15.10.2016
Redakce
0
Kategorie: Historie

Vzpoura bílého muže

Sdílejte článek:

IGNÁC MILAN KRAJNIAK

Jeden můj přítel roky se roky setkává se snoubenci a radí jim, jak se připravit na manželství.   Včera mi řekl, v čem spočívá rozdíl mezi muži a ženami v představách o ideálním životním partnerovi. Muž si ideální ženu představuje jako kombinaci pěkných křivek a charakterových vlastností. Žena si ideálního muže představuje jako svoji nejlepší kamarádku, která bude mít na ni vždy čas, bude ji trpělivě naslouchat a debatovat s ní tak dlouho, dokud neproberou všechna témata do nejmenších podrobností.

[ad#clanek-respo]

Všimli jste si, jak moc se dnes liší postavení muže v evropské, africké nebo asijské společnosti? Jaké rozdílné nároky jsou na něj kladeny, za co je respektován a veřejně oceňován? Za posledních sto let byl ideál bílého muže vykastrovaný hlasateli nových “pokrokových” představ o společnosti. Z bojovníka a ochránce se pod vlivem těchto představ stal pouze jakýsi kamarád.

Jaký je ideál muže v dnešní Evropě? Co ode mne jako muže požadují hlasatelé nových mravů? Abych byl mírný a zdrženlivý. Abych nerozvíjel své přednosti, svou sílu a odvahu. Abych nedával najevo svou autoritu. Abych nedal svému dítěti po zadku, ani když dělá opravdu velkou neplechu.

Chtějí ode mne, abych byl citlivý, něžný, zbabělý, trpělivý, tolerantní, ohleduplný, chápavý a přizpůsobivý. Abych nepoužíval ostřejší výrazy. Abych nešel do velkých sporů. Abych věci nepolarizoval a nevyhrocoval. Abych se choval údajně civilizovaně. Ve skutečnosti se po mně chce, abych se choval jako žena. Abych se choval v rozporu s nejlepšími tradicemi naší civilizace.

Měl bych se prý stydět a cítit vinu za útlak žen, za křížové výpravy, za otrokářství, za kolonizaci Afriky, za diskriminaci homosexuálů, za ebolu, nebo za hlad vv Africe. A víte co? Já se za to nestydím. Necítím za to vinu. Nemyslím si, že někomu něco dlužím jen proto, že muži udělali v minulosti i mnoho chyb.

Naopak, jsem hrdý na to, že Evropané rozšířili víru v Boha do celého světa, že naučili číst a psát miliardy lidí po celé zeměkouli, že přinesli ideu svobody a lidské důstojnosti i tam, kde se dříve lidé navzájem jedli. Jsem hrdý na to, že naše civilizace poskytuje nejlepší kombinaci svobody, bezpečnosti a životní úrovně v dějinách lidstva.

To neznamená, že chci chyby z minulosti opakovat. Neznamená to, že mi není líto, pokud moji předkové někomu ublížili. Ale nebudu otrokem neomarxistické ideologie viny pouze proto, abych poslušně plnil to, co mi předepisují dnešní eurojakobíni jako pokání.

Ano, jsou i věci, na které nejsem hrdý. Jsem smutný z toho, že naše civilizace slábne a upadá. Jsem smutný z toho, že Evropa se stala zženštilým kontinentem komických postaviček, které na rozdíl od bruselského chlapečka nečurá vodu do fontány, ale chrlí kolem sebe tytéž nic neznamenající fráze. Jaký je vlastně rozdíl mezi Junckerem, Schulzem, Hollandem nebo Sobotkou? Žvaní jako baby na trhu a myslí si, že všechny problémy světa stačí pouze okecat.

Finanční krize v roce 2008? Okecali, nacpali peníze, lidé zchudli a bankéři zbohatli. Řecké dluhy? Okecali, nacpali peníze, lidé zchudli a bankéři zase zbohatli. Deutsche Bank dnes? Okecávají, Draghi v ECB se chystá natisknout peníze, lidé opět zchudnou a bankéři opět zbohatnou. Česko dnes? Babiš opět zvedne lidem výběr daně, lidé zchudnou a oligarchové či finanční skupiny budou mít zase z čeho krást. A Sobotka si myslí, že to opět okecá řečmi o destruktivní opozici a evropské integraci.

A víte proč si myslí, že to znovu okecá? Protože věří, že evropští muži se již stali jen poslušnými nosiči břemene údajné viny. A že toto břemeno jejich zbavilo vší síly. Věří, že budeme jen mluvit – jak ty baby na trhu – ale na více se nezmůžeme.

Inu, nevím jak jsou na tom muži v západní Evropě. Ani nevím, jak jsou na tom muži v Česku. Ale vím, jak jsem na tom já.

Vždycky jsem věděl, že jsem rebel. Bouřím se vůči realitě a trendům, které se jiným zdají nevratné. Plavu proti proudu veřejného mínění. Říkám to, co si myslím. Bez ohledu na to, co si o tom myslí většina.

Mými vzory jsou Richard Lví srdce, Old Shatterhand či Jozef Gabčík. V hloubi duše toužím být hrdinou, a to se ve mně nevylučuje s tím, abych byl dobrým manželem a otcem. Víte, co mají moji hrdinové společného? Že byli ochotni nasadit svůj život za to, v co věřili.

Proč je tolik mužů v naší civilizaci smutných a frustrovaných? Protože pokud muž nemá nic, za co by mělo smysl zemřít, pak nemá smysl ani žít. Úkolem dnešního muže je objevit v sobě vlastní velikost.

PS: Co s těmi, kteří říkají, že se i tak nic nezmění? Kašlu na ně, jsou to baby, je to jejich cesta životem. Vždy se budu se bouřit proti nynější české a evropské realitě. Chci měnit svět k lepšímu. Raději prohraju a budu čelit posměškům těch, který se nikdy na nic nezmohli, než bych se měl smířit s tím, jak dnes svět funguje. A věřím, že v této vzpouře nejsem sám.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Ignác Milan Krajniak

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (39 votes, average: 4,82 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Srpen v zrcadle dneška

    ZUZANA MAJEROVÁ ZAHRADNÍKOVÁ Stejně jako si skoro každý v Americe pamatuje, kde byl, když zavraždili prezidenta Johna Kennedyho, stejně