VERONIKA SUŠOVÁ-SALMINEN

Nejnovější verze průzkumu veřejného mínění o hodnotícím vnímání společenských změn v roce 1989 a politického vývoje v české společnosti po roce 1989 do značné míry nepřinesla velká překvapení. Přesto si ale zaslouží pozornost. Možná je na začátku nutné si připomenout, že vnímání (percepce) nikdy není objektivním pohledem na konkrétní události nebo lidi – navíc se s časem mění a je výrazně spojená s konkrétním kontextem, o kterém vypovídá. Určitou roli, pokud mluvíme o zažité minulosti, hraje nostalgie, která je často idealizovaným obrazem ztraceného, tento obraz je v protikladu k zažívané realitě dneška. Nicméně, jak se zdá, nostalgie rozhodně není tou hlavní hybnou silou současných hodnocení.

Aktuální průzkum CVVM o hodnocení minulosti a současnosti ukazuje na hned několik zajímavých poznatků. Tím prvním je význam symbolů. Celkem 68 % respondentů hodnotilo listopad 1989 jednoznačně kladně (37 %) nebo spíše kladně (31 %).  Ve srovnání s dobou před deseti lety (2014) se toto číslo zvýšilo o 7 %. Lidí, kteří vnímají listopad 1989 nejednoznačně nebo negativně, je celkem 26 % (14 % neutrálně, 8 % spíše záporně a 4 % záporně). Samozřejmě, že podobný průzkum nemůže definovat, co konkrétně si respondent pod slovním spojením „listopad 1989“ představuje a s čím si ho spojuje. Nicméně komentář CVVM si v této souvislosti všiml významu „role prorežimní konformity“ – tj. korelace mezi kladným hodnocením listopadu 1989, vstupu ČR do NATO, vstupu do EU, vzniku samostatné ČR nebo pozitivně vnímáním fungováním politických institucí. Podle CVVM: „Tento faktor je významně a vesměs velmi silně korelovaný se spokojeností se současnou politickou situací, důvěrou vládě či prezidentovi, sebezařazením na pravolevé škále politické orientace, příjmem domácnosti, subjektivním hodnocením životní úrovně vlastní domácnosti, hodnocením současné ekonomické situace, ale i věkem a vzděláním. S výjimkou vzdělání tyto proměnné s oběma dalšími faktory neinteragují buď vůbec, nebo jen výrazně slaběji.“  Jinými slovy, jde o silně kontextualizované hodnocení.

Není překvapivé, že vyloženě kladné hodnocení listopadu 1989 převažuje u lidí, kteří se deklarativně hlásí k pravici. Zde se jedná o celkem 80 % respondentů. Na levici je situace jiná. Kladné nebo kladnější hodnocení je u 50 % dotázaných, jednoznačně záporné hodnocení uvádí 15 % dotázaných. Dalších 21 % se vyjádřilo neutrálně a 11 % spíše záporně. Tato čísla nepochybně souvisejí s odlišnými politickými akcenty a hodnotami nalevo a napravo. V případě pravicových respondentů převažuje konformita, v případě levicových kritičnost – nicméně stále je to polovina levičáků, která se shodne na pozitivním hodnocení.

Průzkum nám také řekl hodně o tom, jak lidé srovnávají dobu před a po. V posledních deseti letech tu došlo (jak ukazuje graf CVVM) ke změnám.

V roce 2024 hodnotí společenské poměry jako „dnes lepší“ 43 % dotázaných, zatímco 16 % se domnívá, že byly lepší před rokem 1989 a 37 % došlo k nejednoznačnému názoru, že „je to tak půl na půl, nedá se říct“. Ve srovnání s rokem 2019 se kladné hodnocení snížilo o 6 procentních bodů. Negativní se zvýšilo o 4 procentní body a neutrální o 5. Širší časová řada ukazuje, že tato hodnocení se dynamicky mění a že nejspíš korelují s krizemi, kterými společnost prochází. Například vrcholem kladného hodnocení byla doba po vstupu do EU, hlavně roky 2007-2009. Po nástupu ekonomické krize po roce 2009 došlo k prudkému propadu. Podobnou dynamiku vidíme v 90. letech, kdy společnost tvrdě postihla transformační recese a deziluze. Také letošní hodnocení odráží krizový kontext české společnosti.

Po 35 letech dominuje negativní hodnocení politického systému

Odrazem krize jsou ale i hodnocení politického systému, tj. hodnotící vnímání jeho fungování v minulosti a v současnosti. V tomto případě se jedná o dost významnou diagnózu vnímání demokracie, případně politického autoritářství.  Průzkum přinesl data, která svědčí o pokračující hluboké krizi české demokracie (z hlediska percepcí občanů). V současnosti hodnotí český politický systém pozitivně (jako velmi dobrý a spíše dobrý) jenom 21 % dotázaných (sic!). Neutrálně (ani dobrý, ani špatný) odpovědělo 29 % dotázaných. Celkem 49 % odpovědělo spíše negativně (29 % spíše špatný, 20 % velmi špatný). Ačkoliv nejde o novou dynamiku negativního hodnocení, ve srovnání s rokem 2019 lze sledovat prudký propad u pozitivního hodnocení  (z 35 %, 14% propad).  Je přitom nutné dodat, že v případě hodnocení politického systému před rokem 1989 převažuje hodnocení negativní, pozitivní hodnocení za posledních pět let stagnovalo na 13 %.

CVVM se také zaměřil na konkrétní aspekty společenského života z hlediska změny v důsledku listopadu 1989, tj. ptal se na jejich zlepšení nebo zhoršení. Zde jenom pár zajímavých informací v rámci časové řady mezi roky 2014 až 2024. Méně respondentů vidí v roce 2024 zlepšení týkající se možnosti studovat v zahraničí, pracovat nebo cestovat do zahraničí – jde o mírný pokles z 80 % (2014) na 77 % (s navýšením zhoršení z 8 % v roce 2014 na 17 % v roce 2024). Právě v kategorii zhoršení je vidět negativní dynamika.  Výrazný pokles ukazuje také kategorie „svobodný přístup k informacím“. Tady je propad velký: zlepšení v roce 2014 vnímalo 79 % a v roce 2024 jenom 64 %, a to na vrub negativní dynamiky (zhoršení): v roce 2014 zaznamenalo zhoršení 6 % tázaných a v roce 2024 21 %! Tato čísla korelují s faktorem „možnost vyjádřit svůj názor“, kde opět vidíme negativní dynamiku. V roce 2014 vnímalo zlepšení 74 % dotázaných, v letošním roce jenom 57 %. V souvislosti s tím narostla negativní dynamika, v roce 2024 vidí zhoršení v této oblasti již 21 % dotázaných (oproti 8 % v roce 2014). Konečně nedobrá čísla najdeme i v kategorii „možnosti ovlivnit politická rozhodnutí“.  Zhoršení za posledních deset let je značné, narostlo o 15 procentních bodů a výrazně za posledních pět let (9 procentních bodů). V roce 2014 přitom hodnotilo možnost ovlivnit politická rozhodnutí jako zlepšení 46 % a letos 42 %.

V ekonomicko-sociální oblasti převažují pozitivní hodnocení (zlepšení), nicméně i v tomto rámci sledujeme negativní dynamiku. Výrazný je propad u životní úrovně za posledních pět let (72 % na 57 % v roce 2024). Lidé také věří, že poctivá práce jim v současném systému přinese slušné postavení a pozitivně vnímají pracovní příležitosti. Tradičně negativní je hodnocení faktoru sociálních jistot, ačkoliv v roce 2024 došlo ke statistickému vyrovnání negativního a pozitivního hodnocení. Těžko říct, zda je to proto, že společnost se se sociální nejistotou smířila. Není ani jasné, jak tato čísla (ne)korelují s negativním hodnocením životní úrovně, které odráží současnou krizi.

Blyštivá forma, vyprázdněný obsah

V oblasti hodnocení fungování politického systému nový průzkum ukazuje na značné problémy a jejich stabilní přítomnost v české společnosti. Jenom 21 % dotázaných vidí současný politický systém kladně, nicméně lidé v Česku vnímají negativně i politický systém před rokem 1989 a celkově vidí listopad 1989 v pozitivním smyslu. Ukazuje to, že vnímání minulosti nemá až tak moc souvislostí se současnou percepcí. Je to logické. Jedná se o dva odlišné systémy, z nichž jeden je přítomný a prostupuje každodenní život společnosti, zatímco ten druhý je stále vzdálenější. Brzy nebude podobné srovnání dávat smysl a doba před rokem 1989 se stane jenom otázkou špatných nebo dobrých učebnic dějepisu, špatných nebo dobrých historiků a národní mytologie.

Aktuální procento pozitivních hodnocení současného politického systému je, a to i s ohledem na skupinu 29 % neutrálních hodnocení, tragické. Ukazuje se, že česká demokracie je více či méně vyprázdněná – přestože z hlediska formy nebo fasády, jako je hlášení se k symbolům (listopad 1989), vypadá všechno ideálně. Obsah ale bohužel vykazuje velké problémy. Jistě, průzkum percepcí není schopen nabídnout kvalitativní zhodnocení toho, proč tomu tak je. Jisté ovšem je, že tato skutečnost nijak nesouvisí s nostalgickým vnímáním minulosti a nemůže být už ani jejím přímým důsledkem.

Příčin bude nepochybně celá řada, ale na prvním místě je nutné hledat je u politiků a v politice samotné. Nejen že se česká politika ukazuje jako vysoce neefektivní z hlediska v podstatě všech strategických rozhodnutí, trpí také celou řadou dalších deformací. Na jednu stranu se politici nechávají unášet nekonečným českým politickým kýčem „dobrých skutků“ ve jménu „hodnot“. Toto notorické odmítání pragmatismu vede k posilování cynismu společnosti vůči politice. Na druhou stranu česká demokracie funguje v kontextu tvrdého kapitalismu pro kámoše (crony capitalism), který stojí na klientelismu a dobývání renty. V něm jsou hlavní a v podstatě jedinou hodnotou peníze. Pokrytectví je dnes v české politice hlavní politickou „strategií“. Díky špatně fungujícím médiím, která jsou často aktivisticky jednostranná, takže místo tvrdé reality popisují svět (pravicových) ideologií a mýtů, dochází k posilování deziluzí.

V posledních letech rozhodně neoslabily silné postdemokratické rysy české demokracie. Politika je dnes značně závislá na penězích a marketingu a zdaleka se nesnaží být převodníkem zájmů jednotlivých společenských skupin. Politické projekty, ať v podobě Babišova ANO nebo Pirátské strany, jenom dokreslují odcizení (a krizi) politických stran a občanů. Není velkým překvapením, že jako takové nepřinášejí žádnou alternativu, zato posilují deziluze. Pak ale také není divu, že jen 42 % lidí v průzkumu si myslí, že mají vliv na politická rozhodnutí. Připomenu, že v parlamentních volbách v letech 2013, 2017 a 2021 nepřišlo volit v průměru 38 % občanů. V posledních parlamentních volbách navíc asi milion hlasů propadl a nemá žádné parlamentní zastoupení ani vliv na národní rozhodovací procesy (což současná vláda krátkozrace a nedemokraticky ignoruje).

Deziluze jsou v současné české společnosti hluboce zakotveny, i když většina lidí vnímá listopad 1989 velmi pozitivně. Právě proto se nelze zbavit pocitu, že politika posledních dekád nedostála příslibům změn, které rok 1989 ohlašoval či sliboval. A týká se to právě demokratičnosti politiky více než jejích současných materiálních podmínek. Bohužel.