Všichni jsme bezmocní, ale hovoří o tom jen „desoláti“

JAN FRANK

Jsme proti migraci, proti nadnárodním korporacím, proti EU, proti zelené ideologii, proti extrémnímu genderu, ahistorismu a rasismu naruby, proti epidemickým opatřením, vnucenému očkování a nejnověji proti bezbřehé pomoci Ukrajině. Tak nějak vidí svět už dobrých 10 let, nejpozději od dob migrační krize v roce 2015. Svět se tzv. národovcům posmívá, ve skutečnosti ale jde ale o jedinou politickou subkulturu u nás vyjadřující – byť často hloupě a neobratně, nebo dokonce extrémisticky – pravý stav: občan je opět zcela bezmocný.

Svoboda bez demokracie

Václav Havel kdysi v 90. letech zpochybnil výhradně formální dimenzi práva. To, že máte na něco právo podle určitého řádu, ještě neznamená, že jste takříkajíc v právu morálně. Pro ony časy a celkový směr myšlení příznačný spor. Tzv. desoláti nám svým stylem dávají možnost přemýšlet: co těm lidem chybí? Jejich kritici hovoří nejčastěji o osobní frustraci a o nezvládnutém pocitu bezmoci v „globálním světě“. Jsme tedy u jakési méně vznešené, ale pro dnešek o nic méně důležité alegorie Moci bezmocných.

Smysl politické svobody, o tu se tu jedná, stejně jako u práva, není formální. Mezi politicky vyjádřenou vůlí konkrétního občana a realitou by z tohoto důvodu měl existovat pokud možno hmatatelný vztah. Přeložíme-li si všechny výše uvedené odpory národovců, vidíme jednak, že nejsou ani převážně ekonomické, ani kolektivistické, což bylo běžné ještě před 15 či 20 léty, nýbrž téměř výhradně se týkají dostupnosti vlivu jednotlivce na politicky utvářenou realitu. Z pozic v redakcích, na katedrách, v bankách, zkrátka shora, se dá tomu všemu poměrně snadno vysmát jako slabomyslně přízemním chtíčům.

Váha hlasu

Ve skutečnosti je velice diskutabilní, když odmyslíme nejrůznější miliardáře platící volební kampaně svým favoritům, zda konkrétně v České republice má ještě občan vliv na cokoli, chudý nebo bohatý, hloupý nebo chytrý. Takovou úvahu musíme ovšem uvést pochybností, zda lze vůbec optimální průměrný dopad ústavně uplatněného vlivu občana na věci veřejné nějak definovat. Jeho hlavním projevem jsou pochopitelně volby. Je iluzorní myslet si, že volič od vládnoucích stran, které volil, dostane přesně to, co čekal, ať už kvůli nutným demokratickým kompromisům nebo nenadálým událostem.

Na druhé straně je otázkou, jaký význam volby vlastně mají, vím-li bez nutnosti hlubší úvahy, že min. 50 % už tak miniaturní váhy mého hlásku je předem „odebráno“ vlivem faktorů stavících se do mého vztahu se státem. Obvyklou odpovědí na takovou skepsi je, že právě to jsme si sami dobrovolně zvolili. Buďme ale konkrétnější. Ve volbách do Poslanecké sněmovny jste se rozhodli pro podporu určité strany. Málokdo si to uvědomuje, ale už když padá váš lístek do urničky, „rozhodujete“ hlavně o státním rozpočtu. Prakticky všechno ostatní na sněmovně buď nezávisí, nebo záviset vůbec nemusí.

Korektivní mechanismy

O úplně první korekci vaší politické vůle se postarají sami politici tím, že spoustu věcí vůbec nedají do programu, ač dobře vědí, že jde o velice důležitá témata. Ale i kdyby je tam náhodou vepsali, je tu pochopitelně náš volební systém, který na půdorysu koalice umožňuje mnohé politicky směnit, odložit apod. Další daň si vybere autonomie krajů a obcí a vliv Senátu, institucí uzavírajících kruh téměř permanentních, přiměřeně zavádějících volebních kampaní na té či oné úrovni, schopných vytvářet politické spory uvnitř jednotlivých stran. Jenže to jsme vlastně ještě ani nezačali.

Co by náhodou jako ostřejší téma zdůrazněné voliči prošlo zmíněným sítem, dorazí nezbytně na evropskou úroveň. Něco si s odkazem na EU normy a předpisy zatrhneme včas sami, na něco se poníženě zeptáme, třeba prostřednictvím „vlivných“ europoslanců. Je-li něco EU imunní, jsou tu ale ještě nadnárodní firemní lobbisté, OSN a páni velvyslanci, byznys a samozřejmě politické neziskovky, ombudsman nebo zmocněnec pro to či ono. Pan ministr nebo poslanec si nakonec rád některé věci včas rozmyslí. Tím se dostáváme k médiím. Kdyby se váš soukromý politický cíl, třeba v rodinné oblasti, opravdu dostal až tak daleko, že by ohrožoval něčí hluboce zakořeněné zájmy, upozorní na ně ochotně v první řadě veřejnoprávní, ale dost často také soukromá média.

Na vrcholu celé téhle neuvěřitelné pyramidy institucí doslova se modlících k demokracii, jako celek však demokracii znemožňující, není nikdo jiný než Ústavní soud a také pan prezident. Přesněji řečeno, na domácím vrcholu. Obě instituce jsou, jak dobře víme, z pohledu mezinárodních právních závazků naší země rovněž subordinovány. A pokud by se nabízel jiný právní výklad, častěji se právě jako klíčové ústavní instituce postaví za triumf vyšší moci. Absurdní koloběh moci, bezmoci, odpovědnosti a neodpovědnosti však mohou důstojně a s tragickou hořkostí prodlužovat.

Pohrdání

Vrátíme-li se k moci bezmocných, je jim divu, že se cítí ztracení a bezmocní? Úplně stejně vědomě ztracení a bezmocní jsou bez pochyb i všichni aktivní sympatizanti systému nebo osoby někde mezi. Protože ale obvykle nějak subjektivně profitují, dělají v tom všem kariéru, je jim to úplně jedno, nebo si celý defekt morálně zdůvodní jako „pojistky demokracie“, která za tu absurditu stojí. Až dosud jsme přitom hovořili jen o perspektivě, kdy autentickou vůli občana zastupují i neutralizují relativně etablované mechanismy. Ne o tom, co s ní dělají aktuální externí vlivy: nejrůznější kampaně a pochopitelně agenda EK a NATO.

Plejáda institucí, jimiž do určitého momentu demokracie měla kvést a bránit své degeneraci, demokracii pohřbila. Nejen jako pavučina, v níž se naše hlasy brzy rozplynou v nic. Ale i v roli nejrůznějších opravných mechanismů těchto institucí proti sobě navzájem a hlavně proti svobodnému jednotlivci. Jako systém už evokuje konečnou fázi komunismu, s formální volební účastí a všeobecnou lhostejností, vytrácením jakékoli autority, neúctou a pohrdáním. Volby už nejsou posvátným projevem naší svobody, ale hlavně aktem legitimizace něčeho, co je proti nám. Není žádnou ostudou se k rebelii proti něčemu takovému přidat.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc LEDEN 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jindřich Řičica 10 000,- Kč, Pavel Kotas 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Jan Lipský 500,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Tomáš Šimčík 200,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Luděk Tesarčík 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, František Kolář 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Petra Hujová 111,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, František Burda 50,- Kč, Ivo Pimper 300,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Zdeněk Boško 1000,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, O. Kachel 20,- Eur, Jiří Obermaier 100,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 22 620,06 Kč

Vybráno 50.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Fiala měl zrušit všechny předvolební sliby? - 13.1.2025
• Robert Fico ostře: Zelenského mám plné zuby, chodí po Evropě a jen žebrá a vydírá! - 13.1.2025
• Nebožák - 13.1.2025

(17 votes, average: 4,53 out of 5)

Loading...