
Proč Češi hledají štěstí za hranicemi
Čech, který zabalí kufry a vyrazí zkusit štěstí jinde, není žádná novinka. Dělali to naši prapradědové, dělali to disidenti po srpnu 1968, a dělá to i generace, která dnes rozděluje své životy mezi Prahou, Londýnem a Mnichovem. Otázkou není, jestli Češi za hranicemi hledají lepší život — otázkou je, proč se to stále opakuje, i když doma máme demokracii, otevřené hranice a členství v EU.
Emigrace jako český národní sport
Podle odhadu Ministerstva zahraničních věcí žije v zahraničí s trvalým pobytem přibližně 200 až 250 tisíc občanů České republiky, přičemž celkový počet Čechů a jejich potomků ve světě odhadují některé zdroje na několik milionů. Nejde tedy o marginální jev, ale o dlouhodobý sociální vzorec.
Část tohoto vzorce se ale netýká práce ani trvalého stěhování. Čím dál víc lidí totiž „hledá štěstí za hranicemi“ v mnohem doslovnějším smyslu — prostřednictvím zábavy, kterou doma stát bedlivě hlídá, reguluje a zdaňuje až do posledního detailu. Typickým příkladem jsou Zahranicni-casina.cz, kam míří ti, kteří mají pocit, že domácí trh jim nenabízí totéž co venku, ať už jde o širší nabídku her, nebo jednodušší přístup bez zbytečné byrokracie.
Když stát chce hlídat i vaši zábavu
Není se čemu divit. Český stát dlouhodobě buduje kolem hazardu regulační pevnost, jejíž smysl často unikne i samotným úředníkům, kteří ji spravují. Místo aby nechal lidi rozhodovat se sami, raději jim nadiktuje, kolik smí prohrát, kdy a jak. Svoboda volby se tak mění na sérii formulářů a limitů, které mají chránit občana především před ním samotným.
Tenhle přístup má logiku jen do chvíle, než si uvědomíte, že lidé nepřestanou hrát — jen si najdou jiné místo. A tak zatímco tuzemský trh bojuje s vlastní přebujelou regulací, v zahraničí roste konkurence, která nabízí zajímavější podmínky. Hráč, který si dá tu práci a porovná nabídky, dnes bez potíží najde Nejlepsi-casina.cz mimo český regulační rámec, a to během pár minut na mobilu.
Čísla, která regulace nezastaví
Podobný odliv — ať už fyzický, nebo virtuální — má samozřejmě širší kontext. Podle dat Českého statistického úřadu dlouhodobě roste počet lidí, kteří žijí, pracují nebo tráví čas mimo domovský stát, a to napříč generacemi i sociálními skupinami. Češi prostě nejsou národ, který by seděl doma a čekal, až se poměry samy zlepší.
Dá se to číst jako recept na neúspěch domácí politiky, nebo jako zdravou reakci svobodných lidí na přebujelý stát. Asi záleží na úhlu pohledu. Faktem ale zůstává, že čím víc se úředníci snaží kontrolovat každý aspekt volného času občanů, tím rychleji si tito občané najdou cestu ven — ať už fyzicky za prací, nebo jen kliknutím myši za zábavou, kterou jim doma nikdo nedovolí užít si po svém.
Svoboda volby, které se nevzdáme
Snad jedinou jistotou zůstává, že dokud bude stát vnímat dospělé občany jako děti, kterým je třeba diktovat, kolik si smí dovolit prohrát, budou Češi hledat štěstí tam, kde jim to nikdo nezakazuje.



Jsme opravfu malá obec, kde každý každého zná, ve většině domů dožívají senioři, sami bez šance na nějaké pokračování rodové linie, děti tu nezůstávají, tak polovina těchto obyvatel nemá a uż nebude mít ani żádná vnoučata, a pokud ano, tak všichni žijí buď v Praze nebo někde v cizině, sousedi bez vnoučat rodiče tṛí dcer, jedna v Kanadě, druhá v Německu a třetí ve Francii, všechny bezdětné jak je dnes módní trend a tak podobně je to tady ve většině kdysi početných rodin, plných hlaholu dětí.
Venkov vymírá, v zhruba šedesáti domech jenom ve třech bydlí mladé rodiny s dětmi, katastrofa v přímém přenosu, kam jsme se to dostali, za komančů živá vesnice plná dětí, sposta akcí, hřiště, v zimě kluziště a cvičení ve školní tělocvičně, samoobsluha, hospoda, dnes vše zavřené, ulicemi pobíhají toulavé kočky, hřiště zarostlé travou a kopřivami, to vše jsou ty Evropské hodnoty, všichni prý budeme investovat, těžit různé digitální platformy, zavřeme kravíny, zatrávníme pole, nebo tam postavíme sklady a větrníky, však vše co potřebujeme roste v hypermarketu, ekektřina se vyrábí v zásuvce a děti si dovezeme třeba z Afriky, tam až došla ta slavná cesta do západní řiti.Je mi opravdu smutno, když vidím jak krátký čas stačil k úplné likvidaci naší 500 let staré obce a spousty dalších okolo, smutno ze sousedů beze vnoučat s dětmi někde v tramtárii s dotekem tak přes obrazovky na sítích v nastupujícím digitálním koncentráku.
Jakože Češi eigrují, protože tady nemůžou hrát pořádně hazard, jo?!!:-D
proč emigrují ? hledají místa s menší koncentrací závistivých hňupů
Zase jedna slatanina, kterou se autor stydi podepsat. Tolik kravin v tak kratkem clanku jsem uz dlouho necetl.
Patrim k te generaci, ktera odesla v 68 a v 69 roce. Protoze vetsina Cechoslovaku nemluvila nemecky, tak na severu prisli vsichni do lagru v Marienfelde. Na jihu byli v lagru nekde u Norimberga. Vsichni s v kratke dobe naucili obstojne nemecky, aby se stali sobestacnymi. Jen tech par parasitu, kteri si myslei, ze je tu Nemci budou naveky zivit, se vratilo. Zarucene ale vim za mezi nami nebyli zadni disidenti, jen lide jako ja, kteri chteli svobodne zit, cestovat a cist, co se nam zachtelo. Pracovali jsme vsichni ihned, ze zacatku prace, kde nebyla potreba mluvit dobre nemecky a potdeji si kazdy nasel praci ve svem vyucenem oboru. Vetsina Cechoslovaku dostala byty v nove ctvrti Rudow. Ti chytrejsi odesli do Svycarska, ktere tenkrat jeste utecence z Ceska brali. Nevim, jake tam meli zacatky ale dnes lituji toho, ze jsem se rozhodl pro Nemecko. Mel jsem ale visum a pracovni povoleni a ihnad jsem pracoval.
Dnes nevim, jaka zeme by byla dobra na vycestovani i ohledne meho stari. Nemci by mi do vetsiny statu, kam bych rad vycestoval stejne neposilala moji pensi a od te doby, co EU nasadila v mamarsku jejich poskoka Magyara, uz take neni duvod tam odejit.
A stale nenadavejte na stat. Stat jste vy a volite si poitiky, kteri vas ojebavaji. Blbi volici voli blbe politky. Vsude kolem vas voli volici cim dal tim vic pravicove strany. Vy zadnou nemate. Nebo nekdo chce rict, ze mate nejako prirovnatelno stranu k Afd, nebo RN Marie le Pen. Tchecische ovce se preci nemohou vzbourit proti panum v Bruseli.