
Oficiální zpráva potvrzuje, že Green Deal EU žene Evropu do záhuby
SLOVANKA
EU zde není proto, aby Evropanům jakkoli pomáhala, ale jen proto, aby vedla destrukci celého kontinentu. K tomu má bezpočet nástrojů, přičemž těmi hlavními jsou výměna obyvatel a s tím související islamizace a Green Deal EU.
Velká většina lidstva usiluje o větší prosperitu, která vyžaduje hojnou a levnou energii. EU však využívá svou Zelenou dohodu k dosažení pravého opaku.
To potvrzuje i následující zpráva, která odhaluje, že EU se stále drží předstírání, že je v čele „energetické transformace,“ zatímco Evropa upadá pod tíhou „zelené“ klimatické politiky.
Zpráva Energetického institutu odhaluje Evropu, která se stále drží předstírání, že je v čele „energetické transformace,“ zatímco kontinent upadá pod tíhou klimatických politik, jejichž donkichotsky utopické cíle jsou jinde negovány ekonomickým růstem podporovaným fosilními palivy.
Data ze 75. vydání „Statistické analýzy světové energetiky“ překvapí pouze ty, kteří ignorují fakta: Svět je i nadále masivně závislý na fosilních palivech (přesněji řečeno, uhlovodíkových palivech).
Solární a větrné technologie se sice rozšiřují, ale stále zaostávají za rostoucí poptávkou po energii, která loni dosáhla rekordních 600 exajoulů. (To je 600 kvintilionů joulů, kde joule se rovná práci potřebné k vytvoření jednoho wattu energie po dobu jedné sekundy.)
Z celkové spotřeby primární energie pocházelo 86 % z fosilních paliv – ropa s 33,5 %, uhlí s 27,6 % a zemní plyn s 25,1 %. Solární a větrná energie, které Evropská komise silně propaguje namísto tolik démonizovaných uhlovodíků, tvořila pouze 3 %.
V letech 2015–2025, tedy v prvním desetiletí Pařížské dohody o změně klimatu, vzrostla globální spotřeba energie o více než 14 %, přičemž dynamika byla ostře kontrastní. Spotřeba v Evropské unii klesala přibližně o 1 % ročně, zatímco spotřeba v asijsko-pacifickém regionu vzrostla o 2,6 %.
Klesající spotřeba energie v Evropě není triumfem ekologického hrdinství, ale spíše výsledkem útoku Green Dealu EU na konkurenceschopnost. Tento útok má za důsledek deindustrializaci a hospodářský pokles.
Například v roce 2025 se růst hrubého domácího produktu v některých evropských zemích blížil nule, zatímco v USA to byly za Trumpovy administrativy, která byla vstřícná k uhlovodíkům, 2 %. Některé asijské země spalující uhlí zažily mnohonásobný růst.
Zpráva Evropské centrální banky o konkurenceschopnosti z roku 2024, která si všimla této tragédie EU, nesvedla přímo odpovědnost na politiku v oblasti klimatu, ale na vysoké ceny energií, které tato politika způsobila, což byl trik vstřícný politice EU.
Mezitím růst fosilních paliv mimo EU nadále výrazně převyšoval růst solární a větrné energie. Na rozdíl od bruselského narativu, že se propast mezi tzv. obnovitelnými technologiemi a fosilními palivy zmenšuje, je realita v absolutních číslech přesně opačná.
EU skutečně integrovala obnovitelné zdroje do své sítě, ale učinila tak na úkor cenové dostupnosti a spolehlivosti. Toto vůdčí postavení však zůstává čistě symbolické, protože zbytek světa zrychluje využívání fosilních paliv mnohem rychleji než v případě obnovitelných zdrojů.
V místech, jako je Asie, bylo rozšíření využívání uhlovodíků souběžné s působivým hospodářským růstem více než jen náhodné. Bylo to nezbytné a Čína a Indie šly v tomto ohledu příkladem.
Na začátku tohoto století bylo impulsem pro čínský růst ponaučení z rozpadu Sovětského svazu, důsledek žalostné životní úrovně a chmurných vyhlídek do budoucna.
Komunistická strana Číny si uvědomila, že růst je nezbytný pro udržení její legitimity, a že klíčovou složkou bude dostatek levné energie, zejména uhlí.
Tato prosperita je dobrou zprávou pro všechny kromě těch, kteří jsou posedlí emisemi oxidu uhličitého (CO2), strašákem klimatického průmyslového komplexu.
Ve snaze snížit emise o 90 % do roku 2040 snížila EU v rámci Pařížské dohody emise o 554 milionů metrických tun, zatímco zbytek světa své emise zvýšil o 3 miliardy metrických tun, tedy pětinásobně v opačném směru.
Evropské úsilí je téměř okamžitě zničeno spalováním fosilních paliv jinde. Tedy tam, kde se snaží o podporu zvýšené hospodářské aktivity.
Nejvíce zdrcujícím faktem 30 let klimatické diplomacie je, že podle „Statistického přehledu světové energie“ z roku 2026 vzrostly globální průmyslové emise od přijetí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) v roce 1992 o 67 %.
EU sice za tuto dobu snížila své emise přibližně o 30 %, ale úsilí, kterého bylo dosaženo za obrovských nákladů a deindustrializace, bylo smazáno snahou ostatních o lidský rozvoj.
Ve srovnání s předchozími vydáními je jazyk nejnovější analýzy Energetického institutu výrazně příznivější pro obnovitelné zdroje energie.
Jedním z vysvětlení může být spolupráce vydavatele s Emberem, samozvaným „energetickým think-tankem, jehož cílem je urychlit přechod na čistou energii pomocí dat a politik.“
Samotný Energetický institut usiluje o „urychlení spravedlivé, bezpečné a nízkouhlíkové energetické transformace.“
Náš skepticismus ohledně zelené agendy EU je samozřejmě založen na datech prezentovaných ve zprávě, nikoli na její interpretaci vydavateli. Snažili jsme se porovnat ubohý produkt energetické politiky EU se slibným ekonomickým vzestupem jiných.
Navzdory všudypřítomné rétorice o energetické transformaci je třeba čelit důkazům: Dominance fosilních paliv ve světovém energetickém systému přetrvává, i když se větrná a solární energie – drahé a nespolehlivé – rozšiřují.
Svět prochází energetickým přírůstkem, nikoli transformací, protože nové technologie doplňují rostoucí kapacitu starších zdrojů.
Velká většina lidstva usiluje o větší prosperitu, která vyžaduje hojnou a levnou energii, tedy to, co země EU používaly před přijetím ekologického dogmatu.
Střet mezi klimatickými ambicemi a ekonomickými aspiracemi se bude jen prohlubovat.
- Tohle je fakt hrozný … - 2.8.2026
- Utrpení svaté Zdislavy aneb Festival ublíženého pokrytectví - 2.8.2026
- Deníky Anthonyho Fauciho - 2.8.2026

