Příměří v „kulturní válce“ končí…

Piráti a TOP 09 jsou možná nespokojeni se svým dosavadním působením v kabinetu a mají pocit, že když vytáhnou kartu zrušení manželství coby svazku muže a ženy, získají politické body. Jistě, prosazovat lze leccos. Ale proč právě tohle a právě teď?

O co vlastně jde?

Než si popíšeme, co tím mohou způsobit, vyjasněme si tři věci: 1. na manželství není nárok, 2. agenda manželství homosexuálů by se dala řešit i kompromisně a nekonfrontačně, 3. jediná Ústavou chráněná práva jsou práva dítěte na matku a otce.

Není pravda, že když naše zákony definují manželství muže a ženy, je tím kdokoli diskriminován. Nejde totiž o právo, ale privilegium, které stát uděluje párům, aby podpořil narození (a řádnou výchovu) dětí, bez nichž by země neměla budoucnost. U gayů a leseb toto není možné ani teoreticky. Neznamená to, že jim nelze tuto výsadu udělit, ale jednalo by se čistě o projev politické vůle většiny, ne o nápravu údajné nerovnoprávnosti, jak se dnes argumentuje.

Není ani nutné dekonstruovat více než dva a půl tisíce let starou instituci (ano, nejde o „vynález“ církve, ale starého římského práva), abychom vyplnili přání těch, kteří se sice nemohou stát manželi, ale touží mít mezi sebou uspořádány vztahy stejným způsobem. Stačí do registrovaného partnerství překlopit všechna práva a povinnosti, které vůči sobě mají dospělí lidé v manželství. Samozřejmě bez pasáží týkajících se dětí.

Poslední věta naráží na fakt, že jediná práva chráněná Listinou základních práv a svobod, jsou práva rodičů a dětí na otce a matku. V článku 32 se píše: „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.“ Oproti tomu ani manželství muže a ženy není dle české Ústavy právo. To je ovšem výslovně chráněno Všeobecnou deklarací lidských práv.

Toto jsou mantinely, ve kterých se pohybujeme. A do toho přichází část vlády s argumentací, která z jejich koaličních partnerů de facto dělá homofoby, kteří trváním na manželství muže a ženy upírají skupině občanů něco, na co údajně mají nárok. Ne, nemají. Mají „právo na lásku“ (jež jim dříve bylo upíráno), ne na instituci. A už vůbec nemají žádné právo svými nároky zasahovat do práv třetích osob, čili dětí. Ty jsou bezbranné, a proto je Ústava – a konzervativci – hájí více než dospělé. Ať jde o ty narozené, nebo nenarozené.

Chceme všechno a hned!

Co bude dál? Přístup liberálů je hodně maximalistický. Nestačí jim, že by se do zákona připsalo, že manželství je i svazek osob stejného pohlaví. Chtějí rovnou škrtnout slova „muže a ženy“. Navíc si nárokují veškerá práva k dětem, jaká mají rodiče. Podle všeho existuje ve sněmovně většina, přes kterou podobný návrh neprojde. Lze ale čekat, že se to neobejde bez osočování dotyčných z „homofobie“, až dojdou právní argumenty.

Toto vše se děje v době, kdy kabinet stále má co dělat v otázce zdražování a v řadě dalších závažných témat, týkajících se naší bezpečnostní a ekonomické situace. Tohle se zkrátka nemělo stát, rozhodně ne hned v počátku vládnutí, kdy je situace nadmíru kritická a koalice potřebuje veškerou energii – faktickou, politickou i morální – aby zvládla důsledky války a drahoty. Ti koaliční poslanci, kteří se chystají vyzmizíkovat z definice manželství slova „muže a ženy“, dělají velkou a naprosto zbytečnou chybu.

Špatné analýzy se ale dopustil rovněž lidovecký předseda Marian Jurečka, který vzal zpět svá dřívější prohlášení a nepovažuje předložení zákona za porušení koaliční smlouvy. Zřejmě tak učinil v obavě z útočné kampaně progresivních médií. Jenomže tímhle ji nezastaví, jen bude ještě horší a bude trvat déle. Po celou dobu, kdy se o zákonu bude mluvit (a to i když se liberálům nepodaří prosadit ho vůbec na program jednání), se konzervativci stanou terčem zloby progresivistů.

Co takhle řešit raději drahotu?

Místo aby kabinet mohl prokázat jednotu tváří v tvář krizi, která dopadá na občany a mnoho z nich uvrhává do bídy, bude mezi jeho konzervativní a liberální část vražen klín. Není vůbec třeba, aby jednotliví vládní politici expresivně vyjadřovali své subjektivní názory (jako že se tak již děje), spor vznikne objektivně – v důsledku kampaně v médiích a už tím, že téma bude na stole. Opoziční ANO a SPD si tuhle příležitost nepochybně nenechají ujít. Proč by nepřiložily polínko pod kotel, v němž svou hloupostí zatopila sama koalice?

Lze ještě utlumit vášně? Liberálové už zřejmě neustoupí. Konzervativci by se ale mohli pokusit vyjednat kompromis. A to tím, že znovu předloží onu nabídku na rozšíření registrovaného partnerství o všechna práva a povinnosti dospělých osob z manželství. Registrované partnerství by se rovněž mohlo nově definovat jako svazek libovolného počtu osob libovolného pohlaví, čímž by se jednou pro vždy a liberálně vyřešily všechny sexuální menšiny, skrývající se pod šifrou LGBTIQ+.

Otázka je, zda by liberálové na konsensus přistoupili, zatím se zdá, že si chtějí dopřát „svůj boj“. Takže zatímco mnoho lidí bude přemýšlet nad tím, jak zaplatí účty za energie, a od vlády čekají, jak jim pomůže, ta místo toho rozpoutá „kulturní válku“ kvůli marginálnímu problému, který společnost netrápí a není vůbec aktuální? Na rozdíl od dopadů inflace a války…

Pokud se koalice nedohodne na smíru (a premiér Petr Fiala by se o to měl diskrétně pokusit), budou konzervativci nuceni vrátit do hry ústavní ukotvení manželství coby „svazku muže a ženy“, které už chtěli nechat u ledu. Předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Marek Výborný už to také řekl, s tím, že sněmovna zřejmě neprojedná ani jeden návrh. Ano, když se bioetické otázky nedostanou na program, spor se poněkud utlumí, ale nezmizí – stejně se vše bude propírat v médiích.

Proč otevírat druhou frontu?

Nakonec ani ti, kteří tohle téma vytáhli, z toho nebudu nic mít. Neprosadí ho a jak konzervativci, tak liberálové v koalici si zbytečným sporem ublíží. Veřejnost nemá ráda rozhádanou vládu ani v klidných dobách, natož když se má zabývat tím, aby lidé měli čím svítit a topit, a místo toho se přetahuje o něco tak odtažitého, jako jsou sňatky stejnopohlavních párů. Žně budou mít extremisté, a to jak z řad národovců, tak progresivistů. Copak vláda nemá dost starostí ve válce s drahotou? Opravdu je nutné otevírat ještě druhou frontu, tu kulturní?