Transatlantičtí ilumináti v Bruselu I: Surovinová krize

Představte si situaci, kdy sedíte v bytě a domácí pán zase sedí u hlavních dveří, protože jste ho tak nějak “zvolili” přes vaše zástupce v bytovém družstvu. Ten dobře placený mužik vám zavře hlavní dveře do baráku, abyste zbytečně nechodili ven. Pak pro jistotu zavře přívody vody, elektriky, plynu a tepla. A abyste nebyli úplně smutní, tak vám dá do přízemí kvelb, kam povinně chodíte nakupovat. A tento dobrodinec pilně hlídající hlavní vchod dává do toho ušmudlaného krámku předražené zboží, které nakupuje o ulici dál.

To je dnešní EU v kostce; na ten zázrak přírody a porážku zdravého rozumu je třeba se podívat blíže. Celé zamyšlení jsem rozdělil do tří částí: rozbor surovinové politiky a výroby, rozbor financí a stavu eura, rozbor zahraniční a interní politiky. Tato série navazuje především na tyto články na trilogii o Green dealu (ZDE) a pak na postupný rozpad Eurosojuzu zevnitř (ZDE). V nedávném článku O nezaviněném globálním štěstí v zaviněném lokálním neštěstí jsem slíbil popsat rozvrat EU v rámci strategie elit a nezamýšlených účinků daným jejich iracionálním jednáním. Politická ekonomie prováděná v rámci EU-nihilismu je komplikovaný jev, kdy je třeba argumentovat fakty.

Jak EU pilně pere ropu a plyn

Začneme plynem, to je zpráva z tohoto týdne. Naši transatlantičtí dobrodinci teroristickým útokem vyhodili do vzduchu (pardon, do vody) Nordstream, takže zemní plyn není a vozíme kapalný LNG z celého světa, bratru za hubičku, asi cca 3x dráž. Podle institutu IEEFA, na začátku listopadu Španělsko a Belgie zvýšily dovoz ruského LNG o 50 % ve srovnání s rokem 2022. EU vynaložila na dovoz LNG celkem 41 miliard eur od ledna do července 2023. Tady je pořadí: USA (17,2 miliardy eur), Rusko (5,5 miliardy eur) a Katar (5,4 miliardy eur). Takže Fiala může být klidný, ruský plyn nemáme. Nejprve jsme ho přeprali přes Belgii, ta ho nakupuje z Ruska i pro Němce. A pak jsme ten LNG přeprali podruhé, přes Německo. To je ten nákup z ušmludlaného krámku doma a dvakrát přes ulici.

S ropu a ropnými produkty je to ještě horší, protože propad z Ruska prostě nahradit nelze. Podívejte se na celkovou spotřebu zemí EU a hlavní dovozce v roce 2022.

Schéma také ukazuje, které země v letech 2000-2020 se zelenou šipkou zvýšily nebo naopak snížily spotřebu energií (hnědá šipka dolů). Jistě, průmysl v EU jde do kytek a tím se snižuje spotřeba, ale nikoliv o desítky procent. Proto je třeba se podívat na praní ropy blíže. Tady vizuálně vidíte, kolik ropy je třeba dovést náhradou za ruskou ropu.

Začněme Indií, která je hlavní pračkou ropy pro EU od ruské invaze na Ukrajinu. Podle dat analytické firmy Kpler se Indie stala v květnu 2023 největším evropským dodavatelem rafinovaných paliv a současně nakupovala rekordní množství ruské ropy. Závislost Evropy na indických ropných produktech od zákazu ruské ropy vzrostla zhruba o 600%. Evropský dovoz rafinovaného paliva z Indie se má vyšplhat nad 360 000 barelů denně, což je těsně před Saúdskou Arábií, viz data Kpleru. Indie přitom prakticky žádnou ropu nemá a sama je čistým dovozcem.

EU potřebuje alternativní zdroje nafty nyní, když odřízla přímé toky z Ruska, které bylo dříve jejím hlavním dodavatelem. V konečném důsledku však zvyšuje poptávku po ruských barelech a to znamená další náklady na dopravu. Takže pereme ruskou ropu přes Indii, ničíme vlastní rafinerie, které nemají surovinu a jsme plně závislí na prostřednících. To je z hlediska zdravého rozumu úplně špatně. Ruské dodávky ropy do Indie v dubnu 2023 měly překročit 2 miliony barelů denně, což představuje téměř 44% celkového dovozu ropy v zemi. Podívejte se na tento graf, který ukazuje oba ukazatele.

Indové neperou ruskou ropu pro EU zcela nezištně, podívejte se na růst akcií a zisku hlavní ropné indické společnosti.

A protože na hloupost Bruselu je spolehnutí, India Oil vidí růst zisku jako trvalou záležitost. Navíc stojí za to se podívat na toto video (ZDE). Pohlaváři v Bruselu byli tak nemožní, že se do Indie obuli za “porušování ropného embarga na ruskou ropu”. Buď jsou úplně pitomí a neví, jak a kde se ruská ropa pro EU pere. Nebo jsou licoměrní až za hranici normální lidské představivosti, což je více pravděpodobné. Samozřejmě, že bruselští ideologičtí lumíci ze svých velkohubých prohlášení proti Indii potichu vycouvali, EU by byla bez ruské ropy. Další graf ukazuje, jak a kde se pere ruská nafta.

Takže Saúdská Arábie zcela nečekaně (jako Indové, že ano) začala dovážet do země naftu! Čísla jsou za květen, a dělá to bratru 200 tis. barelů nafty denně. Pro EU ruskou naftu hezky vypereme, zabalíme a s přirážkou pošleme Bruselu, Fialovi a spol.

Závislost na Číně

Vůbec nebudu mluvit o čínské vědě a technice, to si necháme až na článek, kde budeme srovnávat zelenou politiku Číny a EU. Brusel chce točit větrníky a s těmi pohánět ta roztomile drahá e-auta, která ani nemůže vyrábět. Proč ne? Podívejte se na tento graf dovozu klíčových komponent do elektroniky, což jsou tzv. vzácné zeminy.

EU (stejně jako další ekonomiky) je po celou dobu silně závislá na Číně ve dvou základních komponentech: permanentní magnety a vzácné zeminy. Čína produkuje představuje 63 % oxidů vzácných zemin, z 85 % dělá rafinaci a produkuje 93 % světových permanentních magnetů. Čína nutně nepotřebuje zisky ze vzácných zemin, jako Rusko potřebuje vývoz ropy a LNG. Právě naopak, nechce vyvážet tyto strategické suroviny pro Pentagon. Proto při jakémkoliv poskakování a trucování EU, Čína jednoduše nedá tyto suroviny ani překupníkům, aby je přeprali jako ruskou naftu, plyn a ropu.

A o závislosti na rusko-kazachstánském uranu nemá cenu mluvit. Minulý týden tam byl žebrat francouzský prezident Macron, protože Niger poslal tyto kolonialisty do háje. USA samozřejmě bere ruský obohacený uran pro své jaderky dál, stejně jako hnojiva a všechno, co životně nutně z Ruska potřebuje. Ale naši eurosujuzníci v Bruselu jedou jako transatlantičtí lumíci směrem k zářným zítřkům.

Shrnuto, podtrženo

Být EU-blbcem je dobré pro všechny země kolem Evropy, kromě ovčanů EU. Brusel jako ten domácí dveřník evropské věci řídí k obecné transatlantické korporátní spokojenosti. O tom už jsem psal, že USA potřebují ekonomicky a politicky zničit EU. Mladí mají odejít kvůli práci za oceán, jako tomu bylo v 19. století. Začarovaný kruh surovinové blbosti tedy vypadá následovně:

• Zbavili jsme se laciných strategických surovin z Ruska, což USA neudělaly. A ještě nám USA vyhodily do vody hlavní plynovod z Ruska (viz hezký tvít NATO-Poláka Sikorského) a EU drží hubu.

• Prakticky stejné množství strategických surovin dovážíme přes prostředníky, kteří na tom perfektně vydělávají a smějí se nám do ksichtu.
• Odbočka pro zelené: ničíme vlastní průmysl, ohromně zatěžujeme logistiku dopravou těchto surovin zbytečně přes půl planety. Ale ideologická blbost něco stojí a Zelení vedou proxy-válku proti Rusku skrze Ukrajinu.
• Domácí průmyslové zpracovávající kapacity jdou do kytek, neúměrně se nám zdražily energetické vstupy a průmysl v EU přestává být globálně konkurenceschopný. Stačí se podívat na poslední tabulku ekonomického propadu EU za poslední dva roky, kdy se EU-lumíci v Bruselu rozhodli vyrazit na pochod.

Jde o průmyslový propad EU v letech 2022-23. Ve stejné době Rusko vede válku na Ukrajině a očekává přesně opačný růst v plusu kolem 3 %. Takže mít lumíky v Bruselu odpovídá válečné situaci v EU.