20.12.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Státní dotace jsou nejen nemorální, ale i ekonomicky nesmyslné

Sdílejte článek:

PAVOL LUPTÁK

Jedna z najnemorálnejších věcí, kterou jako podnikatel vnímám, je selektivní státní podpora “strategických” firem. Úzká skupina lidí pod silným lobbystickým tlakem rozhodne, která firma je ta “pravá” pro naši ekonomiku, která vytvoří tisíce pracovních míst a zvýší blahobyt v daném regionu.

[ad#clanek-respo]

Státní dotace jsou nejen nemorální, ale i ekonomicky nesmyslné a to kvůli následujícím dvěma důvodům:

  • Prudká asymetrie přerozdělování ve prospěch “privilegovaných”

Státní podpora je prudce selektivní, takže ji dostane jen pár vyvolených, se státem “spřátelených” firem. Což je velmi nefér, neboť do státního rozpočtu stejným procentem daňového zatížení přispívají všechny firmy. A ne všechny si tyto náklady “refundují zpět” ve formě předražených státních projektů, na kterých participují.

Pokud má stát jakkoli zvýhodňovat firmy, tak aby to bylo alespoň trochu férové, musí to být plošné a pro všechny – například plošným snížením daní, dávek apod.

Dá se na to dívat i inverzní logikou – problém není, že pár vyvolených firem dostává daňové úlevy (protože se právě vysvobodili z drápů státu), ale to, že daňové úlevy nedostávají všichni. Takže na základě korupce a “státní spřátelenosti” jakož i vzhledem k omezenost státního budgetu (který se sice dá stále nafukovat) je dostane jen pár vyvolených. A voliči je to podáno jako strategická nutnost pro budoucnost ekonomiky.

  • Deformace trhu a platů

Státní dotace jakékoli soukromé firmy představuje uměle vytvořenou konkurenční výhodu, která je na trhu prakticky vždy nezasloužená. Naopak, všechny konkurenční firmy, které dotaci nedostaly, jsou prudce znevýhodněné. V nejhorším případě může dojít k jejich krachu. Ano, státní dotace dokáží některé firmy reálné přivést ke krachu.

Státem spřátelené soukromé firmy pracují prakticky vždy na projektech, které nemají reálnou tržní hodnotu, protože úředníci na rozdíl od reálných majitelů firem nikdy nerozhodují o svých penězích. Ve zkratce – jsou předražené. Aby firmy pracující na státních projektech je dokázaly realizovat, tak najímají lidi za tržně nadstandardně vysoké mzdy. Na rozdíl od běžných firem si je vzhledem k předraženosti projektů mohou dovolit zaplatit. To způsobuje opět cenovou deformaci platů v celém sektoru. Běžné soukromé firmy díky tomu častokrát nedokáží poskytnout adekvátní vysokou mzdu pro své nové zaměstnance, kteří jsou zvyklí na vysokou mzdu z korporací, válejících se ve státním bahně.

Jedna z nejnesmyselnějších věcí, kterou stát dělá, je udržování firem a odvětví, po kterých není relevantní tržní poptávka, a které by bez státních dotací zkrachovaly (například hornický průmysl).

Jak bez státních dotací pomoci chudým regionům

Už nyní jakékoliv chudé regiony konkurují oproti těm ostatním levnou pracovní silou. Častokrát nepříliš kvalifikovanou. Pokud investor vyžaduje kvalifikované zaměstnance, tak si může spočítat, kolik peněz má smysl vložit do rekvalifikace potenciálních zaměstnanců, aby se mu v dané oblasti vyplatilo podnikat. Pokud by daňové zatížení v daném regionu bylo dostatečně nízké, tak umím si představit situaci, že by pro soukromé korporace bylo ekonomicky rentabilní v dané oblasti otevřít a provozovat vlastní soukromou střední nebo i vysokou školu pro daný obor. Způsob jak by chudé regiony dokázaly výrazně rozjet byznys a přitáhnout potenciální investory (kromě levné pracovní síly) jsou nízké daně, které by samozřejmě měly být odlišné pro všechny regiony. Toto ve světě běžně funguje, například v Malajsii je stát Labuan , kde je shora ohraničena daň ze zisku (maximálně 7000 USD ročně), kterou jako firma můžete maximálně zaplatit. Podobně švýcarské kantony a municipality si navzájem konkurují různě vysokou daní.

Pokud by stát chtěl podpořit rozvoj byznysu na Mostecku či Ostravsku, namísto podpory automobilek či jiných “strategických” podniků, by prostě snížil plošně daňové zatížení pro všechny firmy v daném regionu. Je to akorát individuální daňové a odvodové zatížení na úrovni regionů, kterým by stát výrazně podpořil chudé regiony a lidí v nich a přitáhl i zahraniční investory.

Ve zkratce – každá státní podpora selektivně vybraných firem je ekonomicky nesmyslná a nemorální. Stát dokáže jakýkoliv region podstatně více podpořit lokálním snížením daňového a odvodového zatížení.

Podotýkám, že i v tomto případě jde o selektivní zvýhodňování, které mně osobně přijde stále nemorální – nejde sice o podporu konkrétních firem, ale konkrétních regionů. Pokud bych byl socialista (což také znamená být ochoten participovat na řízení autoritativního státu), tak zavedení individuálních regionálních daní by mi osobně přišlo podstatně férovější a lépe než selektivní podpora konkrétních firem a podniků (což by každý socialista měl vnímat jako “čisté korporativistickou zlo”.

Odlišné daňové zatížení na úrovni regionů by samozřejmě výrazně zvýšilo vzájemnou kompetitivnost regionů, které by soutěžily o své občany. Což by se projevilo v plošném zvýšení životní úrovně (toto je mimochodem jeden z důvodů vysoké stability a životní úrovně ve Švýcarsku).

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Pavol Lupták

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky