2.10.2014
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Příběh dvou cest vlakem: Jak je to s konkurencí lepší …

Sdílejte článek:

TOMÁŠ FORGÁČ 02|10|2014

Minulou neděli jsem jel vlakem z Prahy do Přerova. Tuto cestu jsem od doby zhruba před třinácti lety absolvoval nespočetkrát. Navštěvoval jsem tam kamarády, včetně jednoho z mých nejlepších, za kterým jsem jel i tentokrát. Není to úplně nejkrásnější místo kam se vydat, ale cesta byla vždy to nejhorší z celé zkušenosti. Byla pomalá a často opožděná, vagóny byly staré a toalety špinavé. Bylo dobré si nezapomenout vzít nápoj, protože roznáška byla vzácná a drahá a ani nápojové automaty nebyly k dispozici (na rozdíl například od vlaků v Japonsku). Jediná možnost často byla restaurační vůz s malým výběrem předražených nápojů, špatného jídla a instantní kávy.

 

[ad#hornisiroka]

 

Na jiných trasách – pokud jste měli štěstí nebo věděli kterým vlakem jet, ve kterém voze sedět a zaplatili si první třídu – jste mohli mít čistší a prostorný vagón a elektrickou zástrčku, ale pak se cena blížila ceně paliva do auta. Toto se příliš nezměnilo za těch šest nebo sedm let, během kterých jsem tuto cestu absolvoval vlakem. Od té doby jsem jel vždy autem, což bylo rychlejší a flexibilnější. Pro mnohé je nesezení za volantem forma relaxu, ale mě řízení auta baví, takže jediná skutečná nevýhoda byla nemožnost pracovat.

 

Uplynulo dalších šest let a jel jsem za kamarádem znovu, ale jelikož už v Evropě nemám auto, jel jsem vlakem. Byl čistý, mnohem rychlejší než předtím a bylo v něm dost místa a elektrická zástrčka. Obsluhovalo v něm pár stevardek a stevardů, kteří vypadali, že je práce baví a přinesli mi decentní kávu a láhev vody, které byly za rozumnou cenu, aby si je lidé i koupili místo toho, aby si je nosili s sebou. Byla tam wifi zdarma, prostorné čisté toalety a vlak byl tichý. I z položení laptopu na podnos jsem měl dobrý pocit, protože bylo cítit, že je proveden z kvalitních materiálů a dával pocit komfortu při odložení rukou. To vše v nejnižší – ekonomické třídě, která byla levnější než jízdenka u státního dopravce.

 

Potěšilo mě to, ale nepřekvapilo. Už dávno jsem četl, že státní monopol vlakové dopravy byl prolomen regulátorem a v České republice operují první dva soukromí dopravci, takže jsem si specificky vybral jediného, ​​který jede na této trase: Leo Express. Automaticky jsem si lístky šel koupit online. Nepředpokládal jsem, že by cokoliv jiného bylo nutné a pochopitelně nebylo. Neměl jsem ani potřebu přinést si nápoje s sebou, protože jsem očekával, že mě přepravce přesvědčí koupit si je ve vlaku tím, že nastaví rozumnou cenu a široký výběr.

 

Stačil jeden soukromý konkurent, aby přinesl takto výrazně kvalitnější službu. Majitele této společnosti jsem shodou okolností potkal den předtím na konfernci Liberty in Prague. Je jedním z těch hrdinů kapitalismu, kteří dělají naše životy lepšími, aniž byli oslavováni podobně jako sportovci, herci nebo dokonce zbyteční politici vytvářející a udržující monopol státu a jejich kamarádů v jiných odvětvích. Konkurence a svobodný trh jsou nejlepší mechanismy pro zlepšení naší životní úrovně, na to aby věci, které musíme dělat šly jednodušeji a věci, které chceme dělat byly více dostupné a příjemné. Konkurence tlačí ceny dolů, identifikuje neefektivity a dosahuje i na nejvzdálenější kouty trhu ve snaze doručit produkty a služby nejširším masám.

 

Byla to konkurence Googlu s mnoha jinými firmami co vytvořilo skvělé a cenově dostupné zařízení, které zdarma zobrazilo mapu a gps souřadnice místa, kam jsem měl jít, díky kterému jsem se mohl bez problémů spojit s kamarádem kdybych se dostal do problémů, a které mi přehrávalo mou oblíbenou hudbu během cesty a přitom se stále vešlo do dlaně ruky. Byla to konkurence malých hudebních vydavatelství díky čemuž jsem si do toho zařízení za pár dolarů stáhl alba Moderat a Cinematic Orchestra, které mi po cestě hrála.

 

 

Další den jsem cestoval vlakem do Bratislavy. Žádná wifi, třikrát dražší nápoje, které se nedaly zaplatit kartou, nepolohovatelná sedačka a průvodčí, co mi přišel zkontrolovat lístek vypadal, že má na háku. Co bylo nejhorší, vlak se opozdil o čtyři hodiny bez jakékoliv náhradní dopravy nebo kompenzace. Jel jsem tentokrát státním dopravcem, neboť soukromý vlak nebyl k dispozici.

 

Zatímco vlak nabral zpoždění, slyšel jsem dva pasažéry jako žertovali, že snad výjimečně vlak nepřijede včas, protože by museli čekat příliš dlouho na přestup. Tak vypadá očekávání veřejnosti služby státu. Přesto si stále mnozí politici, novináři a jiné veřejné osobnosti myslí, že jsou produkty a služby, v nichž je třeba konkurenci držet na uzdě státními regulacemi nebo by měly být státem dodávány zcela a placené z peněz daňových poplatníků.

 

Zdají se být slepí k obrovským selháním státu, regulací a managementu celých sektorů: zdravotnické systémy, kde lidé čekají měsíce i roky na kontroly a zákroky, policie která uplatňuje hloupá nebo drakonická pravidla na bezmocné občany, soudní systém, ve kterém se chudí nedočkají spravedlnosti a bohatí si kupují propustky z vězení, armády které otáčejí zbraně proti vlastním obyvatelům nebo vraždí miliony lidí v agresivních válkách za hranicemi. Svobodný trh a konkurence by nikdy nebyly dokonalé, ale i pokud jeden ignoruje teorie, které nesedí do jeho agendy, stačí mu jedna cesta státním a jedna soukromým dopravcem aby pochopil, proč to první nikdy nebude fungovat a to druhé bude s obrovským úspěchem.

 

ZDROJ: Tomáš Forgáč

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Ekonomický zázrak

    VIKTOR PONDĚLÍK České ministerstvo financí už opět uvažuje o tom, že by zase začalo prodávat českým občanům státní dluhopisy.

    Podnikatel coby hrdina

    Podnikatel coby hrdina

    OD: WALTER E. WILLIAMS 14|09|2013 Než se začnu věnovat fenoménu podnikatele, budu se stručně zabývat otázkou zdrojů příjmu. O