15.4.2018
Redakce
0
Kategorie: Historie

Templáři a jejich prokletí!

Sdílejte článek:

HERAKLEIOS STALKER

Proběhl nám „Pátek třináctého“ a asi se sluší a patří připomenout, jak tento termín vznikl, protože úzce souvisí se středověkými evropskými dějinami a bojem evropské civilizace proti islámské agresi. Přesněji řečeno, souvisí s jistou organizací, která dosáhla velikých úspěchů a slávy během Křížových výprav proti muslimům. Byli to templáři. Přesněji řečeno „Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu“, jak zněl jejich skutečný a nepříliš známý název…

[ad#textova1] 

Řád existoval téměř dvě století. Vznikl v roce 1120 po vítězství První křížové výpravy s cílem zajistit pro křesťanské poutníky přístav Jaffa a začal být pronásledován v roce 1312 na základě papežské buly. Řád templářů se stal naprosto unikátní organizací ve středověkých dějinách, protože z obyčejného vojenského křižáckého řádu se vypracoval na monumentální obchodní a bankéřskou organizaci, politickou sílu a vojenskou velmoc s vlivem v Evropě, ale zejména ve Svaté zemi.

Řád vznikl potom, co muslimové začali vraždit křesťanské poutníky cestující z Jeruzaléma. Stovky byli zavražděny a stovky uneseny do otroctví. Tak vznikl řád, který postupně sílil a do druhé poloviny 13. století se rozrostl na 600 rytířů a 2000 seržantů. Ti také bojovali, bohužel neúspěšně, proti islámskému dobyvateli Saladinovi v bitvě u hattínských pahorků. Mezi templářskými válečníky byl slavný a hrdinský vojevůdce Renaud z Chatillonu, který je pro české dějiny důležitý tím, že byl prapradědečkem největšího z českých králů, Přemysla Otakara II., o kterém taky budeme psát u příležitosti výročí bitvy na Moravském poli. Renaud byl brutálně zavražděn Saladinem, když byl zajat. Saladin mu vlastnoručně usekl hlavu, jak to muslimové dělají už od dob Mohammeda. Zajatí templáři tehdy odmítli přijmout islám a zůstali, až do své brzké smrti z rukou muslimských věznitelů, věrni křesťanství a církvi.

Tváří tvář porážkám na Blízkém východě, velkým ztrátám a vítězstvím krvelačných Ajjúbovců, kteří se svými turkickými žoldnéři vraždili v Jeruzalémě a na řadě dalších míst, se templáři rozhodli rozšířit své působení do Evropy a taky do nevojenských aktivit. Začali obchodovat, budovat bankovní sítě a obchodovat s bohatstvím, které zachránily před muslimy při ústupu ze Svaté země. Už v roce 1212 vybudovali rozsáhlou vojenskou základnu na pozemcích darovaných francouzským králem Ludvíkem VII. a to pařížský Templ.

Templáři byli věrní jen papeži. Pouze papežská autorita byla nadřazena vůli templářů, a to děsilo řadu panovníků, kteří viděli jejich obrovskou moc. Filip IV. Sličný, svého času azylant chráněný templáři, žádal neúspěšně papeže Bonifáce VIII. a Benedikta XI. o exkomunikaci křižáků. Ti to samozřejmě odmítli. Po Benediktovi nastoupil Klement V., jehož nástup byl obrovským posílením pozice Francie v Evropě, protože to byl francouzský biskup, který přesídlil z Říma do Avignonu a stal se skrze svou provázanost s Filipem spoluzakladatelem církevní korupce a úpadku. Klement V. všechno odsouhlasil Filipovi a exkomunikoval mocné templáře.

Templáři byli obviněni z hereze, oslavování démona Bafometa, sodomie a řady dalších absurdních obvinění. Všechno bylo vykonstruované a výpovědi založené na mučení. 13. října 1307, v pátek třináctého, začal teror proti templářům. Právě od událostí tohoto dne se traduje, že pátek třináctého je prokletý, ovšem nebylo to jediné prokletí spojené s templáři. Napříč celou Francií byly zatčeny stovky templářů, obsazena jejich sídla, vydrancován jejich majetek a jejich vůdci vyhnáni, či pozavíráni. Veškerý majetek převzal král a jeho stoupenci. Templáři pochopili svou zoufalou situaci a beznaděje. Proto se rozhodli kapitulovat bez boje a pět tisíc jich bylo uvězněno, včetně posledního velmistra Jacquese de Molaye. Ve zbytku Evropy zatýkání, vzdor papežskému příkazu, téměř neprobíhalo.

Procesy se začaly naplno rozjíždět s vymučeným přiznáním templářů v lednu 1308. V této době probíhal církevní koncil ve Vienne. Na něm většina přítomných církevních hodnostářů vyjádřila podporu templářům a odmítla je odsoudit. Papež Klement V. na příkaz krále Filipa Sličného svou bulou popřel rozhodnutí hodnostářů a nařídil definitivní likvidaci řádu.

Konec řádu nastal definitivně 18. března 1314, když byl upálen poslední velmistr Jacques de Molay a jeho spolubojovník Geoffroy de Charney. Ti totiž vzali zpět svá vymučená přiznání a rozhodli se opět hájit řád. Proto je Klement V. a Filip Sličný poslali na hranici. Když hranice hořela, Jacques de Molay proklel Filipa Sličného i Klementa V. Prohlásil, že do roka se setkají u Božího soudu. Poté uhořel zaživa v plamenech papežské inkvizice. Papež Klement V. zemřel měsíc po velmistru de Molayovi a král Filip Sličný zemřel sedm měsíců po velmistrovi. Během následujících čtrnácti let pak zemřeli všichni tři synové Filipa Sličného i jeho jediný vnuk a s jejich smrtí vymřela přímá linie kapetovské dynastie.

Tak skolilo prokletí templářů jejich nepřátele… odkaz templářů však přetrvává do dnešních dní, kdy opět čelíme islámské invazi a drancování.

[ad#pp-clanek-ctverec] 

Autor: Herakleios Stalker

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 4,59 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky