
Pane prezidente, proč si sám foukáte do plachet svých kritiků?
D. D. KRAJČA
Jsou věci, nad kterými člověku zůstává rozum stát. A potom jsou věci, nad kterými už ani nemá smysl kroutit hlavou, protože by si mohl přivodit zdravotní komplikace. Do té druhé kategorie si dovolím zařadit poslední dobrodružství našeho pana prezidenta Petra Pavla, tentokrát z exotického Maroka. Soukromá dovolená, soukromé letadlo, zajímavá společnost a kolem toho všeho taková mlha, že by se v ní ztratila i celá prezidentská kolona. A aby toho nebylo málo, dozvídáme se, že pan prezident je na dovolené soukromou osobou, běžným občanem, kterému žádný zákon nenařizuje zveřejňovat financování jeho soukromých cest. Inu, to je ale krásné! Člověk by skoro uronil slzu nad tou nádhernou občanskou rovností. Jen mi v té idylce něco drobného nesedí. Když je pan prezident na dovolené obyčejným občanem, proč kolem něj stále chodí státem placená ochranka? Odpověď je samozřejmě jednoduchá. Protože je prezident. A prezidentem zůstává i v kraťasech, na motorce nebo uprostřed marocké pouště. Jeho ochranu nezpochybňuji, ta je naprosto legitimní. Jen mi připadá poněkud úsměvné, když se prezidentská funkce podle potřeby vytahuje z kapsy a zase schovává. Když jde o ochranu, prezidentem jsem. Když jde o otázky veřejnosti, jsem soukromník. To je skoro tak praktické jako oboustranná bunda. Otočíte ji podle počasí a vždycky se hodí.
Abychom si rozuměli, já panu Pavlovi jeho dovolenou nezávidím. Nezávidím mu ani soukromé letadlo, ani peníze, ani marocké slunce. Všichni přece víme, že náš pan prezident není žádný chudák, který by musel před výplatou obracet každou korunu. Má za sebou dlouhou kariéru ve vysokých funkcích, pobírá prezidentský plat a jistě si může dovolit dovolenou, o které si většina občanů může nechat jen zdát. Ať si tedy klidně pronajme tryskáč, ať si zaletí do Maroka, na Maledivy nebo třeba na druhý konec světa. Pokud si to zaplatí ze svého, nemám proti tomu vůbec nic. Jenže proč kolem tak jednoduché věci vytvářet tak složitou záhadu? Proč neříct: „Vážení občané, letadlo stálo tolik a tolik, já zaplatil tolik, přátelé zaplatili zbytek, peníze byly uhrazeny tehdy a tehdy, nikdo mi nic nedaroval a žádnou výhodu jsem nedostal.“ Tečka. Konec představení. Opona padá, orchestr balí nástroje a všichni mohou jít domů. Jenže místo toho posloucháme právní rozbory o soukromí a zákonných povinnostech, jako kdyby se jednalo o tajnou operaci vojenského zpravodajství, a nikoliv o obyčejný účet za letadlo.
Do příběhu navíc vstupuje soukromý letoun spojovaný se skupinou Creditas, fotografie ze závodního prostředí a jméno společnosti ORLEN. A já se ptám, proč má vůbec prezident zapotřebí nechávat kolem těchto okolností vznikat nejrůznější dohady? Netvrdím, že některá z těchto společností jeho dovolenou financovala. Netvrdím, že mu někdo poskytl výhodu, něco daroval nebo si tím kupoval jeho přízeň. Nic takového nevím a ani to netvrdím. Nejsem vyšetřovatel, policista ani státní zástupce. Jsem Danndys, obyčejný člověk, který si dovoluje používat vlastní hlavu a občas také veřejně přemýšlet. A moje přemýšlení mě přivádí k jediné otázce. Proč člověk, který může podobné spekulace poměrně snadno rozptýlit, raději nechává své kritiky, aby si na nich pochutnávali jako vosy na rozkrojeném melounu? Vždyť jim sám prostírá stůl, nalévá víno a ještě jim přeje dobrou chuť.
Když jdu já na fotbal a někdo po mně chce občanský průkaz, také z toho nejsem zrovna nadšený. Také bych mohl začít vysvětlovat, že jsem soukromá osoba, že mám svá práva a že nikomu nic není do toho, kdo jsem. Jenže průkaz vytáhnu, ukážu a jdu se dívat na fotbal. Samozřejmě vím, že kontrola občanky není totéž co zveřejnění soukromého finančního dokladu. Jenže já mluvím o principu, nikoliv o paragrafu. A především, já nejsem prezident republiky. Mě nikdo neplatí z veřejných peněz, nemám státní ochranku, prezidentskou kancelář ani ústavní postavení hlavy státu.
Petr Pavel to všechno má. A s takovou funkcí přece nepřicházejí pouze výhody, slavnostní salvy a červené koberce, ale také jistá míra odpovědnosti vůči lidem, kteří tenhle státní aparát financují.
A teď si dovolím malé myšlenkové cvičení. Představme si, že by do soukromého tryskáče nastoupil Miloš Zeman, odletěl na dovolenou, kolem jeho cesty se začala objevovat jména významných podnikatelů a na otázky novinářů by odpověděl, že je soukromá osoba a nikomu nemusí nic vysvětlovat. Dokážete si představit ten cirkus? Já tedy ano.
Titulky by pravděpodobně létaly vzduchem rychleji než samotné letadlo a televizní studia by nestačila vyrábět kulaté stoly. Jeden expert na morálku by střídal druhého a možná bychom se dozvěděli i to, že soukromá dovolená představuje bezprostřední ohrožení demokracie. Ale když podobné otázky zaznívají kolem Petra Pavla, máme snad jen pokorně přikývnout, protože pan prezident přece řekl, že je soukromou osobou? Promiňte, ale takhle si rovnost před veřejností opravdu nepředstavuji. Já nechci jiný metr pro Zemana, jiný pro Pavla a třetí pro jejich případné nástupce. Chci jeden jediný. A pokud možno takový, který se nebude natahovat a smršťovat podle toho, kdo právě sedí na Pražském hradě.
Víte, co mi na tom všem připadá nejabsurdnější? Že se tady možná vůbec nebavíme o žádném skutečném problému. Třeba je všechno naprosto v pořádku. Třeba pan prezident skutečně zaplatil každou korunu, kterou zaplatit měl. Třeba si letadlo pronajal za běžných obchodních podmínek, přátelé se spravedlivě složili a nikdo nikomu nic nedluží.
Výborně! Přesně tak by to mělo být. Ale místo jednoduchého vysvětlení sledujeme zvláštní představení, ve kterém se obyčejná otázka mění v nekonečnou debatu o tom, co prezident musí, co nemusí, na co má veřejnost právo a do čeho jí už údajně nic není. Jako kdyby důvěra občanů byla nějaká nepříjemná administrativní povinnost, kterou lze odložit s odkazem na příslušný paragraf. Přitom nikdo nepotřebuje znát číslo prezidentova účtu, rodná čísla jeho přátel nebo obsah jejich peněženek. Stačilo by několik základních údajů o financování cesty. A kdyby pan prezident s úsměvem prohlásil: „Pánové, zaplatil jsem 300 000 korun, tady máte potvrzení a teď mě laskavě nechte na pokoji,“ byl bych mezi prvními, kdo by řekl, že se zachoval správně. Přestože rozhodně nepatřím do jeho fanklubu a portrét nad postelí si kvůli tomu pořizovat nebudu.
A tak mi nakonec zbývá jediné. Zeptat se pana prezidenta, proč si dobrovolně komplikuje život. Proč svým kritikům dodává munici, když by jim ji mohl jediným jednoduchým vysvětlením vzít? Vždyť pokud je všechno v pořádku, zveřejnění základního vyúčtování by nebylo projevem slabosti, ale sebevědomí. A přiznejme si, že sebevědomý prezident, který s klidem předloží doklad a dál se věnuje své dovolené, působí přece jen důstojněji než prezident, kolem jehož cesty se vedou nekonečné spory o hranicích soukromí. Já opravdu nevím, kolik Petr Pavel za letadlo zaplatil. Nevím, kdo přesně hradil jednotlivé položky, a nemám nejmenší důvod tvrdit, že je něco v nepořádku. Ale vím jedno. Kdybych byl na jeho místě a mohl podobnou debatu ukončit jediným dokladem, udělal bych to. Už jen proto, abych svým kritikům pokazil radost. Protože není nic krásnějšího než sledovat zklamaného rýpala, kterému právě došly argumenty.
Jenže pan prezident jako by se rozhodl pro opačnou strategii. Místo aby kritikům vzal vítr z plachet, postavil jim větrnou elektrárnu. A teď se možná diví, že se jim tak krásně točí.
Pane prezidente, nikdo Vám nevyčítá, že máte na soukromé letadlo. Já Vám vyčítám, že místo jednoduchého vysvětlení necháváte kolem sebe růst pochybnosti, které vůbec nemusely vzniknout. A na člověka ve Vašem postavení mi to připadá poněkud laciné. Ostatně, já jsem jen obyčejný Danndys. Já si mohu dovolit přemýšlet nahlas a občas se i mýlit. Vy jste prezident republiky. A od prezidenta bych přece jen očekával trochu víc než argument, že mu zákon nic nenařizuje. Protože mezi tím, co člověk musí, a tím, co by měl udělat, bývá někdy propast. A právě na jejím okraji se pozná skutečná velikost státníka.
Daniel Danndys Krajča, FB

To není státník. To je s manželkou parazitická dvojka na hradě.
Po tomhle přístupu by ho měla sněmovna požádat o složení funkce !
.. presne 1****
Proč? Protože je debil. Stejně jako Zelenskyj: amatéři, ne politici, kteří dělají amatérské chyby. A dobře že tak, aspoň víc lidem spadnou šupiny z očí!
To je postoj člověka, kterému jsou obyvatelé naprosto lhostejní. To se dá prokázat i jeho válečným úsilím, snahou zrušit korunu a umožnit přes měnu EUR zadlužování pro cizí státy a zájmy, jeho podlézání a propagaci Sudetoněmeckého landsmanšaftu a mnoho dalšího. Nejde o amatérismus, ale o snahu zničit státnost ČR a zavděčit se těm, kteří mu zaplatili prezidentskou reklamu. Průměrný obyvatel by jednal určitě zodpovědněji a logičtěji.
Já v tom tuším nějaký spor mezi Pávkem a jeho vodiči. O důvodech můžeme spekulovat. Možná Pávek jenom zase chtěl vidět závoďáky v poušti a Kolář mu další dlouhou dovolenou nechtěl dovolit kvůli přezdívce zážitkový prezident. Všimněte si, že ani nebyla využita k budování kultu osobnosti (Pávek fotí závoďáky, Pávek řídí závoďák, Pávek jede na velbloudu). Naopak se to celý podělalo – nedostatek koordinace a poslušnosti. Chtěl bych věřit, že do další prez. volby jim s tím Pávek sekne.
Prezident Petr Pavel – archetyp Moudrého starce
https://www.okoun.cz/boards/prezident_petr_pavel_-_archetyp_moudreho_starce