
Petr Pavel, první mezi rovnými? Tolik útoků ustál, až mu štít praskl vlastní vinou
THOMAS KULIDAKIS
Když někdo umí, tak umí, čestně mu patří uznání. Práce, kterou marketingoví a PR experti odvedli během kampaně, při zvolení Petra Pavla i v prvních letech jeho prezidentování, byla skvělá. Z profesního hlediska tedy klobouk dolů. Veškeré úsilí, energie a spousta peněz ale přicházejí vniveč. Stojí za zhodnocení proč.
Pečlivě budovaná pověst člověka – prezidenta z lidu, vzala za své soukromým tryskáčem, kterým si dotyčný se slovy „jsem první mezi rovnými“ lítal tam a zpět. Kdyby na dovolenou v době voleb neletěl, žádné problémy by nebyly. Když už odletěl, měl se buď předčasně vrátit a zůstat v České republice, nebo si dovolenou užít celou a situaci hasit až po návratu.
Takové využívání soukromého tryskáče jako linkového autobusu rozhodně nezapadá do představy prvního mezi rovnými. Dříve se říkávalo, že jsme si všichni rovni, jen někteří jsou si rovnější.
Kolegové ze zpravodajství iDNES.cz odvedli dobrou práci a vše shrnuli v článku s titulkem: „Le Mans, pak Maroko. Pavel vystupuje v reklamách, jako novinář testuje motorky“. Otázka teď zní, jestli jmenovat všechny firmy, neboť se v rámci komentáře může jednat o reklamu. Vzhledem k tomu, že rozebíráme věc veřejného zájmu, pojďme do toho.
Na hranici kultu osobnosti
Když se Petr Pavel objevil na billboardech polské firmy Alpine Pro, vyrábějící oblečení do venkovních prostor, prošlo to. Teď se ale ukázalo, že v Maroku řádil na motocyklu Ducati a následně se, čirou náhodou, objevil v propagaci této značky. Dceřiná společnost polského Orlenu ho zase čirou náhodou měla ve své reklamě. A když byl Petr Pavel focen při fotografování, měl v rukou fotoaparát značky Canon. I v reklamním videu této firmy, jistě opět jen nedopatřením, také účinkuje Petr Pavel.
K tomu jsou zde pochyby, jestli zatím druhá verze (nejdříve kamarádi, teď závodní tým) sedí k platbám za soukromý tryskáč. Pokud by byl například Petr Pavel vyvolen, aby se účastnil jednání s Ruskou federací, nezbývá než doufat, že nebude zase nějaká náhodná reklamní kampaň.
Týmu kolem Petra Pavla a jeho sponzorům se podařilo přiblížit až k hranici kultu osobnosti. Nechali mu narůst úctyhodný plnovous a na sošné postavě se objevil krásný účes. Jednou byl stylizován do podoby prezidenta zakladatele Masaryka, podruhé do podoby prezidenta disidenta Havla. Jelikož je někdy pro některé lidi lepší příliš nemluvit, například proto, že se úzce specializují na určitou oblast, Petr Pavel během kampaně spíše mlčel a ani v prvních letech svého prezidentství toho příliš nenamluvil.
Dovolená, nebo tvrdá práce?
A teď zbývá otázka, co s tím. Pokud chce být člověk soukromou osobou, nemá kandidovat do veřejné funkce, neboť po dobu jejího výkonu je osobou veřejnou. Jedná se o ztrátu kontaktu s realitou, snahu užít si funkci, vzdání se dalších aspirací, nebo o zhmotnění Mňačkova díla? Říká se, že dostat se nahoru dá práci, ale udržet se tam ještě větší.
Petr Pavel se společně s manželkou zasloužili, že se lidé zajímají o jejich okolí, dovolené, slova, minulost, přítomnost, přičemž stačilo jediné. Mít soudnost a posunout si dovolenou, neboť i první mezi rovnými, byť rovnější, má jisté povinnosti, které nelze pominout. Satirici už ale tvrdí, že to možná nebyla dovolená, ale tvrdá práce. Což by bylo horší než odtržení od reality, proto takovým nehezkým vtipům sluchu nedopřávám.
Stejně je to ale zajímavé. Tolik útoků politických nepřátel Petr Pavel jen s pár šrámy ustál, až mu štít praskl a meč z ruky vypadl vlastním přičiněním. Do té míry, že od něj dali ostentativně ruce pryč politici nejen vládní, což by se dalo čekat, ale i ti opoziční.

„Tolik útoků ustál“
– – –
Dnes je politika samý útok. Je jich tolik, že už si jich většina lidí ani nevšímá. Všichni pořád útočí na všechny. A v takovém prostředí kdokoliv ustojí cokoliv. Jedné co politik neustojí je, pokud jedná v rozporu s přáními kmotrů, kteří stojí v pozadí. A to je náš liberální kapitalismus!
Nezbývá než opět opakovat, že my jsme ta největší demokracie světa, která umožňuje, aby i naprostý blb udělal hvězdnou kariéru…
Jsme. Drtivá většina národa chtěla na hradě rudou svini, tak ji tam máme – a že to není přesně ta, kterou tam chtěla skoro polovina, je myslím zanedbatelný detail. Navíc ji mají ve Strakovce, takže funkci nakonec má i ta druhá, a jako bonus tu máme dalšího rudého předsedu ÚS.
Co víc si přát? Snad jen, aby si lidi uvědomili, že mají PŘESNĚ to, co chtěli a mohlo by dojít k zamyšlení, zda to opravdu chtěli…
FSB, GRU, KGB/Minsk/ má radost z toho co si cajzlové zvolili shalom duraki.
No tak, kdyby neseděl panáček na hradní sesli, ani pes by po něm neštěkl.
Pokud ovšem v této funkci dělá reklamu nějakým firmám, znevažuje tím funkci, do které se procpal.
A znevažuje tím i celou republiku, kterou má reprezentovat.
Měl by odstoupit. Aha, on by pak ale nikoho nezajímal, hmm …
Thomasi Vy jste jen hloupá hlásná trouba Babiše.
No a protože Babiš je jen srab, který má bohatství – samozřejmě prachy, žádné, třeba jako inteligenci, rozum, empatii, bohatou kulturní slovní zásobu apod. no a v tomto směru je jen ubožák a chudák a jeho příznivci jsou na tom stejně, což jste i Vy. Avšak tento znatelný a markantní nedostatek kompenzuje a jeho věrní též, hrubostí, netaktem, což i vůči ženám je víc než tragické, zřejmě proto ani Tomio Okamura ani Babiš nesdílí domácnost se ženou ženou, KTERÁ BY S NIMI VYDRŽELA, dokonce jeden espéďák napadl manželku – zřejmě asi též „slušný hoch“.
Thomasi nikdo Vám nemůže brát váš názor i když jste zcela mimo. Zcela mimo názrů slušných a inteligentních lidí a ne opiček, která skáčou tak jak jim to jejich „páníček“ naučil – opičky v cirkuse.
No ano jste jednou takovou cvičenou opičkou, ale zřejmě jste V TOM omezení šťastný.
Kraťasi pro Vás, více než 3 miliony slušných lidí, kterým to, na rozdíl třeba od Vás v hlavě dobře a racionálně myslí, dalo hlas panu Pavlovi, aby byl konečně už někdo na Hradě, za koho se nemusí naše země, po zloději per a milovníkovi alkoholu, stydět. Ony ty tři miliony vyjdou co nejdříve do ulic protože se nehodlají podrobovat této vlád naprosto zničující svobodu a demokracii v naší zemi. Vládě, která má v čele dva kryté imunitou, ministra udavače a práskače, paní, kterási plete dluh s půjčkou resp. říká že dluh není půjčka. Je tam sice jeden, který rozumí alespoň koním, ale u toho měl ten chlapec zůstat. Stálo mu to za to se v noci takhle sebeušpinit?
Je čas sklízet – už uzrálo to co patří jen na hnůj protože je to nestravitelné. K pozření snad jen pro ty, kteří mají chuť zase na pomeje.
Proboha už běžte do hajzlu vy bezectný vygumovaný hlupáku!
tam už je jich přesně 108 plus jejich tleskači – to je ten revír vygumovaných hlupáků – toto je totiž Váš svět – chudáčku.
Pávka mají náhody rády, ono to tak bývá u lidí chudých duchem. Několikrát za sebou čirou náhodou v reklamě. Vlastně i prezidentem se stal náhodou, protože k tomu nemá žádné předpoklady a ani zájem.
Pochybujeme, že by s ním někdo jednal i kdyby ukázal straníckou knižkou KSČ.
Pávek přestal poslouchat původní PR rádce z několika možných důvodů. Především si vybudoval vlastní mocenskou síť kolem Hradu, která je už placená Strnadem, Dědkem a podobnými a která byla součástí vojenské chunty vzniklé za Fialy. Pávek se tedy čím dál méně přetvařuje a cítí se víc nezávislý. Druhý důvod může být, že nechce podruhé kandidovat nebo ví, že ho už loutkovodiči podruhé nechtějí. A tak si prostě užívá a rejžuje, dokud může. Třetí důvod může být, že v hradní chuntě došlo k nějakému sporu, možná se Pávek jenom chtěl trochu osamostatnit, a Pávek začal být neposlušný.