Stojím za profesorem Piťhou

Nápravně-výchovné pracovní tábory zatím nemáme, ostatně “proroctví” se dívají vždycky dále než jen za nejbližší roh, ale už teď se nás mustrovat snaží jen což. Snad si ani neuvědomují, jak mizernou službu prokazují těm ženám, které jsou skutečně obětmi násilí.

Ke vzdělanosti patří schopnost vést diskusi, třebas písemnou. Hledat, argumentovat. Jen ten, kdo nemá argumenty, používá pěsti. A kdo neumí dokonce ani boxovat, běží jako uplakaný žalobníček vejš.

Můžeme jen shovívavě potřást hlavou a popřát ČŽL, ať jim jejich PR akce vyjde. Pak o nich brzy opět dlouho neuslyšíme. Zato hlas a slovo pana profesora bude slyšet i dále.

Jsou pak chytrýsci, kteří se snaží zneužít oné homilie k rozpolcení církve v České republice.
Poštvávají proti sobě navzájem kněze, rozeštvávají věřící. Není to nic nového, snaha rozbít církev je stará jako církev sama. I oni mají ovšem smůlu. Pokud něco existuje dva tisíce let, pak to mám mnohem tužší kořínek.

Na jejich výtky navíc shodou náhod nepřímo odpověděl Vatikán v příspěvku na oficiálním webu Radio Vaticana:

“Kdo strojí úklady církvi v dnešní době? Před kým nás má chránit prosba o pomoc shůry?
…
Dnes je nepochybně v církvi i mimo ni – mezi věřícími laiky i duchovenstvem – mnoho teologů, řeholníků i biskupů, kteří zjevenou pravdu o sexualitě zpochybňují. Tím se oddělili od Boha a nevyhnutelně rozsévají koukol, působí zmatek a rozdělení v Božím lidu.
…
Papež František volá církev, celou církev k modlitbě, což je moc dobře. Hrozí totiž, že by věrouka, tedy zjevená pravda, která nás osvobozuje, mohla být dána do závorky, a to je to nebezpečí pro společnost, ve které žijeme.”

Prof. Piťha vždy stál na straně žen (kdo zná jeho texty o Sv. Anežce nebo Sv. Ludmile, ten o jeho úctě k ženě pochybovat nemůže), ale promluvil proti genderismu, který ženy znehodnocuje na pouhé nosnice. Opakovaně se postavil na stranu homosexuálů a odsoudil jakoukoli jejich ostrakizaci, ale promluvil proti lobby homosexualismu.

Věru nepotřebuje, aby se jej někdo zastával.

Každá proklamace je tak spíše naším vlastním přiznáním a uvědoměním si, na které straně stojíme.

Zda stále ještě nejsme zbabělci, zda jsme ochotni nechat na sebe házet bláto a špínu, nebo zda raději budeme držet ústa a krok, zda vůbec umíme číst celé texty a přemýšlet nad nimi, nebo zda si necháváme podsunout slova pokroucená, přežvýkaná a vyplivnutá těmi, kdo přemýšlet a diskutovat nechtějí.

Stojím za prof. Mons. Petrem Piťhou.

Vážím si jej.

Považuji jej s úctou a hrdostí za jednoho ze svých tří zásadních učitelů.

A děkuji mu za vše, co dělal a dělá.