Zachrání ODS volební porážka?

Nedošlo k tomu samozřejmě přes noc, ale byl to dlouhý několikaletý proces, který výrazně akceleroval poté, co se do čela ODS postavil Petr Fiala. Pravda, neměl to vůbec jednoduché. Přebíral stranu v těžké krizi po pádu vlády Petra Nečase a volebním výprasku v roce 2013, kdy ODS dosáhla jen 7,7 % a získala 16 mandátů. Přesto se od něj o čtyři roky později čekalo více, než jen mírné zlepšení na 11,3 % a 25 mandátů. Byť to znamenalo druhé místo. Pravdou také je, že v tomto období se Petr Fiala ještě snažil zachovat jakýs takýs pravicový charakter ODS včetně jejího euroskepticismu. Ostatně jeho proslulý výrok z ledna 2014 o tom, zda „známe nějaký bruselský recept, který funguje“, mu býval později připomínán, když tyto „bruselská recepty“ hájil a prosazoval.

Antibabiš

Zlom nastal po neúspěšných volbách v roce 2017. Po nich totiž ODS pod vedením Petra Fialy přestala usilovat o podporu voličů svým programem, ale vsadila na primitivní heslo „antibabiš“. Přispěla tak velkou měrou k tomu, že se politika změnila ze soupeření programů na „boj dobra se zlem“. Našla si v něm spojence mezi názorově a programově nekompatibilními subjekty, jejichž jediným pojítkem byl právě „antibabiš“. Výsledkem bylo absolutní programové vyprázdnění ODS, která se navíc stále častěji skrývala za značku tehdy nově vzniklé koalice SPOLU. Došlo to až tak daleko, že dnes se o samostatné ODS už téměř nehovoří.

Protibabišovské spojenectví nakonec přineslo své ovoce, a díky propadnutí velkého množství hlasů se ODS v roce 2021 opět dostala po osmi letech do vlády. Nelze se zbavit dojmu, že tím byla poněkud zaskočena, čemuž ostatně odpovídají výsledky jejího vládnutí. Jako absolutní propadák je třeba hodnotit především kroky v oblasti ekonomické a hospodářské, kde se jí podařilo naakumulovat více než bilionový rozpočtový schodek a inflaci „vytáhnout“ na 18 %. Celé je to o to smutnější, že právě ekonomika byla dříve silnou stránkou ODS.

Žalostné výsledky vlády ostatně nejlépe dokládá pohled na to, čím se snaží ODS jako člen koalice SPOLU přesvědčit voliče, aby jí dali svůj hlas i letos. Vládní strany obvykle představují své úspěchy a slibují, že pokud zůstanou u moci, budou následovat další. Jenomže čím se prezentovat, když žádné úspěchy nejsou? Nezbývá než přistoupit ke staré dobré konfrontační kampani „antibabiš“, byť tentokrát ne tak akcelerované. O to více je však plná prázdných hesel na téma „boje dobra se zlem“. A úpadek ODS pokračuje…

Konec Petra Fialy

Zastavit jej může snad jedině její porážka v blížících se parlamentních volbách. Po ní nesjpíš skončí Petr Fiala v čele strany a s ním i celá jeho „klika“. Kdo však přijde na jejich místa? Pohled do řad členské základny mnoho odpovědí nedává. Obrodit ekonomickou kompetenci ODS by snad mohl Jan Skopeček. Tento schopný ekonom byl, místo aby řídil třeba ministerstvo financí, odklizen na post místopředsedy sněmovny, kde vyhlašoval přestávky na oběd. Mohlo by mu tak pomoci, že se tolik současnou (ne)politikou nezkompromitoval. Možná by se mohl prosadit také někdo z bývalé frakce Tea Party, která před lety usilovala o obrodu ODS jako pravicově-konzervativní strany. Pokud z ní tedy ještě někdo ve straně zůstal. Ale naděje umírá poslední…

Cesta k záchraně ODS vede zkrátka přes její porážku v letošních volbách a takové vítězství hnutí ANO, které mu umožní sestavit vládu. Dost možná budou někteří jedinci s primitivním černobílým viděním považovat toto moje vyjádření za jeho podporu. Hluboce se mýlí. Rozdělují mne s ním totiž ideové nekompatibility tak zásadní, jaké jen mohou mezi pravicovým konzervativcem a levicí existovat. Což samozřejmě neznamená, že v některých tématech, jako je třeba zrušení Green Dealu nebo omezení pravomocí Bruselu, nelze najít společnou věc. A co sám Andrej Babiš? Dříve jsem tvrdila, že nemá ve vrcholné politice co dělat. Nicméně tím, že na Hrad usedl Petr Pavel, padly veškeré hranice (ne)přípustného a vrcholnou funkci tak může zastávat třeba Lord Vader. I ten si to ostatně v závěru Epizody 6 „odpracoval“…

Jeden se o to už pokouší…