Nevím, zda vím, co je zázrak …

Když v dubnu roku 1990 přicestoval do Československa papež Jan Pavel II., tehdejší prezident Václav Havel při jeho uvítání pronesl památná slova: „Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku: Člověk, který byl ještě před šesti měsíci zatýkán jako nepřítel svého státu, vítá dnes jako jeho prezident prvního papeže v dějinách katolické církve, který stanul na půdě, kde tento stát leží.“ (viz odkaz zde)

S těmi, co tuto významnou událost zažili, se asi shodnu na to, že Václav Havel ve svých slovech nikterak nepřeháněl. Vždyť ještě necelý rok před ní se mnozí věřící v Československu báli o svém vztahu k církvi mluvit veřejně nahlas, neboť něco takového mohlo mít vliv na jejich profesní kariéru, pokud někdo na základní škole navštěvoval výuku náboženství (což byl i můj případ), tak tato skutečnost byla uváděna v posudku pro jeho přijetí na střední (a někdy i vysokou) školu. Proto působilo jako malý zázrak, když hlava katolické církve již necelého půl roku po pádu komunistického režimu do tehdejšího Československa zavítala. Papežova návštěva tak byla brána jako jeden ze symbolů porážky komunismu v naší zemi.

Dnes máme 35 let po sametové revoluci a český prezident navštívil před několika dny ve Vatikánu současného papeže Lva XIV. (viz odkaz zde). Na této zprávě na první pohled nic až tak zvláštního či pozoruhodného není. Přesto i tuto událost lze považovat za jakýsi malý zázrak s ohledem na to, že současný prezident naší země se jmenuje Petr Pavel. Tedy člověk, který byl v letech 1985-1989 členem KSČ (viz jeho životopis na webové stránce hrad.cz). Tedy členem politické strany, za jejíž víc než 40leté nadvlády neměli duchovní představitelé ani samotní věřící u nás zrovna na růžích ustláno. Doprovod prezidentu Pavlovi navíc dělala jeho manželka Eva, která byla před rokem 1989 rovněž členkou KSČ a navíc vystudovala Vojenskou politickou akademii Klementa Gottwalda v Bratislavě, které se zjednodušeně říkalo škola pro politruky (viz odkaz zde).

Někteří kritici budou dost možná namítat, že současný český prezident si na rozdíl od některých jiných bývalých členů KSČ ve vrcholné politice svůj hřích z mládí později „odpracoval“ na vojenských misích UNPROFOR či ve Vojenském výboru NATO, takže ironie ohledně jeho návštěvy ve Vatikánu není na místě. Já nicméně to, že se někdejší člen KSČ dnes srdečně vítá s nejvyšším představitelem katolické církve (a zve ho na návštěvu naší země), za malý zázrak považuji.