Umírající Alfie: Komu patří dítě? Rodičům, nebo státu?

Lidé vyjadřující se na jejich podporu jsou zastrašováni, jejich reakce cenzurovány. Právnímu poradci rodiny je vyhrožováno právníky nemocnice. Itálie udělila chlapci občanství a nabízí rodině lékařskou pomoc. Speciální ARO-letadlo je přistaveno u nemocnice. Ale britský systém se absurdně zašprajcoval a vynucuje si smrt chlapce za každou cenu. Poté, co po odpojení od přístrojů nezemřel, ale sám dýchá už třetí den, je systém rozhodnut vzdorujícího “pacienta” dohnat k smrti odepřením vody a jídla.

A není to zdaleka první případ, kdy stát proti vůli rodičů rozhodl, že dítě musí zemřít. Během jednoho roku je Alfie už třetí. První byl v létě Charlie Gard, druhý byl v březnu tohoto roku Isaiah Haastrup z Londýna.Nejznámějším případem rodičů, kteří kvůli úřední zvůli museli své dítě unést ze země, aby se mu dostalo adekvátní lékařské péče, je Asya King. Toho v Praze pomocí Leksellova gama nože vyléčili z rakoviny, přestože v Británii další léčbu odmítli a na rodiče dokonce vydali zatykač.

Na případu je alarmující nejen úpornost, s jakou si stát osobuje právo rozhodovat o eutanazii svých občanů, ale i to, že v tomto případě nedošlo ani k mozkové smrti chlapce. Ta je přitom při rozhodování o odpojení přístrojů zásadní. Chlapec není zcela odkázán na přístroje,reaguje na podněty, netrpí.

Prostě nějaký úředník rozhodl, že je třeba, aby zemřel. Právě teď. Představte si, že tohle oznámí vám.

V komentáři britský táta píše: “A přesně proto potřebuju pušku. Když stát rozhodne, že nesmím své nemocné dítě odvézt na léčení, prostě to udělám. Za každou cenu.”

“Konečnou fází každého systému, který klade kolektiv nad jedince, je fašistická diktatura. Británie už tam skoro je. K státem vynucované euthanasii se už nejde přiblížit víc, pokud ji nechceš šlápnout na nohu.” píše můj facebookový přítel Martin BinárníLádin Marx.

Všechno souvisí. Odzbrojení občanů je jen dalším krokem k totalitě. Bezbranných občanů se režim nemusí bát, ať už s nimi nakládá sebehůř. V Británii se odzbrojení propracovalo až k tažení proti kuchyňským nožům, za aktivního přispění mnoha aktivistů.

A děti jsou odevzdány z rukou rodiče A a rodiče B do vlastnictví státu. Britská “sociálka” má skoro tak špatnou pověst, jako ta norská. Británie už není odzbrojená společnost, to je společnost vykastrovaná.