Situace okolo Pavla je jako za první republiky s Pětkou. Kolik mu zůstane vládních voličů?

Například zákon o rozpočtových pravidlech. Ministryně financí Alena Schillerová jej za vládu obhájila v Poslanecké sněmovně, parlamentní opozicí kontrolovaný Senát jej vrátil, vládní většina přehlasovala, Petr Pavel vetoval, parlamentní opozice zajásala a pro jistotu připravila ústavní žalobu, vládní většina ústy předsedkyně klubu ANO Taťány Malé ujistila, že veto v klidu a pohodě přehlasuje. Protože dobrého bývá pomálu, můžeme se radovat z hledání odpovědi na otázku, k čemu to vše je dobré.

Což nás posouvá v čase. Řešilo se u nás půl roku, kdo pojede na do Ankary, až to bylo tak dějinně významné setkání, že ho nejspíš někteří historici zaznamenají jen z povinnosti, jiní z fanouškovství, další vůbec. Ovšem, Petr Pavel se nespokojil jen s tím, že si vynutil od vlády a tím daňových poplatníků letadlo do Turecka na summit NATO navíc (prostřednictvím Ústavního soudu, který má jinak na vše času dost, a přikryl i snížení valorizace důchodcům, že prý hospodářská škoda). Pavel si začal stěžovat, že s ním vláda nekomunikuje, a pohrozil, že i on v případě nekomunikace vlády Andreje Babiše s jeho osobou má nástroje, jak kabinetu „znepříjemňovat život“.

A buch ho tam, čirou náhodou přišlo veto zákona o rozpočtových pravidlech neboli znepříjemnění života. Není to malicherný truc? Nedůstojný hrdinného vojáka v samozvané pozici morálního vzoru, kterýžto příběh mu jen kazí, že jeden den přísahal bránit komunistické Československo před kapitalismem, aby druhý den přísahal bránit kapitalistické Československo před komunismem? Petr Pavel i jeho okolí ví, že veto nic nezmění, parlamentní opozice může jen tiše závidět, že Petr Pavel jí bere práci a iniciativu. Jen na Pražském hradě vytvořili krizi, kterou vládní většina vyřeší jednou mimořádnou schůzí.

Petr Pavel také oznámil, že bude chodit pravidelně na vládu, že se zasedání vlády vedené Andrejem Babišem bude účastnit, na což má právo. A k čemu to bude dobré? K vytváření dalších krizí, které v ničem neprospějí řešení každodenních problémů? Není snad pravda, že když podepisoval schodky Zbyňku Stanjurovi, nic nevetoval, až nás bývalá vláda zadlužila jako několik vlád před ní v souhrnu za tisíc dvě stě miliard, neboli 1,2 bilionu korun. Jistě je čirá náhoda, že s bývalou vládou je Petr Pavel spojený pupeční šňůrou svého zvolení do prezidentské funkce.

Stratégové na Hradě by si ale měli zasadit do rovnice jednu veličinu. Kolik po těchto naschválech „znepříjemňujících život“ vládě zbude vládních voličů, kteří by si raději nechali ruku upadnout, než aby Petra Pavla zvolili znovu? Práce marketérů, politického PR a vizážistů na jeho osobě, kterou opatřili hezkým vlasem i vousem, doporučili mu v kampani pokud možno mlčet a jen se tvářit byla výborná, klobouk dolů. Pro znovuzvolení to ale nestačí.

Andrej Babiš se choval tak vstřícně k Petru Pavlovi, až mu to podle kuloárů někteří v okolí vyčítali a koaliční partneři reptali veřejně. Ucho trpělivosti se ale evidentně utrhlo. Budeme sledovat tahy a protitahy, politikaření odtržené od každodenní reality, a to vše jen proto, že jeho majestát se cítí vládou málo uctíván.

Parlamentní politici první republiky věděli, proč už 10. prosince 1918 zrušili šlechtické tituly a vyhlásili parlamentní republiku. Moc jim to nepomohlo, protože kolem Hradu se vytvořila tzv. Hradní pětka, která z něj udělala v zásadně neústavní, nevládní a mimoparlamentní mocenské centrum. Dějiny se možná neopakují, ale dávají dnešnímu dění smysl a význam. Petr Pavel není hlavou opozice, je jejím ztělesněním, pročež ho s tímto vědomím má každý plné právo volit i nevolit.