Německo: Raději postřílet boháče, než se nechat zvolit AfD

Prvním z nich je kongres strany Die Linke, který proběhl minulý víkend v Hesenském Kasselu. Na programu tohoto „strategického semináře“ stála „sociálně –ekologická změna systému“. Jak by tato „změna systému“ měla probíhat, zahájila jedna funkcionářka ve veřejné a na video natáčené diskuzi slovy: „po revoluci, když postřílíme jedno procento bohatých“… Šéf strany Bernd Riexinger sedící v bezprostřední blízkosti na pódiu jen unaveně dodal: „nemusíme je postřílet, stačí, když je necháme dělat nějakou společnosti prospěšnou práci“.

Nástupci komunistické SED diskutují na svém „strategickém semináři“ za přítomnosti a pilné spoluúčasti svých stranických špiček „změnu systému“ v Německu, kterou chtějí zcela samozřejmě provézt „po revoluci“. Zastřelení cirka 850 000 podnikatelů a příslušníků inteligence přitom není částí této diskutované strategie, ale všemi akceptovaná samozřejmost, která tvoří v rámci předtím proběhnuvší revoluce základ oné diskutované změny systému.

Tihle lidé to opravdu myslí vážně s tou revolucí, změnou systému i tou likvidací třídních nepřátel.

Už samotná skutečnost, že v roce 2020 může nějaká strana vytrubovat taková zvěrstva do éteru bez toho, že by to mělo jakékoliv bezpečtnostní konsekvence, je skandál. Přece jenom die Linke není strana recesistů Die Partei, kterou založila skupinka redaktorů satirického časopisu Titanic, a kteří si ze všeho dělají srandu. U Die Linke se jedná o následovkyni východoněmecké komunistické strany SED, která nastrkala po dobu své diktatury statisíce občanů do pracovních táborů, kde prováděli „společnosti prospěšnou práci“, jak to formuloval Riexinger. Die Linke má ve svých řadách stovky, ne-li tisíce bývalých soudruhů SED, kteří až do roku 1989 neměli nejmenší problém s tím, nechat střílet na vlastní občany, kteří chtěli ze socialismu emigrovat na západ. Tihle lidé sami sebe vidí v tradici Stalinova Sovětského Svazu, Maovy komuniustické Číny a Honneckrovy DDR. Tihle lidé to opravdu myslí vážně s tou revolucí, změnou systému i tou likvidací třídních nepřátel.

Kdyby něco podobného formulovala strana na pravé straně politického spektra (nedej Bože AfD), celá mediální a politická scéna by propadla hysterii. Ministr vnitra by požadoval okamžité sledování kontrarozvědkou, členové SPD a Zelených zase zákaz strany, Die LINKE by viděla nácky a fašisty při nástupu k moci a média, obvzlášť veřejnoprávní televize, by jely od rána do večera zvláštní vysílání k hrozbám pravicového extremismu.

Ale v tomto případě? Ticho po pěšině. Kritika zazněla pouze ojediněle: Paul Ziemiak, generální tajemník CDU narozený v Polsku, a možná i proto více vnímavý vůči problematice hrůzovlády komunismu, nazval jednaní levice na Twitteru “strašlivé a neakceptovatelné”. Bulvarní deník BILD o celé kauze informoval a dokonce v něm mohl redaktor Ralf Schuller uveřejnit krátký (20ti řádkový) komentář, ve kterém označil šéfa Die LINKE za “neakceptovatelného”. Jinak ticho po pěšině. Investigativní reportáž ve veřejnoprávní televizi? Žádná. Kritický komentář v hlavních zprávách? Už vůbec ne. Výkřik rozhořčení a odporu takzvané civilní společnosti? Nula.

Odstoupení Riexingera požadoval pouze Markus Blume z bavorské regionální katolické strany CSU. Nevíte, kdo je Markus Blume? Nejste sami. Převážná většina Němců taky ne. To je ten nenápadný ambiciózní muž s brýlemi, který stojí vždy v pozadí za šéfem CSU Söderem, když tento hlásá něco důležitého do hledáčků kamer médií. Naposledy k vidění před měsícem – to Söder rozhořčeně horlil proti volbě ministerského předsedy v sousedním Durýnsku. Zcela demokratickou volbu poslance liberální FDP Thomase Kemmericha ministerským předsedou Durýnska Söder při své filipice označil za “neakceptovatelnou“, jen proto, že byl zvolen i hlasy AfD. Kancléřka Merkelová celou věc viděla stejně dramaticky. Dokonce až z Jižní Afriky, kde tehdy byla na oficiální návštěvě, rezolutně požadovala, že celá volba se musí „zrušit“.

Přitom v durýnském zemském parlamentu proběhla pouze zcela normální demokratická volba: zeleno-rudo-červená koalice z komunistů, socialistů a zelených, která vládla posledních pět let, ztratila ve volbách většinu. Komunisté na čele s bývalým ministerským předsedou Bodo Rammelowem sice volby vyhráli, ale nebyli schopni dát dohromady vládu, která by se v parlamentě mohla opřít o většinu. Tu mají liberálně-konzervativní strany FDP, CDU a AfD, které zvolily ministerským předsedou liberála Kemmericha. Ten Söderem kritizovaný „průlom“ zpočíval v tom, že byl poprvé v historii zvolen šéf zemské vlády hlasy AfD, kterou ale kancléřka Merkelová dala do klatby a všem zemským organizacím CDU zakázala s AfD jakoukoliv spolupráci.

‘Ukaz’ Merkelové vede k silným pnutím v CDU

Tento ukaz Merkelové vede již několik měsíců k silným pnutím uvnitř CDU. Nejsilněji se to projevuje v zemích bývalé NDR, kde je AfD v mnoha zemských parlamentech druhou nejsilnější stranou. V Sasku má AfD se svými 38 křesly více poslanců než SPD, Zelení a komunisté dohromady. CDU, která má 45 poslanců, by s ní mohla pohodlně vládnout, mnoho konzervativců to i otevřeně požaduje. Jenže direktiva z Berlína zní jinak. A tak byl po saských volbách v minulém roce už skandál i to, když redaktorka veřejnoprávní televize MDR při prezentaci sečtených hlasů prohlásila, že volební výsledek umožňuje „občanskou koalici CDU a AfD“. Oheň byl na střeše, Berlínem zakázaná spolupráce se nesmí diskutovat ani v teoretické rovině. A tak se spustil mediálně-politický shitstorm, který skončil, až když se televizní stanice oficiálně omluvila za tento nehorázný výrok své redaktorky.

Po volbě Kemmericha v Durýnsku se nespustil pouze shitstorm, ale rovnou hysterická smršť: členové SPD, Zelených a komunistů demonstrovali hned v několika městech, veřejnoprávní televize vysílala zvláštní zpravodajství, Antifa ohrožovala děti a manželku Kemmericha a provedla několik útoků na kanceláře FDP a CDU. Šéf lieberálů Christian Lindner se veřejně omluvil v Bundestagu, šéfka CDU Annegret Kramp-Karrenbauer musela dokonce kvůli svému „selhání“ odstoupit, pověřenec vlády pro východní Německo Christian Hirte byl odvolán jen proto, že Kemmerichovi na Twittru pogratuloval ke zvolení. Výsledkem této smršti bylo odstoupení Kemmericha a opakování volby. Ministerským předsedou byl zvolen komunista Bodo Ramelow.

V této společenské atmosféře je pro špičky CDU/CSU volba liberálního poslance ministerským předsedou „neakceptovatelným průlomem“ (Söder) a musí se „zrušit“ (Merkelová). Současně pro CDU ale není problém nechat zvolit červeno-rudo-zelenou koalici, která nemá v parlamentu většinu a je vedena komunisty, kteří v podvečer voleb diskutovali o tom, jak po vítězné revoluci zastřelí statisíce občanů. Přijde Vám to absurdní? To je realita v Němcku po patnácti letech vlády Angely Merkelové.