Pře
1.11.2026
Kategorie: Společnost287 přečtení

O kořenech

Sdílejte článek:

VIDLÁK

Pocházím z rodiny, která svůj původ odvozuje od Petra Chelčického. Moji předci byli zaťatí Čeští bratři, kteří přijali Husovy myšlenky, ale odmítli je šířit ohněm a mečem. Pro přesvědčení trpěli, místo aby se pro něj bili. Po Bílé hoře sto let udrželi tajně svou evangelickou víru a když pak byli nuceni pro tuto víru opustit Vlast, udrželi v Prusku dalších dvě stě let český jazyk. Po mamince jsem zdědil širokou duši ze stepí a hluboké sepětí s rodinou,která jediná vás podrží, když se kolem vás sype svět. Víra v mém životě hraje obrovskou roli a můj bratr to má stejně. Dostali jsme do vínku schopnost vidět důsledky dávno předtím, než se stanou a vědomí, že co si člověk neudělá sám, to nemá.

Po celý svůj život jsem se snažil být svědkem křesťanské víry. Dostal jsem ji od obou rodičů, po mamince sentimentální, po tátovi zaťatou. Víru, pro kterou Hus zemřel, ale která přežila Bílou horu i jezuitská gymnázia, která přežila vypálení Kyjeva Čingischánem, přežila německé i banderovské běsnění a přežila pády všech moderních utopií vedoucích do stejné řiti. Víru, která umožnila mým pradědům klučit prales a nezapomenout na zemi svých otců.

Patří k tomu i mé příjmení – poněmčelé, protože i to patří do rodinné historie, ale původně znějící „Škeřík“ tedy ten, kdo se šklebí, protože přesně takhle naše rodina přežila všechno. Dělali jsme si srandu ze všeho, i z vlastní bídy. Na habsburské, pruské, nacistické, sovětské i evropské hodnoty jsme se po staletí dívali s úšklebkem a mysleli jsme si své.

Po čtyřicet let svého života jsme se snažili tohle předat dál. Táta byl představeným sboru, já i brácha jsme vedli skupinky mládeže, pokoušeli jsme se misionařit, přivádět k těmto hodnotám i další lidi, prostě snažili jsme se našimi životy naplňovat to, co si můžete přečíst skoro na konci Bible, že máme přivádět k Bohu nové učedníky.

Nedařilo se nám to. Čtyřsetleté hodnoty a skoro nikdo je nechtěl. Hodnoty pevnější a osvědčenější, než vše, co nabízí moderní svět a smůla, prožili jsme spolu s českými církvemi jejich pád, kdy za třicet let přišly o osmdesát procent členů. Nikdo v této zemi po roce 89 nezažil horší pád než církve a to jsme přišli o stamiliardy v privatizačních rozkrádačkách. Přišli jsme o tisíce fabrik, ztratili jsme průmyslové kompetence a stali jsme se montovnou, ale ani zdaleka to nebyl tak šílený pád, jaký zažily české křesťanské církve. Majetkové restituce tomu jen dodaly dynamiku. Poločas rozpadu církví je pouhých deset let. Při každém sčítání se k nim hlásí polovina lidí, co minule.

A pak jsme naši církev opustili a najednou byl problém pryč. Najednou nebyl problém, abychom byli slyšet a nebyl problém o našich hodnotách mluvit. Problém totiž nebyl ani ve víře, ani v Bohu, ale v církvi.

Proč? Inu, protože když český člověk vidí, jakým způsobem se církve k Bohu hlásí, tak s tím nechce mít nic společného. Nechce mít nic společného s institucí, která není protiváhou režimu, ale jeho součástí. K čemu je církev, která chrání režim proti lidem? K čemu další instituce, která chrání moc? Smysl církve byl vždycky ve zmírňování dopadů neuvážených rozhodnutí mocipánů na obyčejné lidi, ale jen u nás je církev vždycky spolehlivým nástrojem na upevňování režimu. Čím bezohlednější režim, tím lépe a radostněji mu církev slouží. Na jednoho Piťhu připadá sto Halíků.

Tak jak ubývali církvím farníci, stejně rychle se přijímaly všechny ty LGBTNSDAP hodnoty, vstřebávala se zelená ideologie, až už nakonec nezbylo nic z dávných zápasů o milosrdenství k těm nejmenším a nejnuznějším. Místo zápasu o pravdu se bojuje za koncesionářské poplatky, místo poskytování identity těm dole, se poskytují prebendy těm nahoře. Místo hlasu marginalizovaných zní hlas Urušuly Leyenové. Místo útěchy zní napomínání, káže se voda, ale pije se víno. Místo Boha, který je nad vší lidskou marností a který dává slunci svítit na dobré i zlé, přišel Bůh, který si vybral správnou stranu.

Je nejvyšší čas, aby i tohle pokrytectví skončilo. Má-li se lid přihlásit ke svým křesťanským kořenům, nemohou u toho asistovat Halíci a Přibylové. Náš národ nezachrání protinárodní instituce, které se spolu s Petrem Pavlem těší na federalizaci a okleštění i těch posledních žalostných zbytků našich svobod. Nepomůže nám instituce, která se bojí svobody slova a která vždycky spolehlivě stála na straně moci.

I od toho je Vidlákovna. Aby bylo možné se přihlásit ke kořenům. Aby měli zastání ti, kteří jsou vyháněni ze společnosti lepších lidí. Aby alespoň někdo připomínal, z čeho jsme povstali a co stojí za to hájit. Aby někdo ošetřoval naše kořeny, protože bez nich nemohou vyrůst žádné plody. Jsme tu pro vás každou neděli od 14.00 do 18.00.

 

VIDLÁKOVY KYDY

Redakce

Sdílejte článek:
287 přečtení
(4 votes, average: 5,00 out of 5)
5 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-) 
 

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.