Putin lže a mlží, před 80 lety Sověti okupovali Pobaltí

Příspěvek ruského prezidenta Vladimíra Putina se dá shrnout asi takto, za všechno může „zlý“ Západ, Sovětskému svazu nezbylo nic jiného než podepsat pakt Molotov – Ribbentrop, čili smlouvu mezi SSSR a hitlerovským Německem o neútočení, kvůli vlastní bezpečnosti.

Kremelský vládce také obhajuje sovětskou anexi Polska s tím, že se jednalo o strategickou nutnost. Jinak by podle něj Stalinova říše byla ve značné nevýhodě, pokud by na ni Německo zaútočilo.

Já bych panu Putinovi připomněl, že v těchto dnech si připomínáme neblahé 80. výročí okupace pobaltských republik Litvy, Lotyšska a Estonska Sovětským svazem, které nastalo v důsledku aplikování tajného dodatku sovětsko-německého paktu o neútočení. V něm si komunistická a nacistická říše rozdělily sféry vlivu v Evropě, čili se domluvily na tom, jaká teritoria kdo z nich obsadí. Sověti se v Pobaltí chovali jako na dobytém území, desítky tisíc zdejších obyvatel byly sovětskými okupanty zavražděny, další desítky tisíc násilně převezeny na Sibiř. Krutost bolševiků a otřesné podmínky deportací přiblížil v knize Zločin genocidy spisovatel Jan Beneš. Vzpomíná Litevka Malvina Pranaitieneová. „Rodiny roztrhali od sebe, děti byly odvedeny od rodičů. Spolu s dalšími ženami jsem cestovala v přecpaném dobytčáku, kde bylo pouze jedno vědro na tělesnou potřebu, pitná voda žádná. K jídlu jsme nedostávaly nic.“ Od nacistických transportů smrti se to příliš nelišilo. Začala také rusifikace, kdy ruština vytlačovala v Pobaltí z veřejného prostoru litevštivnu, lotyštinu a estonštinu.

Rovněž Putinovo tvrzení, že dobytí a okupace východního Polska v září 1939 byla strategická nutnost, je neudržitelné. Takto by se daly omluvit každé násilí, každá okupace. To by Němci mohli zdůvodnit obsazení Čech a Moravy rovněž strategickou nutností, třeba tím, že potřebovali naše železnice k přepravě svých armád.

Sověti napadením svého západního souseda porušili platnou smlouvu o neútočení mezi Polskem a SSSR z 25. ledna 1932, která byla později prodloužena do roku 1945. O rok později změnil Sovětský svaz v bezcenné cáry papíru přátelské smlouvy, které uzavřel s Litvou, Lotyšskem a Estonskem v dubnu 1934.

Velkou hanebnosti ze strany Sovětů bylo poskytnutí tajné námořní základny v Barentsově moři německé Kriegsmarine. Z ní pak vyplouvaly na moře za aktivní podpory sovětských ledoborců německé ponorky, které napadaly britské obchodní trasy a potopily přitom deset britských lodí o celkovém výtlaku 64 tisíc tun. Velitel německého námořnictva admirál Raeder osobně za tuto pomoc sovětským soudruhům ve zbrani opakovaně děkoval. V tomto případě se tedy jednalo o aktivní sovětskou účast na nacistické agresi vůči Velké Británii.

Fakty jsou rovněž společná vojenská přehlídka Rudé armády a německého Wehrmachtu po dobytí Polska v září 1939 v Brestu a spolupráce tajných policií obou zemí – komunistické NKVD a nacistického gestapa. V roce 1940 dokonce sovětský vůdce Josef Stalin odmítl nabídku britského premiéra Winstona Churchilla, aby SSSR vypověděl smlouvu s Německem a začal společně bojovat s Velkou Británii proti nacistům.

Důkazy tedy jasně svědčí o tom, že pakt Molotov-Ribbentrop nebyl ze strany Sovětů jen pragmatickým kalkulem, ale spojenectvím se vším všudy. Putin a spol. by si měli uvědomit, že II. světová válka nezačala až německým útokem na Sovětský svaz v roce 1941, ale už o dva roky dříve.

Nikdo rozumný současnému Rusku nevytýká podíl SSSR na zahájení II. světové války. Kdyby se ruské vedení dokázalo omluvit Polsku, Pobaltí, Rumunsku a Finsku za agresivní politiku v letech 1939 – 40, která přinesla utrpení statisícům lidí, tak si za to získá náklonnost a respekt veřejnosti. Ano, je třeba si vážit památky vojáků Rudé armády, kteří přinesli těžké oběti v boji s nacismem. O tom není sporu. Pravdu je však třeba respektovat celou a nezkreslenou a přiznání vlastních chyb není slabostí. Jestli však Kreml bude nadále trvat na překonaném stalinisticko komunistickém výkladu historie a popírat sovětská selhání, pak si mnoho sympatií nezíská.

• Jan Ziegler