20.5.2024
Kategorie: Společnost

Olympijské hry v Paříži: Pohled na progresivní peklo

Sdílejte článek:

HSP

Namísto toho, aby se organizátoři lapili příležitosti velebit na olympijských hrách výjimečnost Francie, dělají vše pro to, aby svou kulturu co nejvíce pošpinili, uvažuje Hélène de Lauzun pro The European Conservative.

Přibližně za dva měsíce začnou Olympijské hry v Paříži. Hlavní město Francie, které hostí hry poprvé po sto letech, bude žít v intenzivním rytmu sportovního zápolení. Je to netrpělivě očekávaná událost. Proč se však mnozí Francouzi, zejména Pařížané, OH obávají? Odpověď našla Hélène de Lauzun: „Důvodem je nelítostné odhodlání francouzských organizátorů přeměnit hry na levnou výkladní skříň civilizace zkažené veganstvím a transgenderovou propagandou.“

„Quand l’homme essaye d’imaginer le Paradis sur terre, ça fait tout de suite un enfer très convenable“, nebo „Když se člověk pokusí vytvořit si ráj na Zemi, hned z toho vznikne velmi příhodné peklo“, shrnul básník Paul Claudel . Tento výrok by francouzské orgány odpovědné za organizaci olympijských her v roce 2024 mohly klidně přijmout za své motto. Posledních několik měsíců Francouzi – as nimi celá veřejnost, která se zajímá o olympijské hry – po kouscích objevují vše, co bylo vymyšleno, aby se tato celosvětová letní akce, která se koná na francouzské půdě poprvé od roku 1924, stala „výjimečným“ momentem .

Ale co se týče „výjimečnosti“, představuje se nám děsivý a v podstatě strašně všední katalog, plný všech těch otřepaných klišé moderního světa, kterému chybí kreativita a který opakuje své staré obsese.

Podívejte se

Město Paříž se již několik měsíců podřizuje řádně pekelnému pracovnímu nasazení. Na více než 7 500 místech se městští pracovníci snaží přeměnit hlavní město na jeden gigantický stadion. Všude vládne anarchie, prach a špína. Doprava je chaotická jako nikdy předtím.

Vedení města a organizátoři však tvrdí, že je to jen dočasné a že to brzy skončí – pro dobrou věc. Avšak s blížícím se termínem otevření her se zdá, že se nic nezlepšuje. Vyskytují se oprávněné obavy o to, jak bude město vypadat pro návštěvníky, když přijde čas olympiády.

Přeměna města není jen funkční, ale především estetická. Některé z nejcharakterističtějších památek hlavního města byly totiž znetvořeny. Klasické sloupy Národního shromáždění Palais Bourbon zdobí fluoreskující sochy Melounské Venuše se surfy a tenisovými raketami. Na náměstí Place de la Concorde, které lemují mistrovská díla architekta Gabriela, Hôtel de Marine a Hôtel de Crillon, se má vylít 2 000 tun betonu na skateboardový park.

“Město světla”

Paříž, „Město světla“, chtějí organizátoři ukázat veřejnosti v nejlepší podobě. Jeho tvář však tvoří tvárnicové bloky, nevkusné křiklavé barvy a rozpadlý beton. Výběr uměleckých prvků je v souladu s tímto programem.

Zpěvačku Ayu Nakamurovou si na otevírací ceremoniál vybral osobně Emmanuel Macron. „Vrchol vulgárnosti a hudebního nevkusu,“ takto tuto „osobnost“ hodnotí tři čtvrtiny Francouzů.

V Marseille to byl raper Jul, který vnesl oheň do přístavu a přenesl ho na francouzskou půdu. Je to hudebník, který nesporně láme rekordy v prodeji, ale vyznačuje se především texty svých písní, které sestávají z „ospravedlnění obchodu s drogami, nenávisti vůči policistům, chvály kriminality mladistvých a mizogýnných komentářů“, upozornil na to poslanec Národního shromáždění Edwige Dia.

A noviny Libération zatím obvinily raperové kritiky z „kulturního konzervatismu“. Podle organizátorů je Jul, co se týče výběru osobnosti, která splňuje všechna kritéria, „asertivní volba“. Které jsou ty „všechna kritéria“? Asi tušíte…

Tato noční můra však v Paříži nebo Marseille nekončí. Cesta olympijského ohně zpět do Paříže je groteskní parodií, ve které se prolíná nevkus a ideologie. Ceremoniál zapálení plamene v ruinách Olympie, která zářila důstojností své klasické elegance, upadá v zapomnění. Jeho místo zaujali transrodoví běžci a drag queens. Každý přednese svůj vlastní malý verš. Cílem už není slavit sportovní kvality, ale představit program společenských nároků.

Drag queen Minima Gesté byla vybrána, aby ve velmi symbolický den 14. července, francouzský státní svátek, nesla olympijský oheň.

„Jako drag queen, ale také jako Arthur, mladý homosexuál, jsem nesmírně hrdý na to, že můžu 14. července v Paříži nést olympijský oheň,“ vysvětluje. Arthur nebo Minima (jak chcete) se považuje za nositele pochodně, ale především za mluvčího větší “viditelnosti”: „Zviditelnění je velmi důležité. Je to opravdu boj celé generace.“

Minima Gesté není jedinou drag queen, která byla vybrána. Před několika dny nesla olympijský oheň v Arles drag queen Nicky Doll narozená v Marseille, jejíž skutečné jméno je Karl Sanchez. Z hlediska zviditelnění lze říci, že bilance drag queens je v plusu.

Nešetřilo se na žádném z odvětví

Namísto toho, aby se využila příležitosti oslavit francouzskou jedinečnost, dělá se vše pro to, aby se očernila a pošpinila.

V zemi prestižních módních značek jako jsou Lacoste a Chanel bude muset francouzský sportovní tým nosit sportovní oblečení, které na sociálních sítích parodují, neboť připomíná „tubu od zubní pasty“.

V zemi šéfkuchařů Bocuseho nebo Troisgrose se ubohým návštěvníkům Olympijské vesnice na náměstí Concorde, jak rozhodl organizační výbor, bude podávat „zelené jídlo“ – veganské hamburgery a falafel z červené řepy. Cílem určitě není propagovat hluboce zakořeněnou dokonalost, ale „předvést“, že sportovat lze i bez masa. Po olympijském výkonu si sportovci budou muset vystačit se šťávou z červené řepy.

Je jim to jedno

To vše sotva vzbudí nadšené burácení davů. Televize BFM TV totiž odhalila, že 46 % Francouzů podle průzkumu tvrdí, že jim jsou celé OH v Paříži naprosto lhostejné.

A přece se jako roztříštěné fragmenty antických fresek vynořuje z bahna několik krásných obrazů, jako například příchod plachetnice Belem s olympijským ohněm z Řecka do přístavu v Marseille. Bílý pták z větru a plátna prorazil oblaka, doprovázený přeletem letadla Patrouille de France, které se přehnalo vzduchem a zanechalo za sebou proud francouzské trikolory – modré, bílé a červené barvy. Z tohoto půvabného okamžiku vzniklo několik nezapomenutelných záběrů, díky kterým svět uviděl neuvěřitelný impresionistický obraz Francie v životní velikosti. Francie potřebovala důkaz o tom, že je stále schopna vytvářet sny a nádheru, pokud zůstane věrná tomu nejlepšímu ze svých tradic.

Byl to Francouz, baron Pierre de Coubertin, který v roce 1896 vzkřísil Olympijské hry… Co by si o tom všem teď pomyslel?

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (27 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
18 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)