8.7.2019
Kategorie: Společnost

Nemocná Skandinávie

Sdílejte článek:

JITKA MAŠKOVÁ ŠVEJDOVÁ 

Mám ráda Skandinávii, mám ráda tento drsný kraj s ledovým Beringovým mořem, s větrem, dešti, s letními dlouhými dny. Kde je příroda krásnější než na severu, kde se stále prohání sobí stáda, potkáte losa, uvidíte polární lišku, lumíci piští a schovávají se před Vámi v děrách? Miluji půlnoční slunce, pozorovat rybáře a tušit někde blízko medvěda.

Mám ráda Skandinávce, potomky vikingů, mám ráda původní obyvatelstvo Laponce, ke kterým mám obrovskou úctu, za to v jak nehostinném kraji dokázali žít. Je to jiný svět a velmi poctivý.
Ale Švédský národ onemocněl, má svůj kostižer, kostižer stejnosti. Naivita většiny Švédů nezná zdá se mezí.

Východně od Kiruny jsme zažili krásný letní slunovrat, centrum bylo vikinské středisko s farmou sobů a křesťanský dřevěný kostelík. Přijížděla spousta aut se švédskými rodinami nádherných hrdých lidí, ženy a děvčata měly na hlavách pampeliškové věnce – krásné tradiční rodiny. Jen ty švédské vlaječky, které jsem zažila ještě před pár lety, zmizely – škoda, před lety jsem jim hrdost na vlast záviděla.

Co se to ve Švédsku děje? Procestovali jsme ho s manželem v malém obytném autu a zamilovali jsme si ho, máme zde přátele původem z Čech, ale máme zde i kamarádku Švédku, kde i její všichni předci byli Švédové. Snažili jsme se co nejvíce pobývat mezi Švédy, nasávat atmosféru země.

Ale něco bylo špatně. Jsem žena hrdá na své ženství, která se nikdy nenechávala odstrčit, ale zde drsní chlapi jako by byli voděni na provázku a to je špatně. Po Skandinávii řídil manžel, má více zkušeností za volantem a přišli jsme na to, že po několika sta metrech vždy předělávat sedačku a zrcátka na mě a pak pro něho je nepraktické. V kempech pak umisťoval auto do roviny a zajišťoval další jeho provoz. Já jsem zatím vyvenčila psy a šla umýt nádobí. A zde jsem cítila tu odlišnost sice tolerovanou, ale byla jsem litovaná. Pro ně jsem byla ponižovaná žena, protože všichni ostatní myli nádobí společně, vždy on a ona. A zde cítím jádro ztráty duše těchto lidí.

Muž se ženou je tým. A když se oba snaží tak je to vskutku skvělý tým. Jen ten muž musí především ženu, děti bránit a snažit se živit. Žena není rozmazleným dítětem, ale parťáčkou do nepohody a oba mají veškerou zodpovědnost, každý za sebe a jeden za druhého za jeho spokojenost i další rozvoj.

Jestliže se Švédové budou chovat jako adolescenti a veškerá zodpovědnost za druhého se bude vyčerpávat na společně umytém nádobí, tak to s jejich zemí bude bohužel dopadat tak, jak dopadá.

I my v České republice jsme zodpovědní sami za sebe, za to jak prožijeme život. Když partnerství bude bojem, kdo s koho, kdo více druhého poníží anebo velmi pečlivým hlídáním stejnosti, která ani není možná, tak se potom nedivme, že čím dál více lidí bude volit samotu.

Máme zodpovědnost ve svých rukou, jen je důležité si uvědomit, že muž musí být schopen a odhodlán bránit ženu, rodinu, společnost a žena má zcela stejnou zodpovědnost.

Na vysokých školách učme se technickým vědám, lékařství, právu, ale na vztah mezi mužem a ženou věřme svým instinktům a tradici. Naše skutečná tradice, nemyslím to, co nám bylo předkládáno jako klišé k zesměšnění let minulých, neubližovala ani ženám ani mužům.

Když muž ženu brání, tak muž dostává smysl života a žena svobodu a rodí se i děti.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,86 out of 5)
Loading...