Špionážní aféra šokuje Švýcarsko

Krycí název operace byl zprvu Thesaurus a později Rubikon. Je právem označovaná jako nejodvážnější v celé historii CIA.

Je pravda, že špioni byli ze spřátelených zemí. Je rovněž pravda, že Crypto AG vyvíjela jednu činnost zcela bezúhonnou, kterou kryla druhou přísně utajovanou, nad níž Bern zavřel obě oči jako úlitbu neutralitě závislé na NATO. Nic z toho ale není polehčující okolnost.

Hlavní postavou příběhu je švédský kryptolog Boris Hagelin, který pracoval ve Spojených státech a po válce se usadil ve švýcarském Zugu, kde založil společnost Crypto AG a začal vyrábět šifrovací přístroje, které vynalezl.

Byl nenápadného vzhledu až k přehlédnutí. Ale zdání klame. Boris Hagelin byl, když ne nejslavnějším, rozhodně nejúspěšnějším špionem studené války. Hegelin oklamal víc jak sto dvacet států a několik organizací jako OSN a NATO, kterým prodal kódovací přístroje se „zadními vrátky“. Klíč k nim měli od roku 1958 špioni CIA a o dva roky později také Německá výzvědná služba (BND). Jak funguje systém zadních vrátek, popsal nedávno exulant Edward Snowden v knize Permanent Record  a před ním ve Wikileaks Julian Assange, který je momentálně uvězněn v Londýně a kterému hrozí, že bude vydán do Spojených států, aby byl souzen za špionáž. Nedá se tedy říci, že Bern nevěděl, oč jde a čemu se propůjčuje.

Je ironií, že státy nákupem Hagelinových přístrojů platily za privilegium, že jejich nejtajnější sdělení mohly číst dvě cizí země a možná i víc. Francie mezi nimi nebyla, zřejmě proto, že de Gaulle ji v roce 1966 vyvedl z NATO. Sovětský svaz a Čína od počátku Crypto AG nedůvěřovaly a používaly vlastní kódovací systémy,

Informace o půl století globálního špiclování jsou obsaženy v důvěrné, podrobné zprávě CIA, která se dostala na veřejnost počátkem tohoto týdne prostřednictvím listu Washington Post a ZDF, německé veřejnoprávní televize.