Politruk. Ticho, po kterém se zvracelo
D. D. KRAJČA
Byly funkce, které se vyslovovaly nahlas a bez obav, a pak byla jedna, u které se lidé instinktivně rozhlédli, i když stáli sami na chodbě. Ne proto, že by čekali, že někdo poslouchá, ale proto, že si tělo pamatovalo dřív než hlava. Slovo politruk nemělo zvuk. Mělo tíhu. Když zaznělo, lidé se nezastavili proto, aby naslouchali, ale proto, že nevěděli, co přijde dál.
Já jsem nastoupil do armády už po revoluci. Oficiálně v nové době, v jiném státě, v jiných poměrech. Papírově bylo všechno jinak. A přesto stačilo, aby někdo někde pronesl to slovo, a stalo se něco zvláštního. Lidé mlčeli. Odcházeli z místnosti. Bledli. Někteří si sedli, protože se jim udělalo fyzicky špatně. Ne obrazně. Opravdu. Zvraceli. A nikdo se nedivil. Protože každý věděl, že tohle není vzpomínka na funkci, ale na moc, která ničila bez křiku.
Politruk nebyl voják, jak si ho představuje člověk, který nikdy nezažil armádu zevnitř. Nebyl to ten, kdo by s vámi sdílel zimu, špínu, únavu a strach. Nebyl to ani ten, kdo by nesl odpovědnost, když se něco pokazilo. Politruk byl někdo jiný. Byl to člověk, který stál trochu stranou, díval se, poslouchal a zapisoval si. Ne do bloku, který by bylo vidět.
Ale do systému, ze kterého nešlo vystoupit.
Nemusel zvyšovat hlas. Nemusel vyhrožovat. Nemusel trestat. Stačilo, že hodnotil. Ne činy, ale postoje. Ne práci, ale myšlení. Ne výsledky, ale správnost názoru. A protože armáda byla postavená na papírech, posudcích a hodnoceních, stačila jedna věta, jeden odstavec, jedno slovo, aby se člověku začal rozpadat život. Pomalu, nenápadně, bez možnosti se bránit.
Velitel mohl být schopný, respektovaný, zkušený. Mohl mít za sebou roky služby, lidi, kteří by za něj šli kamkoliv. A přesto stačilo, aby o něm politruk napsal, že není ideově pevný, že není dostatečně vyzrálý, že jeho postoje nejsou zcela v souladu s linií, a všechno, co ten člověk budoval, se začalo drolit. Ne hned. O to to bylo horší. Nepovýšil. Nebyl doporučen ke studiu. Nebyl vhodný k dalšímu rozvoji. A jednoho dne prostě zmizel. Beze slova. Beze stopy. Beze spravedlnosti.
Řadoví vojáci to cítili ještě ostřeji. Protože politruk nebyl někdo, koho by bylo možné poznat podle chování. Mohl se usmívat. Mohl se ptát. Mohl se tvářit lidsky. A přitom si pamatoval každé slovo, každý vtip, každé mlčení. Věděl, kdo se netvářil dost nadšeně při školení. Kdo se neptal správně. Kdo se ptal moc. Kdo měl doma rodiče s minulostí, která se nehodila. Kdo si dovolil vyslovit pochybnost. A voják nikdy nevěděl, jestli ten vedle něj je kamarád, nebo jen další prodloužené ucho systému.
Takhle se nerozbíjí armáda navenek, ale zevnitř. Nedůvěrou. Strachem. Tím, že se lidé učí mlčet, lhát a přetvařovat se.
Ne proto, že by byli zbabělí, ale proto, že chtěli přežít. Udržet práci. Rodinu. Důstojnost, kterou jim nikdo jiný nezaručil.
Politrukem se nestávali lidé náhodou. Nebyla to funkce pro omylem dosazené jedince. Byl to výběr. Tvrdý, pečlivý, nemilosrdný výběr. Kdo měl pochybnosti, vypadl. Kdo se ptal, skončil. Kdo měl svědomí, nebyl vhodný. Nahoru se dostávali ti, kteří dokázali jít proti lidem, aniž by uhnuli pohledem. Ti, kteří vyměnili charakter za kariéru a byli s tím vnitřně smíření.
Byli to kovaní komunisté. Prověření kádři. Elita strany. Komunisté par excellence. Ti nejlepší z nejlepších v očích režimu. Lidé, kteří donášeli, bonzovali, ničili. Lidé, kteří sice osobně nikoho nezastřelili, ale jejich podpisy, jejich poznámky a jejich hodnocení vedly k rozpadům rodin, k definitivním koncům kariér a v některých případech i k sebevraždám. Nejednou. Ne výjimečně. Byla to součást reality, o které se nemluvilo, ale všichni ji znali.
A když ten systém padl, funkce zmizela. Ale paměť zůstala. Proto i po revoluci, i v nové době, i v jiné armádě, při vyslovení toho slova lidé mlčeli. Ne proto, že by se báli návratu konkrétních osob. Ale proto, že se báli návratu toho principu. Moci bez odpovědnosti. Hodnocení myšlenek místo činů. Ideologie, která si bere lidské životy potichu.
Kdo jednou dělal politruka, nebyl omyl. Byl volba. A kdo byl ochoten tohle dělat tehdy, je schopný to dělat znovu, jen pod jiným názvem. Proto si na tyhle lidi dávejte pozor i dnes. Ne podle stranické knížky, ale podle chování. Podle chuti hodnotit názory. Podle potřeby dohlížet. Podle radosti z moci, která není vidět, ale bolí.
Protože politruk nebyl minulost.
Politruk byl varování !!!
A teď je to na vás. Na těch, kteří jste armádou prošli ještě v době komunismu, nebo alespoň v době, kdy jeho stín z kasáren úplně nezmizel. Jak vy si pamatujete politruky a političky na svých útvarech? Jak se chovali k lidem, jak mluvili, jak hodnotili, jaké po nich zůstaly stopy? Byli to ti, kteří „jen plnili rozkazy“, nebo lidé, kteří si tu roli vybrali a dělali ji s přesvědčením? Podělte se o své vzpomínky, zkušenosti a svědectví. Ne kvůli pomstě, ale kvůli paměti.
Protože dokud se o těchto lidech a mechanismech nemluví otevřeně, mají vždy šanci se vrátit v jiné podobě, pod jiným názvem, se stejnou chutí rozhodovat o cizích životech.
Daniel Danndys Krajča, FB
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc ÚNOR 2026:
*****************************************
Anonym 150,- Kč, RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Anonym 5000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, David Bezděk 50,- Kč
Celkem za měsíc: ... 7 750,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
- Útlocitný generál a boj o prezidenta - 2.2.2026
- Lidová manifestace za bolševika Pavla - 2.2.2026
- Konec OVM? - 2.2.2026
(25 votes, average: 4,92 out of 5)
Loading...Podobné příspěvky
Nežádaná pravda
VOJTĚCH MACHÁLEK President Trump se svým mírovým plánem neměl úspěch. Obsahoval mimo jiné uznání ruského Krymu a Zelenskyj jej
Fenomén a zatracenec doby: Karel Kryl
PAVEL VRBA 12|04|2016 Dnes uplynulo 72 let od narození písničkáře a textaře, celoživotního imigranta Karla Kryla. A já opět
A 36 let po plyšáku sedí na Hradě českých králů rozvědčík a politručka. K tomu není co říci.
Ano, měli jsme jednoho takového borce u útvaru, kde jsem sloužil. Byl to trochu víc opálený nadporučík s takovým dost obtížně vyslovitelným maďarským příjmením. Měl přezdívku „Video“ a pod touto přezdívkou ho kupodivu identifikovali i šajby ve velení útvaru včetně náčelníka. Chodil po kasárnách s rukama na prdeli, jako kdyby mu to všechno patřilo a skoro vůbec nemluvil. Ano – sledoval a evidoval…
A blbé ovce si zvolili to „nejlepší“ z nejlepšího – tandem rozvědčik a politruk. Tohle nám sedí na Hradě a prý reprezentuje…jo, akorát tak blbost národa.
Byl jsem na vojně v letech 89/90 jako špagát. V Táboře u radistů jako chemický instruktor. Z zástupce velitele pro věci politické vyzařovalo něco ne úplně fajn takže kdo mohl se mu vyhnul. Jestli někomu ublížil nevím. Jméno si už nepamatuju. Jen to že ho v roce 90 přeřadili z funkce zástupce velitele pro věci politické na funkci zástupce velitele pro výzbroj které bylo volné.
Teď nám politručka dřepí na hradě a ještě je tak drzá, že chce od státu každý měsíc všimné v řádu sto tisíc, a ještě je tak megadrzá, že se s tím svým rozvědčíkem nacpe do návštěvy Vatikánu, byť pro rozvědčíky a politruky byli kněží škodná k likvidaci, páter Toufar se v hroby obrací a tohle je u nás pětatřicet let po hadráku, jdu blejt velebnosti
Já sloužil 1979/80 u zdravpraporu a zažil politruka, který „narazil“. Zahájil svou kariéru naprosto hvězdně, když ho naposledy povýšili, tak byl nejmladším podplukovníkem v ČSLA. Nicméně „žral“ to u jakéhosi bojového útvaru tak, že se kluci v přijímači nějak domluvili a u přísahy odrecitovali jiný text (co konkrétně, nevím, ale zcela jistě něco neuctivého). My, jako absíci, přísahu akorát podepisovali, ale prostí vojáci to měli zpravidla se slavnostním nástupem v příslušném městě na hlavním náměstí, s obecenstvem atd., takže to byl naprosto neututlatelný průšvih. A nějak komise dospěla k tomu, že na tom měl dotyčný svůj podíl (a navíc ještě nedokázal zjistit, co se chystá), takže měl zaražený postup až do důchodu a ještě ho přeřadili od „vševojska“ ke zdravotnickému praporu, což zjevně nesl taky velice úkorně.
Ještě před tím podpisem přísahy jsme vyplňovali jakýsi mnoho let zastaralý formulář, kde jsme zaškrtávali, zda jsme nebyli ve Vlajce či v Hlinkově straně (apod.), což nám, narozeným kolem poloviny 50. let, připadalo docela legračně bizarní. Tak jsem se žertem zeptal jednoho ze slovenských kolegů, zda nebyl v Hlinkově straně. A on mi rozšafně odpověděl: „No čo, veď tam boli všetci slušní Slováci.“ Kolem nás zrovna šel tenhle soudruh, na místě sice strašlivě vypěnil, ale nic dalšího z toho nebylo.
Nicméně to mělo ještě jeden důsledek: Když se po roce 1989 začali Slováci odtrhávat, tak mě to nepřekvapilo.
Mnohokrát jsem napsal, že už z principu neměli bývalí komunisté podnikat, vykořisťování člověka člověkem a pracovat ve státní správě či samosprávě, kapitalismus je neslučitelný s učením marx-leninismu. Nicméně, nestalo se a výsledky vidíme. Soudruh s Vepřovou hlavou si užívají státní apanáže, Soudruh si plní dětské sny a soudružka se nám mění v šatník. Navíc inteligencí na úrovni panenky a Soudruh se svým ééé,ééé mi připomíná místního tupce zvaného Fanda EEE. Ten také, když něco říká, je to samé éééé.
Snůška nesmyslů. Byl jsem v armádě 25 let (i za socializmu), ale tohle jsou jen kecy.
Jo, ale ne jako záklaďák. Soudruhu.
Lžeš a nebo jsi byl politruk.
Sory, to bylo na mě?
… to se mas cim chlubit soudruhu, ja byl na vojne 85/87 a politrukum a kontrasum nemohu prijit na jmeno a o neco mene nesnasim vas .. zelene gumy .. ztracene dva roky zivota, protoze kvuli komousum jsem nemohl jit na vysnenou veterinu :-/
V pohadce o Trech prasatkach jsou cunici Masik, Pasik a Kašík, a tak se jmenoval politruk pplk v Topolcanech, a opravdu tak i vypadal, s obrovskym bachorem, kdyz masiroval na miste, jak se ten bachor houpal.
My jsme měli na vojenské katedře politické školení které vedl podplukovník Květoň Levki. Slovák (nic proti tomu, jsem z půlky taky. Ale všechny nás to iritovalo ).
Tak ten jednou při přednášce si dal prsty za povolený opasek na vyžraném bachoru a prohlásil: SÚDRUHOVJA, VO SVETĚ JE HLAD! A my všichni tam jsme ryčeli smíchy.
Pokrok nezastavíš,
My jsme se v časech počátků husákovo normalizace
, při plnění té nejčestnější občanké povinnosti politrukům a kontrášům pokumožno a důsledně vyhýbali..
Abychom jejich chovný pár si mnozí z nás z mnoha nadšeně vyvolili jako své představitele.
Byl jsem jako absík- díky tomu že jsem byl chemický instruktor – členem štábu. Můj přímý nadřízený byl náčelník štábu. Jmenoval se Struk (východní Slovensko) a byl pěkné vemeno. Ve třiceti letech. Doufám že to dotáhl daleko stejně jako náčelník Šedivý od tankánů v Týně nad Vltavou. ( Můj kamarád Šedivému dělal slepky map a písaře. Dodnes na něj vzpomíná že to byl sběrač vajglů). Šedivý to dotáhl až do generálního štábu za svobody a demokracie.