27.10.2014
Kategorie: Ekonomika

Prodali jsme svoji budoucnost

Sdílejte článek:

RONALD IŽIP 27|10|2014

Ve věku okolo 35 let přichází v životě člověka ke zlomu – najednou se začínají objevovat nepoznané zdravotní problémy a nemoci. V podstatě až do tohoto věku si člověk neuvědomuje potřeby svého těla a využívá jej do maxima: časté vysoké množství jedu v podobě alkoholu, stres v podobě pracovního nasazení podporován drogami jako cigarety či káva, preference fastfoodů s vysokými dávkami cukrů a tuků. Netrvá však dlouho a stárnoucí lidské tělo přestane být schopné absorbovat kvantum negativních stresorů a začne vypovídat svou službu.

 

[ad#hornisiroka]

 

Lidé v nejlepších letech začnou navštěvovat doktory. Ti jim doporučí změnu způsobu života, na kterou mnozí z pohodlnosti nereflektují. A tak sáhnou po lécích, myslíc si, že ty dokážou problémy vyřešit. Neuvědomují si však, že léky jsou primárně velkým byznysem, přičemž potlačují mnohdy pouze symptomy nemocí, a navíc s mnoha vedlejšími efekty. Na důchod tak jdeme s tuctem léků, většina upravujících to, co pokazily ty ostatní.

 

Ničení svého zdraví už dávno není problém jednotlivce. Podobný postoj aplikován na ekonomiku vytváří skutečné dlouhodobé problémy pro celé lidstvo. Ekonomiku totiž řídí politici, kteří jsou tak moudří jako je moudrý průměrný volič. A pokud se ten nedívá do budoucnosti, nedívá do ní ani politik. Pokud neexistuje akutní problém, není co řešit. Proto se téměř nikdo nezabývá otázkou, zda je současný ekonomický model udržitelný.Ekonomika rostla dekády a každý pokládá za normální, že bude růst i nadále.

 

debt2

 

Nicméně dekády jsme ji ničili drogovou závislostí na dluhu, sociálních výhodách a rabováním světa neomezenou produkcí všeho, co se dalo na dluh prodat. Nakonec se objevily symptomy nemocí zničeného třicátníka ve formě finanční či ekonomické krize. A titíž politici, kteří holdovali bezmeznému pití alkoholu, nám nyní předepisují léky. Léky jako neomezené kvantitativní uvolňování, jejichž dlouhodobý efekt neznáme. A už nyní se zdá, že závislost na nich pouze roste. Pacient se cítí lépe, ale disharmonie v jeho těle narůstá.

 

Stále však můžeme být optimističtí – krizi nějak překonáme a lidstvo bude moudřejší a silnější. Doposud jsme překonali všechny velké problémy – příkladem je Montrealský protokol. Nicméně hraní si na ekonomický růst poháněný dluhem, jehož princip je “Nakoupit dnes a plať zítra”, má ničivé dopady na celou planetu. Ročně zabíjíme 10,000 přírodních druhů, čímž děláme přírodu křehčí a nejpředvídatelnější. Hédonismus lidstva na úkor budoucnosti pokračuje.

 

Zdá se tak, že našim způsobem života rozbijeme rovnováhu všude kolem. Dosud jsme žili v iluzi, že ji dokážeme kdykoliv napravit. Nicméně ekonomika, průměrné lidské tělo či životní prostředí hovoří o opaku. Lidstvo pravděpodobně přestřelilo. No, nepřestáváme tlačit svůj vůz naložený zlatem do čím dál strmějšího kopce. Před dvěma tisíciletími parthský král ukázal Římanům jejich bídu, a konzulovi bažící po bohatství nalil do hrdla roztavené zlato. Římané se nepoučili. Do jaké míry se poučíme my bude záviset zejména na moudrosti průměrného voliče.

 

Autor: Ronald Ižip

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...