6.6.2025
Redakce
11
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Udržitelnost rodiny

Sdílejte článek:

DANIELA KOVÁŘOVÁ

Udržitelnost je dnes módní slovo. Nikdy nikdo nevysvětli, co vlastně, proč vlastně a na jak dlouho se má udržet. Ale je to i slovo kouzelné. Funguje jako heslo, po jehož vyřčení lze daleko snáze přijít k penězům daňových poplatníků.

Dnes se totiž kdeco dotuje, aby to prý bylo udržitelné. Na údajnou udržitelnost se vynakládají miliony a miliardy vybrané z daní Ale teď je květen, čas lásky, kočiček, dvojic na Petříně a mláďátek všeho druhu, a tenhle příspěvek nemá být o dotacích nebo o daních, s nimiž se dnes plýtvá jako nikdy v minulosti, ale o lásce. A láska je všudypřítomná, jak se stále přesvědčujeme v romantických filmech, jejichž oblíbenost neklesá, nebo v kosmetickém průmyslu, který na rozdíl od pohostinství expanduje. Přesto zrovna u lásky má jinak prázdný termín „udržitelnost“ svůj hluboký smysl.

Udržitelnost Wikipedie definuje jako schopnost uspokojit dnešní potřeby bez kompromitování schopnosti budoucích generací uspokojit jejich potřeby a udržet jejich životní úroveň. Ta krkolomná definice se dnes nejčastěji odůvodňuje životním prostředím a ochranou nejmenované planety, ačkoliv každý školák přece ví, že ta naše jedinečná hroudička se jmenuje Země. Jenomže u běžného projektu, který mnohdy vznikl jen vznikl kvůli čerpání dotací, peníze dojdou a projekt skončí. A lidé žijící z dotací se přestěhují jinam a přisají se na jiný cecek, ze kterého tečou peníze z našich daní.

Jenomže já mám v před očima jiná životodárná ňadra – a to ňadra rodinná. Rodina je docela odlišně fungující organismus. Co svět světem stojí, existuje bez státních či evropských dotací, a přece stále trvá. I v těch nejchudších podmínkách se lidé milují, sestěhovávají, žijí spolu a rodí se jim děti. Zdá se dokonce, že existuje nepřímá úměra – čím horší životní úroveň, tím více dětí. Napříč kulturami, náboženstvím, vyznáním či stylem vládnutí čím bohatší společnost, tím méně rodin, tím méně dětí. Jenomže zdání jako obvykle trochu klame. Právě v těch nejbohatších rodinách se konají svatby, ačkoliv ostatní populace už skoro většinově dává přednost opatrnému (ale riskantnímu) žití „na hromádce“. Někteří nejbohatší lidé u nás i za hranicemi často mají tři a někdy i více dětí. Chválabohu za ně.

To jsou ty paradoxy, řekl by klasik. Vždyť přece kdekdo ví (a taky to máme doloženo statistikami a haldami výzkum), že ve funkční rodině žijete déle, jste zdravější, děti mají větší úspěchy ve škole, dosahují vyššího vzdělání, mají víc kamarádů a dospělí více sexu. Rodina je totiž maximálně udržitelná jednotka. Při problémech se obvykle semkne. Při starostech si vzájemně pomůže. Při nemocech a ve stáří se o vás postará. I s dluhy vypomůže. Fungující rodina je hnízdo a pevnost a nemocnice a záchrana. Vždycky to tak bylo a je tomu tak pořád. A já doufám, že i v budoucnu bude.

Tisíckrát můžete namítat, že kolem sebe vidíte nějakou rodinu nefunkční, či právě že ta vaše se neslavně rozpadla. Ale jednotlivé výjimky přece podporují pravidlo o tom, že v rodině vás sice občas něco či někdo štve, či že si její členové leckdy lezou na nervy. Rodina má své cykly, tradice, zvyky a vzory. Mladí revoltují a v době dospívání se bouří proti rodinným zvyklostem, aby je o pár let později ve svých nových rodinách opakovali a sami vynucovali. Vidím to i u svých dávno dospělých dětí. A co teprve když rodiče a prarodiče odcházejí. Můžete cynicky vzdychat, že většina seniorů umírá o samotě v nedůstojných domovech se zanedbanou péčí, ale já naopak kolem sebe vidím své známé, příbuzné a kamarády, u nichž je to docela jinak. Právě v takových chvílích se střídají v pečování, v návštěvách těch nejstarších, v zajištění takové pomoci, jaké jen jsou schopni. A každý odchod bývá v rodině oplakáván, na každého se vzpomíná, každý se připomíná v těch nejlepších situacích a vzpomínkách bude žít dál. Nikdo z mých známých jen tak lhostejně nad ochodech svého rodiče nemávl rukou. Nikdo z mého okolí takovou situaci neignoroval.

Je květen. Měsíc lásky, mláďátek, koťátek a dvojic na Petříně. I mně se brzy narodí první vnouče, a tak si troufnu tvrdit bez pochybností, že jedinou entitou, která si zasluhuje být udržována k udržitelnosti je právě rodina. Líbilo by se mi, kdyby ji společnost, stát, vláda a politici uznávali a třeba i občas a zlehka podporovali, nebo jí aspoň neházeli klacky pod nohy. S nadšením bych uvítala rozhovory s lidmi s velkými rodinami, s mnoha dětmi, s rodinnými sešlostmi, s vřelými vztahy. Ráda bych vyměnila dnešní ulítlosti z televizních obrazovek a z obálek časopisů, v nichž jsou excesy vydávány za přednosti, zatímco normální běžné hezké rodinné vztahy jsou opomíjeny, ba skoro jimi dnes kdekdo opovrhuje.

A přitom je to perná práce, udržet rodinu v celé pospolitosti. Uměl spolu mluvit, těšit se na sebe, pomáhat si, podporovat se, snažit se pochopit, ovládat se, pohádat se, pak se omluvit… prostě spolu žít. Rodina je ideální inkluzivní jednotka – přijme kdejakou výjimečnost, vždyť přece každý její člen je odlišný a naprosto svébytný originál. Každého zapojí, každého odmění.

Možná řeknete, že je jiná doba. Že se rodina přežila, protože omezuje. Ale já jsem na světě více než šedesát let a troufnu si nesouhlasit. Někdo chce žít sám. Jiný se nechce přizpůsobovat. Další se odmítá starat o druhého. Dobrá. Nechť si každý žije, jak mu vyhovuje. Ale jedinec ani trochu udržitelný není. Sám je nic, je sobec, bez budoucnosti. Zatímco rodina je jediná smysluplná udržitelnost na celém světě. Protože dává život. Bez dotací pokračuje a vždycky přežije.

Možná by stálo ji aspoň nechat být. Nešlapat po ní. Neomezovat ji. Neurážet a neubližovat. Neničit ji státními zásahy a podporami neplodných podivností. Ty pochopitelně mohou sem tam existovat. Ale na rozdíl od rodiny nevydrží. Nepřežijí. Prostě zaniknou. Rodina nikdy.

Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Podobné příspěvky

11 komentářů
  1. důchodce 11:28:49 Odpovědět

    Smekám klobouk, parádně napsáno! Dík.

  2. quk 11:44:22 Odpovědět

    „Někteří nejbohatší lidé u nás i za hranicemi často mají tři a někdy i více dětí. Chválabohu za ně.“ – – – No, děti prostě mají paraziti. A je jedno, jestli jsou to paraziti v kravatách nebo pod mostem. Pokud vyděláte miliony, tak nadělat děti není problém a dokonce se o ně můžete i postarat. Ale těch bohatých parazitů bude vždy menšina. Takže stejně nakonec budou vymírat i oni. Já vím, že oni si neuvědomují že parazitují. A myslí si, že dostávají poctivou odměnu. Ale mnoho lidí pracuje tvrději a mají věší potenciál a musí dělat za menší mzdu, jakkoliv se elitě zdá jejich práce těžká a intelektuální.

  3. Kočkodan 11:54:44 Odpovědět

    Prostě musíme mít všichni tolik peněz jako ti nejbohatší. Pak to bude v pohodě. Tak hezky makejte, ať máte do dvaceti let svoji první miliardu. Pak už to půjde snadno!

    “ Sám je nic, je sobec, bez budoucnosti. “ – – – Jenže pokud dnes nedokážete zajistit bydlení, vzdělání a konzum na dostatečné úrovni, automaticky jste sobec také. Ano, mnoho lidí nemá děti, protože jsou sobci. Ale to by nebyl problém, kdyby ti, kteří děti chtějí, měli alespoň základní sociální jistoty. Jenže čím více se snažíte pracovat, tím jste na tom v dnešní podivné době hůř. Na to zbohatnutí obvykle potřebujete spíše být podrazák než pracovat. A pro normální lidi jsou prostě děti daleko dražší, než byly kdykoliv v minulosti.

  4. leafroller 14:12:31 Odpovědět

    Je hezké, že paní senátorka, tyjící z našich daní, vidí kolem sebe jen bohaté a šťastné seniory, je hezké, že žije v prostředí těch 48% nerozvedených manželství. Možná by se paní senátorka mohla na nějaký čas přesunout mimo české „Bel-Air“ a strávit nějaký ten měsíc či rok mezi námi smrtelníky. Ono by jí to romantické snění přešlo.

  5. Frigo jeden z mnoha-originál 15:31:22 Odpovědět

    Ne není totalitním přežitkem názor že právě rodina vzniklá vztahem muže a ženy je pevným základem fungujícího státu bez ohledu na politiku režimu který jej ovládá a vede.
    Její tragedii je okamžik kdy se vlády nad státem zmocní smečky cizopasných a příživnických všekazů,drze se prohlašující za Echt pravičáky,nebo naopak

    Xidl ,pro něhož se cokoliv fungujícího,tedy i stát a rodina ve kterém se tato rozhodla zahnízdit
    ,se rychle stávají bezesporu vážným ohrožením jejich existence .
    Té zoufalé existence použitých onucí a pohrdáním světa pokálenýc hajzl/papíru,spolku křivohřbetých,psím strachem připos*raných nájemných vlastizrádců, svorně až dnes už neskrývaně fanaticky toužících chlemtat slzy a krev,a vlastnit majetky a osudy všech lidí dobré vůle světa,

    Nechte už Rusy rusákům
    pánové a dámy
    Začnět už z tímhle xindlem zametat
    tak jak on už třicet pět let zametá s mámi

  6. balíkR27122024CZ 16:35:35 Odpovědět

    neudržitelnost rodiny…
    rodina je základ státu – no a státy mají jít do prdele tudíž i rodina má jít do prdele, madam senochrupe slezte už z té jahody dolů , to není Neználek ve Sluneční městě

  7. Pejsek 17:24:09 Odpovědět

    Je to paráda že právě Kočkodan to mà v hlavě pěkně srovnané a naprosto správně to vyložil.Také si někdy říkám, že I ty moje slepice v luxusním kurníku se mají lépe než mnozí mladí co by chtěli založit rodinu, pokud nemáš prachaté rodiče, případně nedědíš, tak máš smůlu, tak to prostě je a na děti zapomeň, pokud nemáš v plánu dát je do babyboxu.

  8. Roman 17:53:41 Odpovědět

    „…nejbohatší lidé u nás i za hranicemi často mají tři a někdy i více dětí.“
    Je přece lépe dělit bohatství, než násobit chudobu.

  9. Frigo jeden z mnoha-originál 18:04:09 Odpovědět

    „Schwarzenberg má víc něžli já a nedělí “
    sedlák Jan Cimbura,

  10. Ina 19:42:39 Odpovědět

    Ono je to tak: extrémně chudí si mohou rodit děti jako na běžícím pásu, protože jim je živíme my, dokonce z toho mají jakousi živnost – ono z těch dávek obvykle něco zbyde i na cigára.
    Extrémně bohatí mohou mít také dětí, kolik je jim libo, třeba ještě i s několika ženami, protože jsou natolik dobře situovaní, že se to na jejich životní úrovni nijak neprojeví – nemusí se kvůli tomu vzdát ničeho, nač jsou zvyklí – dál mají soukromé tryskáče, dál mají vily na ostrovech s bílými plážemi a palmami či třeba zámečky na Loiře. Oproti tomu my ostatní se musíme dělit. Pokud budeme mít víc dětí, budeme si muset místo nového auta koupit starou ojetinu, protože na nové prostornější auto zpravidla nedosáhneme. Potřebujeme větší byt, ale příjem dělíme mezi více osob, takže je těžké takový byt zaplatit, a to nepočítám, že hypotéka je jen nedostižným snem – z jednoho platu se taková rodina s hypotékou uživit nedá a mateřská je spíš jen příspěvek, nikoli plnohodnotný příjem. Bude-li tedy žena dejme tomu sedm let na mateřské a rodičovské (3 děti po dvou letech), rodina bude žít „z ruky do huby“. A to ještě nemusí sehnat školku, takže se to může hezky protáhnout i déle. A je tu spousta dalších věcí, které je dnes zvykem mít, nemáte-li se ocitnout na okraji společnosti, což pro početnější rodinu bude představovat neřešitelný problém.
    Z toho přirozeně vyplývá, že právě lidé, kteří tvoří největší skupinu ve společnosti, mají nejvíce ztížené podmínky pro založení funkční rodiny. Pokud se to nezmění, bude nás nadále ubývat.

  11. Frigo jeden z mnoha-originál 20:02:03 Odpovědět

    Nárůst populace ještě nedávných lidských zdrojů není pro progresívní maobolševiky ,jejich svořitele a ochránce žádoucí.
    Tato skupina ještě zhusta umí používat mozek k přemýšlení a k ruce u užitečné činnosti.
    .
    Ale i oni právem touží po svém lepším příštím a tak často podlehnou,dnes už dnad jen dědičné víře v veřejně prohlašéné mluvené a psané slovo.

    I jejich poklidné žití naplňuje jejich likvidátory a jejich slouhy,hovniválí příznivce a obdivovatele tetelíci se strachem o své bezenné kuličky sra-ček že ta jim tolik nebezpečná a hrozivá chátra konečně
    řekne své STAČILO

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)