21.4.2015
Kategorie: Historie

“Triumf” praktického socialismu: 40 let od Pol Potova nástupu v Kambodži

Sdílejte článek:

WOLFGANG KAUFMANN 21|04|2015

Před čtyřiceti lety se v Kambodži uchopil moci komunistický masový vrah Pol Pot a jeho organizace Rudí Khmerové. Málokdy se však dnes hovoří o tom, že ideologické základy pro jeho vražedný společenský experiment byly zformovány v levicových kruzích v Evropě, kde Pol Pot a jeho nejbližší lidé studovali. Mezi jeho někdejší podporovatele patřili i někteří dodnes činní levicoví politici a intelektuálové.

[ad#hornisiroka]

Dne 18. března 1970 využil kambodžský premiér a armádní velitel Lon Nol zahraniční návštěvu státního prezidenta a bývalého panovníka Norodoma Sihanuka, aby se prostřednictvím převratu v hlavním městě Phnom Penh dostal k moci. Svrženého prezidenta pak ukryla Čína, aby si ho pochlebováním získala pro realizaci svých záměrů. Politicky naivní Sihanouk byl takto získán pro spolupráci s Rudými Khmery a vytvoření exilové vlády.

Takovým způsobem získala tato malá maoistická skupinka, která se předtím oddělila z Komunistické strany Kambodže, značný respekt a zvláštní sympatie tradičně orientovaného venkovského obyvatelstva, které stále vidělo v Sihanoukovi svého božského krále.

Naproti tomu očividně neschopný a zkorumpovaný Lon Nol postupně ztrácel vliv.Proto se Rudým Khmerům brzy podařilo dostat pod svou kontrolu velké části země. Mezitím se do popředí této opoziční partyzánské armády dostávali stále radikálnější osobnosti, jako zejména Pol Pot, vlastním jménem Saloth Sar.

pol-potove-obete

Pol Pot a jeho druhové se dostávají k moci

Opoziční síly začaly 1. ledna 1975 s velkou ofenzívu za účelem dobytí hlavního města Phnompenh, jehož počet obyvatel pro neustálý příliv uprchlíků vzrostl z 600 000 na dva až tři miliony. A skutečně, do kambodžské metropole, ležící na přítoku řeky Mekong Tonlé Sap, po tři a půl měsíci bojů 17. dubna 1975 vstoupilo asi 20 000 bojovníků Rudých Khmerů. Následně byla na troskách poraženého státu vyhlášena tzv. Demokratická Kampučie.

Před obyvateli Kambodže však zpočátku nová moc tento převrat explicitně nevysvětlovala jako komunistický, potažmo maoistický, ale nové vedení země vystupovalo pod označením “Angka”, což v překladu znamená “Organizace”.

Pol Pot a jeho nejbližší spolupracovníci zůstávali v anonymitě, vystupovali jako “bratr číslo jedna”, “bratr číslo dvě” a tak dále. Za zmínku stojí, že nejen vůdce Rudých Khmerů, ale také jeho pravá ruka Knie Samphan a “bratr číslo tři” Ieng Sary, který později působil jako ministr zahraničních věcí Kampučie, měli téměř stejný životní osud.

Ideologické kořeny Rudých Khmerů a jejich praktická politika

Tři nejvyšší “bratři” Rudých Khmerů se narodili mezi lety 1925 a 1931 v bohatších rodinách v kambodžské části Francouzské Indočíny a koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let studovali na pařížské Sorbonně. V tamních levicových studentských kroužcích v pařížské Latinské čtvrti a v intelektuálských kavárnách ve čtvrti Saint-Germain-des-Prés se mladí Asiaté nadchli pro komunistické představy o společnosti a rychle se dostali do vleku tehdy ještě silně stalinistické Komunistické strany Francie, která byla od 40. let protěžovaná levičáky jako Jean-Paul Sartre či Max Gallo a v jejichž spřízněných kruzích se pohybovali i populární umělci jako šansoniér Yves Montand nebo malíř Pablo Picasso.

Rudí Khmerové však svou ideologickou výbavu nezískávali pouze ve Francii, ale orientovali se i na čínského diktátora Mao Ce-tunga. V jeho kulturní revoluci viděli následováníhodný vzor pro přestavbu Kambodže. Z tohoto důvodu vycestoval Pol Pot už v květnu 1975 do Pekingu, na co Mao vyslal 20 000 “poradců” do panství Rudých Khmerů. Kromě toho lichotil těmto jihoasijským “komunistům z doby kamenné” větami jako: “Za každý krok, který udělá Čina, udělají naši kambodžští soudruzi kroky dva.”

Tím vítal “velký vůdce” Mao i v masové míře probíhající nucené vylidňování metropole Phnompenh ve dnech po 17. dubnu 1975: v jejich snaze odstranit “parazitickou buržoazii” a všechny rozdíly mezi třídami vysídlili Rudí Khmerové téměř všechny obyvatele hlavního města, jakož i dalších velkých měst, na venkov, kde měli pěstovat rýži – věrní primitivnímu heslu: “když máme rýži, máme všechno.”

[ad#velkadolni]

Evropská levice a chvála na Pol Pota

Kromě toho se Pol Potovi a jeho následovníkům podařilo prosadit i odstranění soukromého vlastnictví a zákaz jakékoliv formy náboženství. Těmito kroky si kambodžský diktátor získal sympatie mnoha představitelů západní levice. Možné si je vzpomenout na nekritická slova chvály Birgitte Dahlové, pozdější předsedkyně švédského parlamentu (1994 – 2002), amerického jazykovědce a levicového prognostika Noama Chomského a zejména Hans-Gerharta Schmierera, předsedy Komunistické ligy Západního Německa, který později získal uznání v německých diplomatických službách pod ministry Jožkou Fischerem a Frank-Walter Steinmeierem.

Tito ctitelé Pol Pota zmlkli, až když po pádu Rudých Khmerů v roce 1978 nebylo možné dále popírat skutečnost, že za jejich vlády byly v Kambodži hrůzným způsobem zavražděny miliony lidí.

ZDROJ: Junge Freiheit 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...