21.12.2021
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Předvánoční období klidu a poselství

Sdílejte článek:

JINDŘICH KULHAVÝ

KULHAVÝBlíží se Vánoce a s nimi dny, které si pamatujeme jako období, kdy se navštěvovali, příbuzní, obdarovávali nejmilejší a dětem svítily oči při pohledu na ozdobený vánoční stromeček. Štědrovečerní večeři předcházely přípravy v podobě návštěvy obchodů, vánočních trhů, ale také kostelů. Což platí i pro přesvědčené ateisty. Příznačná vůně a atmosféra církevních stánků má svou tradici a v dobách socialismu patřili někteří duchovní k těm, kteří se dokázali vzepřít režimu a vánoční mše byly jistou oslavou nejen zrození Ježíše, ale jistou pobídkou k cestě ke svobodě. Památné bývaly mše třeba na Vyšehradu.

Zapomenout nesmíme ani na předvánoční večírky, setkání a firemní akce, při nichž se utužovaly kolektivy, někdy možná až příliš, nicméně se vždy jednalo o méně formální setkávání lidí, které spojovalo zaměstnání, přátelství či společné zájmy. K těmto událostem přidejme ještě vánoční turnaje, slavnostní zakončení podzimní části sportovní sezóny a další podobné akce. Konec roku před vánočními svátky a ve dnech těsně po nich tak byl pro většinu z nás příjemným obdobím zakončeným silvestrovským bilancováním a uvolněním kohoutku určitého napětí, které nás provázelo celý rok. O vše výše uvedené, nebo aspoň o značnou část, už druhým rokem přicházíme.

Stačilo necelých 24 měsíců a lidé se neskutečně změnili a odcizili. Jestliže jsme se dokázali v minulosti vyrovnat s rozdílností politických názorů, ti, kteří žili ještě v socialismu dokonce s jistým stereotypem v mediální masáži, pak spád událostí proběhlých v posledních dvou letech připomíná drtičku. Naprosto devastující přístup politiků a části zdravotnického personálu k pandemii a okolnosti kolem ní roztříštily společnost na malé kousky. Dokonce mnohem více, než to dokázala činnost Evropské komise a spory kolem toho, je li dobré zůstat v pseudoliberální a neomarxistické Evropské unii či nikoliv. Covid však odhalil zranitelnost každého z nás a zároveň vytvořil obrovské hráze mezi jednotlivci, skupinami, uprostřed rodin, kolektivů, týmů a souborů. Jestliže se v každé brožuře zabývající se uměním vládnout dočtete o tom, že nejlépe se moc uchopí tam, kde je dav roztříštěn, pak jste li aspoň průměrně inteligentní, což by v Evropě mělo být standardem, jistě vnímáte, kam jsme se dopracovali. V podstatě lze konstatovat, že se tady nedomluvíme mezi sebou vůbec na ničem. Což těm, kteří vládnou, dokonale vyhovuje.

Vzhledem k tomu, že už nic, tedy ani rodiny, není soudržné, přestává fungovat téměř vše. Utvořily se málo početné skupiny mající podobné názory na jednu věc, aby se však u jiných témat v názorech zase rozcházely. Takže tu máme fanatické vaxery, z nichž se část stala závislými na stříkačce, lidi podstoupivší vpich z čistě praktických důvodů, přičemž někteří z nich si rizika uvědomují a druzí nad nimi mávnou rukou. Samozřejmě je tu třetina těch, kteří zahájili vcelku logicky zákopovou válku a přesvědčit je je téměř nemožné. To i přes nátlak, sliby, pokus uplatit je dodávkou nového a opět nedostatečně otestovaného druhu vakcín. Nad tím vším se tyčí státní aparát, u kterého si nemůžeme být jistí ničím, protože na jedné straně je politika a peníze, na druhé i u nich převažuje strach o život a zdraví, takž nikdo neví, co koluje v jejich tělech. Mediální podpora pak vytvořila prostředí, o jehož možné existenci spoluobčané narození po roce 1989 neměli ani potuchy. Tedy to, že jsou systematicky šířeny lži, strach, vyhrožování a dějí se protiprávní opatření. To už jsme tu měli.

Nejde však jen covid, co nás rozděluje. Dohady vznikají nad dalšími novinkami a lidé by si kvůli nim navzájem roztrhali občanky. Vše by se dalo zahrnout pod výraz ekologie, ve skutečnosti o tu momentálně vůbec nejde. Elektrifikace dopravy technologicky předčasná a vnucovaná bez možných a potřebných kompromisů změní mnoho standardů poslední doby. Přesto má své příznivce, kteří se budou bít do hrudi a tvrdit, že jinak to v budoucnosti nepůjde. Mantra výrazů CO2, emise a klima přesáhla myslitelné hranice a šílenci prosazující nulové emise totálně ztratili smysl pro realitu. Vyřazení uhlí, plynu a jádra v krátkém sledu je pro náš kontinent, už tak díky podpoře agresivní migrace těžce zkoušené části světa, devastační. Obrovské částky peněz, které migrace a posléze covid stály, vysály z národních rozpočtů téměř vše, co ve státních pokladnách bylo. Systematicky připravené zvyšování cen paliv, energií a v návaznosti na to všeho dalšího nás má dorazit, ale pokud by to ještě nestačilo, přijde snaha o umrtvení trhu s nemovitostmi. A připravují se nástroje, které mohou být tím posledním, co nás úplně zlomí, tedy vyvlastňování. Ovšem i za této situace tu máme lidi, kterým vůbec nic nedochází a dokážou se stavět na stranu tohoto ,,progresivního“ pokroku prosazovaného i novou vládou. Právě ta totiž patří k eurounijní klice, pro kterou je ,,perspektivita“ další evropské integrace prioritou. Chybí tu osobnosti, které by se tomuto trendu postavily.

Vezměte tedy množství možných kombinací názorů a spočítejte si všechny varianty. Vyjde Vám jich téměř tolik, jako možných sestav vítězných čísel při sportce. Takže například vaxer odmítající jezdit elektroautem, podporující v amerických volbách Bidena a bydlící v hezkém velkém domě. Takový člověk je rozvrácený sám v sobě, protože v něčem jde s proudem a další se mu příčí. Celé to totiž nejde dohromady. A tak je to v celé společnosti. Sjednotit většinu názorů je prostě nad lidské síly. Přidejme míru nenávisti a vzájemné nevraživosti spojených s rozdílností názorů, hysterií médií a prolhaností politiků a jejich poskoků, a jsme doslova v patové situaci. Dostat se z ní a sjednotit se je momentálně nemožné. A je otázkou, co by muselo přijít za větší katastrofy, aby se to změnilo.

Vánoce nás dříve vedly k vzájemnému setkávání, společné radosti, projevům štěstí. Letos se řada dosud sobě blízkých nesejde, někteří ani nezvednou telefon, aby si zavolali. Zášť a nepochopení dosáhnuly dalšího vrcholu. Važme si tedy aspoň každého, kdo projevuje jistou dávku tolerance, pochopení a nadhledu. Moc takových lidí nezůstalo. Zmanipulovaná realita snad úplně ve všem, v čem zkreslit lze, poznamená i letošní svátky. Je smutné, kam jsme se dostali. Takže přání Šťastných a veselých Vánoc může znít jako ironie. Přesto to pojďme zkusit, využijme následných dní k jistému usmíření a zamysleme se nad tím, neměl li bychom příští rok začít tím, že se vzepřeme všem, kteří to zavinili. Protože právě tam hledejme příčinu toho, jak dnes žijeme.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (27 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky