, co byli zlymi Rimany v 70 a 135 n.l. vyhnani z Jeruzalemu …
Jiz od pohledu, tutovi cistokrevni hebrejci, primo od Abrahama pred 3500 lety.
Akorat, ze tu hebrejstinu po tom vyhnani z Jerusalemu pred 2000 lety nejak po ceste zapomeli, a tak si museli naucit rusky, a pro sebe vymyslet slavicko-nemeckou zprzneninu yiddish …
Jen dalsi rusky chazaroid …
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Steve_Witkoff
Witkoff, který je Žid, se narodil v Bronxu v New Yorku a vyrůstal v Baldwin Harbor ve státě New York a Old Westbury ve státě New York na Long Islandu.[3][4] Je synem Martina a Lois Witkoffových.[5] Jeho otec byl prezidentem výrobce dámského oblečení George Simonton Inc. a jeho matka byla interiérovou designérkou.[5] Jeho dědeček z otcovy strany a babička přišli do Spojených států z Ruska.
„Krásná“ byla Zelenskýho reakce po vrácení nezávislosti protikorupčním úřadům: začal to chválit. Vůbec mu nevadí, že předtím se pokusil o pravý opak. Takhle se chovají totalitní režimy resp. jejich politici. Ze dne na den hlásají opak a ani se nezačervenají.