Zdánlivě nepostřehnutelný​ mučedník: K padesátinám Pavla J. Hejátka

Existují umělci, jejichž hlas je slyšet i tehdy, když už dávno nezní. Existují jména, která z veřejného prostoru zmizí – a přesto na ně nelze zapomenout. Jsou vymazána, a přece přítomná. Odsunutá do ticha, které křičí. Jedním z těchto jmen je Pavel J. Hejátko.

Dnes, 30. září 2025, slaví padesát let.

Oficiálně jej téměř nikdo nepřipomene. Ve veřejnoprávních ani v alternativních (snad na pár výjimek, ostatně uvidíme) médiích neproběhne gratulace, žádné kulturní rubriky ho nezařadí do „významných výročí“. Přesto je to výročí, které nelze přejít bez povšimnutí. Protože právě až ona absurdně trapná ignorace je to, co dlouhodobě obklopuje jeho jméno – a zároveň to, co z něj činí jeden z nejvýraznějších symbolů současné české společnosti.

Hejátko je básník, písničkář, publicista. Ale i tyto škatulky zde selhávají. Jeho tvorba nepodléhá žánru ani době. Je hluboce osobní a současně „meziřádkově​“ politická. Křehká a nesmlouvavá. Zraňuje – a zároveň léčí. V textech Pavla J. Hejátka se spojují dva proudy: zápas jednotlivce se sebou samým a střet člověka s nelítostným světem. Jsou o konfrontaci bezvýznamnosti života v novodobé totalitě​. Hejátkova hudba i slova zní z přímého pohledu do středu vřavy.

Jeho poslední album Eden nedohleden, vydané loni, se stalo artefaktem. Deska, která zmizela během několika týdnů, dnes koluje mezi posluchači jako posvátný dokument. Nikoli jen coby rarita sběratelů, ale pro sílu, s níž vypráví. Je to svědectví – o stavu duše i společnosti, o ztrátě smyslu, o hledání světla ve světě, kde už žádné nemá svítit. A přesto svítí.

Právě touto deskou Hejátko stvrdil svou pozici vně i mimo kulturní scénu. Nebyl pozván do debat, nikdo jej nezval do pořadů, deska nebyla nikde propagována. A přesto o ní skoro všichni vědí. Mlčení, které kolem ní vzniklo, nebylo náhodné. Nebylo ani nevědomé. Bylo systematické a výsost​ně záměrné!

Hejátko dnes žije pod neformálním, o to však účinnějším zákazem. Říká se tomu „absolutní vymlčení“ – není nijak vyhlášeno, ale přesto funguje s naprostou precizností. Primárně na principu celospolečenské autocenzury. Jeho jméno nevyslovujete, pokud nechcete být označeni jako potenciální zájmová osoba. Jeho hudbu nikde nesdílíte, pokud nechcete přijít o zaměstnání. Jeho texty necitujete, pokud nechcete, aby vám přišlo trestní oznámení. Hejátko je vyloučen, ale ne umlčen.

A čím, že se provinil? Vlastně ničím. Jen neuhnul. Nepřizpůsobil se. Desítky let mluvil nahlas a na rovinu. Zastal se těch, které jiní odepsali. Odmítl kolektivní jazyk, kolektivní pravdu, kolektivní zbabělost. A krutě za to zaplatil. Opakovanými výslechy. Soudy. Vězením. Zničeným zdravím. A především – tichou likvidací veřejné existence.

Ale právě v tom je podstata jeho síly. V tom, že z něj nevznikla ikona, ale svědek. Ne symbol, ale člověk. Není obklopen aureolou, ale posvátným a důstojným bytím. Nechce obdiv – touží po procitnutí zbývajících…

Hejátko nestojí proti systému jako revolucionář. Nestojí na barikádě. Nestojí vůbec. Když je mu nejlépe, dokáže​ sedět – někde na kraji, s kytarou, s jeho typickým basbarytonem, který unese jen tolik, kolik je třeba říct. Ne víc. Ne míň. A právě proto proniká hlouběji než hlasy, které dnes tolik​ křičí do mikrofonů.

Jeho padesátiny nejsou připomínkou jednoho života, ale lakmusovým papírkem stavu naší demokracie. Jakou cenu má dnes slovo? Jakou váhu má odvaha? A kolik jí je třeba k tomu, aby člověk zůstal pravdivý – i za cenu, že přestane být viditelný?

Pavel J. Hejátko dnes slaví. Ale není to oslava. Je to trpká připomínka našeho selhání a zrcadlo nastavené každému, kdo se nebojí alespoň podívat. A také výzva. Umění, které nezradí samo sebe, nezmizí – ani když se ho pokusíte bez obřadu pohřbít.

Jeho jméno je synonymem všech, kteří se odmítají smířit s pohodlnou lhostejností. Jeho hlas zní i přes všechny nánosy dehonestací, zesměšňování až po vymazání dál. Třeba ne z jevišť, ne z rádií, ne z obrazovek. Ale z duší těch, kdo nezapomněli, že statečnost​ je forma pravdy – a pravda je vždycky nepohodlná.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc DUBEN 2026:
*****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Jan Tománek 2000,- Kč, Tomáš Šimčík 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, František Burda 50,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, ing. Vojtěch Vorel 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 10 720,00 Kč

Vybráno 24.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• 27 bruselských podmínek pro „nové“ Maďarsko - 15.4.2026
• Jízda na tygru - 15.4.2026
• Péter Magyar … nová naděje? - 15.4.2026

(5 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...