Radost ze Slovenska

Zatímco Polsko nám způsobilo volbou probruselského pimprlete spíše zklamání, Slovensko nás právě minulou sobotu naopak potěšilo. Zvolení demokratického kandidáta na presidenta státu a odmítnutí pochybného bojovníka za cizí zájmy se Slovensku jednoznačně vyplatí a je to i určitá naděje, že i nám se ve volbách podaří zbavit se politiků, kteří dělají programově prakticky vše proto, aby nám uškodili.

Slovensko na výletě od demokracie

Zvolením A. Kisky a později Z. Čaputové Slováci vykročili na cestu k totalitě. Ta jasně předvedla svou bezohlednost, když zneužila mafiánské zavraždění novináře Kuciaka a jeho snoubenky ke svržení demokraticky zvolené vlády, která ovšem překážela těmto antidemokratům v pro Slovensko zhoubných aktivitách.

Přestože veřejnoprávní média lhala, až se z nich kouřilo, nakonec vyšlo najevo, že Kuciak vyšetřoval organizovaný zločin a patrně se dozvěděl (nebo bylo podezření, že se dozvěděl) natolik choulostivé informace, že bylo rozhodnuto ho umlčet.

Jistěže by bylo legitimní položit i otázku, zda náhodou organizovaný zločin neměl signály, že vražda nepohodlného zvědavce může projít, a že se po jejím zázemí nebude moc pátrat a vyšetřování bude svedeno stranou na falešnou stopu k demokratické vládě a jejímu premiérovi.

Důležité je, že antidemokraté dostali do ulic masy pologramotných hlupáků, jejichž zmanipulovaná reakce vedla k tomu, že Robert Fico 15. března podal do rukou antidemokrata A. Kisky demisi. V podstatě od té doby se Slovensko zmítalo v síti antidemokratických sil, což skončily až letošní parlamentní volby a utvrdila to právě minulá sobota.

Česká reakce

Vládní politikové už na vítězství R. Fica v parlamentních volbách reagovali až nestandardně negativně. Dokonce se snažili narušit aktivity v rámci skupiny V4.

Jistěže jim k tomu nahrává vítězství probruselského antidemokrata D. Tuska v Polsku. Je ovšem si v této souvislosti uvědomit, že katolický Talíban, PiS, není rozhodně žádná výhra a jedinou jeho výhodou je, že jakž takž udržuje základy demokracie a neleze do jistého tělesného otvoru bruselské hydře. Zcela chápu ty demokraticky orientované občany Polska, kteří dali hlas Tuskovi a chápali ho jako menší zlo (což je opravdu otázka pro někoho vybaveného politickými “lékárnickými vážkami”, aby člověk provedl racionální porovnání těchto dvou politických směrů). A jistěže žena, obávající se nuceného porodu vadného dítěte, navíc počatého znásilněním, bude tuto situaci vnímat jinak než muž, podnikatel, kterému spíš vadí neskutečná bruselská byrokracie a podpoří každého, který do jejího soukolí hodí alespoň špetku písku.

Faktem je, že v Polsku chybí nějaká autentická demokratická strana, která by neinklinovala ani k bruselismu, ani ke klerofašismu.

Nicméně, vraťme se k tomu Slovensku. Slovensko se po demokraty vyhraných presidentských volbách stalo jakýmsi antipodem ČR, v níž jak vládu tak presidentský úřad ovládají místním občanům nepřátelští antidemokraté.

Z toho důvodu se po českých luzích a hájích ozývá kvikot, v mnohém připomínající zážitky z vesnické zabijačky. Zejména je to ona slovenská ruka, která na zdech vládních a parlamentních institucí vykreslila ona planoucí písmena “Mene mene tekel ú-parsín”, která je začínají strašit. Protože jakékoli objektivní zhodnocení jak vlády, tak i jejího presidenta nemůže skončit jinak než jako zhodnocení onoho babylónského krále Belsazara, jehož království ve shodě s onou předpovědí skončilo, a on se z historie vytratil.

Proto také ta šílená nenávist vůči vítězi slovenských presidentských voleb i proti Slovákům, kteří volili, podle kvikotu “našich představitelů” nesprávně.

Faktem je, že česká společnost je polarizována stejně jako ta slovenská (ale i společnost v jiných státech EU), a že výsledek následujících voleb skutečně může být na vážkách a může ho, paradoxně, zvrátit na antidemokratům nepřátelskou stranu i jejich hysterická kampaň, vedená zjevně naprosto neférovým způsobem, jak tomu patrně bylo do jisté míry i na tom Slovensku. Jenže tito lidé jiné než lživé a hysterické kampaně vést neumějí a nemohou, protože si jsou velice dobře vědomi toho, že této zemi a jejím občanům jen a jen škodí.

Putinovi agenti?

Jistěže ono označení “Putinův agent” je dnes stejně zprofanované jako ono volání pasáčka z Ezopovy bajky “vlk, vlk!”. Ono neznamená nic jiného, než že dotyčný či dotyčná je jen a jen člověkem, který odmítá podle bruselských návodů škodit tomuto státu a jeho občanům.

Velice je rozebírán Ficův výrok o nedání zbraní Ukrajině. Poněkud se zapomíná na jeho kontext: Slovensko už žádné zbraně nemá, takže opravdu žádné nedodá. Já mohu konstatovat, že Ukrajině nedám chlupy ze své dlaně, jednoduše proto, že mi tam žádné (jako ostatně většině lidí) nerostou. Stal jsem se Putinovým agentem už v matčině děloze, když se mi na dlaních v té době, na rozdíl od jiných částí těla, nezaložily vlasové váčky, nebo až poté, co jsem onen přírodou daný fakt konstatoval?

A je třeba jasně pojmenovat příčinu, proč nejen Slovensko, ale v podstatě celá EU, s výjimkou nějakého pro válku bezvýznamného paběrkování, nemůže Ukrajině žádné zbraně dát: Je to ekologická politika EU, kterou v Bruselu prosadili ruští lobbisté, zcela jistě nepatřící mezi Putinovy nepřátele. A je to celý Green Deal, který tuto politiku zastřešuje do naprostých absurdit.

Řekněme si to upřímně: Pokud bude EU obsazena ruskou armádou (patrně zdaleka ne za takového odporu, jaký jí klade Ukrajina), bude to jakýsi “státní darwinismus”, eliminující státy, které do svého čela dosadily mentálně naprosto nekompetentní osoby a k politické moci přivedly hordy hlupáků smíchaných s nepřátelskými agenty, jako jsou různé ekologické a politické neziskovky, a které se v důsledku tohoto svého jednání staly přezrálým ovocem bez trní a jedu.

Takže až bude opilý moloděc znásilňovat vaši dceru nebo manželku, nenadávejte mu. Nadávejte bruselské mocenské centrále, která se dobyla pravomocí daleko nad úroveň onoho “volného pohybu lidí, zboží a služeb”, a prostřednictvím těchto pravomocí dovedla k devastaci celou EU, a to na takové úrovni, že ta neobstála v darwinské soutěži států a soustátí. Protože nebýt EU a její ekologické politiky (a podobných monstrozit), byli bychom obranyschopní a byli bychom i schopní poskytnout Ukrajině dostatek vojenského materiálu.

Naděje pro nás

Zcela jednoznačně na nás ze Slovenska zavanula naděje. Naděje, že stávající režim, ač hnusný a nepřátelský, jako byl na tom Slovensku před vítězstvím Fica a Pellegriniho, je pořád ještě možné mobilizací sil voličů odstavit od moci a nahradit režimem demokratičtějším a občanům i státu přátelštějším.

Je to i určitá naděje pro nadcházející EUrovolby, že pootočí kormidelním kolem EU takovým způsobem, že nebude nutné realizovat martýrium s odchodem z ní či jejím rozbitím (byť je možné, že nás ekozblblí občané západních států EU přehlasují, a pak nám opravdu nic jiného nezbude, pokud budeme chtít žít).

Našim politikům je třeba dát jasný signál, že opravdu nechceme zelené nesmysly. V ideálním případě by se do parlamentu EU neměl dostat nikdo za vládní koalici, to by snad trochu vyčistilo scénu a soudruh Fiala by si musel připustit, že je “kůl v plotě”, jako jeden z jeho předchůdců.

Stejně bychom měli zatlačit i v následujících volbách do krajů a senátu. Je třeba v senátu zvýšit počet lidí, ochotných hlasovat proti škodlivým nesmyslům, jako je např. Istambulská úmluva, či proti ekologickým zvrácenostem. Vláda by na úrovni krajů neměla mít spojence, ale nepřátele. Krajská zastupitelstva by měla být vyčištěna od zeleného moru, což by zjednodušilo situaci občanů. Je třeba si také uvědomit, že kraje jsou zřizovateli některých středních škol, a že touto cestou je možné klást překážky aktivistům, napomáhajícím “kastračnímu průmyslu” a je možné z této úrovně tlačit i na to, aby se učila fakta a neprovádělo se vymývání mozků ekologickým, genderovým a jiným lhaním a různými “pátky pro budoucnost” oblbovat studenty náhradou výuky faktů ideologickou masáží.

O zatlačení na volby v příštím roce se zcela ještě budu obšírněji zmiňovat. Jen si dovoluji konstatovat, že vítězství vládní koalice v nich by mohlo být srovnatelně katastrofální, jako “Vítězný únor” v roce 1948.

Nezbývá než našim východním sousedům vřele pogratulovat k vítězství nad silami Zla, které už už tuto zemi tlačily do pekel, na cestě do nichž jsme se ocitli po našich parlamentních a presidentských volbách my. Můžeme jim závidět a mladší a schopnější z nás, v případě, že u nás se Zlu podaří fixovat se, budou mít kam utéct s tím, že výkon jejich rukou i mozku půjde na dobrou věc, ne pro účely šíření Zla na světě.