
Ukrajinci na své hrdlořezy nedají dopustit. Nikoho jiného nemají
IVAN HOFFMAN
Bublina politiků si ráda navzájem dává řády medaile. Lidé už to považovali za formální rituál, dokud se Volodymyr Zelenskyj nerozhodl vrátit polské ocenění. „Ukázalo se, že udělování státních vyznamenání nevyzpytatelným cizincům v sobě skrývá riziko,“ poznamenává Ivan Hoffman.
Jednou z plejády sociálních bublin je i bublina internacionální politické smetánky. Sestává z prominentů, kteří to v kariéře dotáhli na prezidenty, premiéry či panovníky a z toho titulu se obřadně setkávají a vzájemně hostí. Anebo o sebe zakopávají. A především spolu piklí. Jde o bublinu, která je na očích, a přitom do ní není vidět. Navenek se prezentuje partnerstvím, obřadným fotografováním a diplomatickými rituály, za zavřenými dveřmi se pak provozuje koňský handl, korupce, vydírání a domlouvají se lumpárny a podrazy.
Není určitě na škodu, když se občas vyjeví faleš a pokrytectví politických papalášů, a s jejich bublinou se stane to, k čemu je každá bublina náchylná, tedy že praskne. Polsko-ukrajinské odebírání, respektive vracení státních vyznamenání je událost, kterou lze vnímat jako frašku, jako skandál, ale také jako příjemné překvapení: V zatuchlém zlobovaném rybníku, kde se dělají válečné kšefty, vypadla servisní elita z role, a k nelibosti vojensko-průmyslového komplexu se dala na politiku.
Polsko-ukrajinský konflikt má jednoduchou, nicméně neřešitelnou zápletku. Ukrajinci se hlásí k nacistickým hrdinům, což pobuřuje Poláky, které ukrajinští hrdinové kdysi ve velkém a vynalézavě mordovali. Kdyby Ukrajinci nechali starého nacistického džina v láhvi, jejich dnešní nacistické potomky by Poláci přehlédli vzhledem ke společné nenávisti vůči Rusům. Ukrajinci si ale nemohou pomoci, na své hrdlořezy nedají dopustit, neboť nikoho jiného, komu by mohli stavět pomníky, zjevně nemají.
Odebráním polského metálu Zelenskému za to, že oslavuje vrahy Poláků, mohl konflikt skončit u ledu. Ukrajinci se ovšem urazili. Polské metály hromadně vracejí dnešní ukrajinští politici i bývalí ukrajinští prezidenti. Banderovská košile je jim bližší než evropský kabát. Polský expremiér k tomu jízlivě poznamenal, že by Ukrajinci měli kromě metálů vrátit i tanky, které od Polska proti Rusům dostali.
Na tomto sporu se ukázalo, že udělování státních vyznamenání nevyzpytatelným cizincům v sobě skrývá riziko jejich potupného navracení. Kdyby se s řády šetřilo, nebylo by co vracet, navíc je vidět, že když se dají nacistům a nacionalistům medaile, humanisty a demokraty to z nich neudělá. Ukrajinci si mimochodem Poláky vychutnali, když tyto vyhlášené rusofoby nařkli z rusomilství: „Komu prospějete tím, když se budete starat o nějaké statisíce Poláků, co jsme povraždili tak dávno, že už si na to ani nepamatujeme? No prospějete tím Putinovi!“
Hodnota státních vyznamenání je relativní a spíše se přeceňují. Hrst medailí, které se právě do Polska vrátily z Ukrajiny, učinila z Řádů Bílé orlice second hand. Kdo bude ve Varšavě dekorován příště, nebude mít jistotu, že jeho metál není z druhé ruky. Také se ale jedná o precedens! Když se příště v bublině internacionální politické smetánky porafají prezidenti, mohou se opičit po Ukrajincích a z udělených státních vyznamenání udělat veteš. Ale, jak již bylo řečeno, je zajímavé sledovat, jak to dopadá, když se servisní elita sloužící korporacím, bankám a zbrojařům zapomene a vyvede něco politického.
FB



Ano, totéž v Anglii. Pakistánský zločinec je sice zočinec, ale náš! Co je to nějaký Čech z východu, toho klidně necháme umlátit k smrti na ulici. Pro mě jsou to Anglo/saský xindl.
Ukrajinský zločinecký xindl je stejný i s celou chuntou.
S článkem nehodlám polemizovat, ale je třeba říci, že Rusové mají také svoje hrdlořezy. Největším z nich je Stalin, který Banderu co do počtu mrtvých suverénně překonává. A tomu také dnes v Rusku stavějí pomníky.
Kde stavějí pomníky Stalinovi?:-O
Anreos
kdyby nebylo Stalina, kdoví, jak by válka dopadla.
Pokud ho obdivují Rusové, tak je to jejich věc.
Stalin nebyl Rus.