Proč v Česku nemůže vzniknout gigafactory na výrobu baterií elektroaut

Po pondělním jednání s předsedou vlády ČR Petrem Fialou dnes předseda představenstva koncernu Volkswagen Oliver Blume v podstatě vyslovil finální ortel nad projektem gigafactory v Líních u Plzně, do něhož česká vláda investovala hodně politického kapitálu. „Vzhledem k situaci na trhu včetně pomalejšího náběhu trhu s elektromobily v Evropě prozatím neexistují obchodní důvody, proč rozhodnout o dalších lokalitách v Evropě.“ Jak dodal, VW má už vybrané tři místa pro výrobu baterií v Německu, Španělsku a Kanadě. V reakci na to se ministr průmysl a obchodu ČR Jozef Síkela holedbal, že vláda má připraveno jednání s pěti jinými investory.

Zahraniční média dnes přinesla zprávu, v níž finanční šéf koncernu VW Arno Antlitz přiznal pokles letošních evropských nových objednávek na elektromobily koncernu z loňských 300 000 na polovinu. Evropa se přitom podílí z 64 % na celkových světových prodejích elektrických vozů všech značek koncernu, jehož součástí je i Škoda Auto. V německých závodech na výrobu elektroaut začalo propuštění.

V obsahu sdělení šéfa Volkswagenu je skryta odpověď, proč Česko obdobnou gigafactory nemůže postavit. Jestliže totiž v konkurenci s Českem vítězí tak špičkově mzdově nákladové země jako Německo či Kanada, koncern VW logicky nenachází v ČR zásadní výhodu pro zlevnění produkce baterií ani s nízkou úrovní mezd a platů v ČR. Hlavní překážkou je totiž cena elektřiny, která je stejná jako v Německu, kde ji ovšem Berlín průmyslu bohatě dotuje. Levnější čeští zaměstnanci asi s 5% podílem personálních nákladů na celkových to nemohou zachránit. Šéf VW Blume před měsícem v jednom interview řekl, že pro VW je kvůli nízké ceně elektřiny v Kanadě ekonomičtější baterie vyrobit tam i přes náklady na zaoceánskou dopravu. Šéf VW označil limitní cenu pro konkurenceschopnost této automobilky v přepočtu 1,70 Kč za kWh. Češi platí nyní 5krát tolik a více, a ještě bude hůře vinou nákladů na dekarbonizační politiku v důsledku stále větší instalované kapacity nestabilních zdrojů energie. Jenom čeští vládní politici se bojí říkat lidem pravdu.

Gigafactory pro Česko není spojena s žádnou vědeckou základnou, je to tedy zase jen čistě montovna, které v drtivé většině pro zahraniční investory sloužili v rámci economy of scale k úsporám a vlastně dotování svých průmyslových stanovišť v mzdově náročných zemích Západu. Navíc je pracovní trh v ČR vyčerpaný, o to ještě více právě na Plzeňsku. Takže bychom pro plzeňskou gigafactory dovezli až 5000 zahraničních dělníků a jejich pozice zaplatili vládní podporou? Česká vláda by možná mohla nějakého jiného zájemce pro obdobný projekt „zlomit“ jen tím, že ho z většiny zadotuje z peněz českých daňových poplatníků. Ale na to je díra ve státní pokladně příliš velká.

Zrušení projektu gigafactory je ale velkým varováním pro vládu a celý český průmysl a další zahraniční investory. Až neuvěřitelně rychle bude za dva či tři roky emisními povolenkami zničena drtivá většina kapacit na výrobu elektřiny i tepla z uhlí. Nové kapacity plynových elektráren bez kapacitních plateb a bez dlouhodobé perspektivy nikdo v ČR nepostaví. Nové jaderné bloky zde budou plně funkční až ve 40. letech. To, co je ze schváleného klimaticko-energetického plánu vlády ČR z 18. října jasné, je jen překotné zavírání uhelných zdrojů a bohatými dotacemi motivovaná kapacita nových solárních a snad i větrných zdrojů. Od října do března náš průmyslu ani 10násobná plánovaná kapacita solárů nezachrání. Budou chybět desítky procent v bilanci zajištění země a průmyslu stabilní elektřinou, kterou nebude dle státní firmy ČEZPS ani odkud dovézt. Naopak, posílení a správa sítě kvůli obří kapacitě nespolehlivých přerušovaných zdrojů ze solárů i větru mnohonásobně zvýší regulované položky ceny elektřiny na nepřijatelnou úroveň.

Nad tím, že v ČR gigafactory nebude, není nutno plakat. Podstatně horší je to s blízkou budoucností české energetiky a tím i celé ekonomiky. Navíc v kontextu faktu, že Česko zaostává v dopravní i jiné infrastruktuře, přebujelé státní správě a její byrokratickým překážkám byznysu, neprodukuje dostatečně kvalifikované pracovní síly a jeho dotační a sociální velkorysá dávková politika omezila motivaci lidí k práci a úspěchu. Lze se tedy ještě divit, že Česká republika jako jediná členská země EU se po covidové krizi ještě nevrátila k hospodářskému růstu?