19.4.2017
Kategorie: Společnost

Nejde o to, že Erdogan získá pravomoci diktátora, ale že se stává chalífou

Sdílejte článek:

MARTIN KAVKA

Občané Turecka rozhodli o změně ústavy a posílení pravomocí současného tureckého prezidenta. Na to mají právo a je nutné to respektovat bez ohledu na to, zda se nám to líbí anebo nelíbí. Jenomže ve skutečnosti nejde o to, že se změní ústava a turecký prezident získá v podstatě neomezenou moc, jde o to, že Turecko se změnilo z autokratické demokracie na ryze islámský stát, na zem, která navazuje na slávu Osmanské říše, kde slovo panovníka je zákonem. Nejen to, zároveň Turecko aspiruje na vedoucí stát v islámském světě a současný prezident na vůdčí hlavu islámského světa, kterým byl před První světovou válkou právě turecký sultán.

[ad#clanek-respo]

To co se stalo v Turecku a kam Turecko směřuje, není dílem okamžiku a náhlého rozhodnutí. Je to proces, který započal v okamžiku, kdy se současný prezident stal poprvé premiérem, který začal zavádět reformy směřující k současnému stavu, reformy, kterým Evropská unie tleskala. Jedním z jeho kroku bylo omezení moci armády, strážkyně sekulárního charakteru Turecka. Povolení islámských šátku na vysokých školách, pod rouškou demokratické volby pro ženy. Vše co Erdogan celou dobu dělal, bylo v rámci demokracie a islámu. Podívejte! Islám a demokracie spolu skvěle fungují. Turecké ženy si mohou vybrat, zda nosit šátek anebo minisukni. Alkohol teče v ulicích Istanbulu, existuje opozice, opoziční tisk. Máme skvělé přímořské resorty. A Evropa tleskala.

Nikoho nezarazila minulost sultána Erdogana, který silně inklinoval k Muslimskému bratrstvu a který stejně jako Hitler poznal, že když to nepůjde násilím, tak to zkusí přes demokracii. Nikoho nezarazilo a možní ani nenapadlo, že povolení islámských šátků na vysokých školách je počátek salámové metody, že omezení vlivu armády, kterému tak tleskala Evropská unie, je přípravou na uchopení moci. Nikoho nezarazilo, že Erdogan zinscenoval plavbu „humanitární“ lodě do Gázy, stejně jako incident který pak nastal při prohlídce lodi izraelskou armádou. Naopak, viníkem byl Izrael a jeho „brutalita“. Slova Erdogana o demokracii jako výtahu, který vás doveze kam je potřeba, a pak vystoupíte, byla brána jako recese, stejně tak nevzbudila pozornost jeho slova, že není umírněný a násilný islám, ale je pouze islám.

Evropa mnohokrát tleskala Erdoganovi za to, že omezil moc těch, kteří měli možnost zabránit islamistům ve vzestupu, že omezil moc těm, kteří nad lidská práva stavěli sekulární stát. Dnes v Turecku mají muslimové stejná práva jako muslimové ve všech islámských zemích. Jen práva nemuslimů jsou postupně oklešťována, protože nejsou slučitelná s islámem. Trochu odbočím, v Sýrii neexistovala lidská práva podle západního chápání, a přesto dnes jsou to náboženské menšiny, včetně křesťanů, kteří stojí za Asadem. Ne proto, že by to byl lidumil, ale proto, že jim zajišťuje bezpečí. Bezpečí, které dnes v Turecku náboženské menšiny pomalu ztrácí.

Jako si Evropa neuvědomovala postupnou islamizaci Turecka, tak mám pocit, že si ani neuvědomuje dosah tureckého referenda, protože vše bere v rámci evropských zvyklostí. Erdogan se nestal jen sultánem a Turecko se přeneslo do dob Osmanské říše, ale Erdogan se pomalu ale jistě, stává i chalífou, kterého islámský svět od dob pádu Osmanské říše postrádal. Tedy nejvyšší náboženskou a světskou autoritou. Což je v islámu jedno a totéž. Neuvědomuje si, že Erdogan se nestává jen vůdcem Turků, ale všech muslimů s touhou konečně dobýt Zlaté jablko, jak Turci říkají Vídni. S touhou dobýt Evropu. A dnes, více než kdy v minulosti, k tomu má islámský svět velice blízko, již vzhledem k silné a početné islámské komunitě v zemích západní Evropy. Turecko se může opírat nejen o tuto pátou kolonu, ale také o jednu z nejsilnějších armád na světě, zatímco Německo není schopno zprovoznit ani několik stovek svých tanků a Británie nemá posádky pro své letadlové lodě.

A Erdogan se svým cílem netají. Již prohlásil, že Evropa bude litovat. A jeho slova by se měla brát vážně. Zatímco Churchill chtěl zapálit nacistickou Evropu domácím odbojem, tak Erdogan může jen lusknout prsty a několik miliónů muslimů v Evropě se dá do pohybu. Nehledě na milióny imigrantů u islámského světa a tureckou armádu.

Když si člověk vezme všechny ty ústupky muslimům v Evropě v rámci politické korektnosti a multikulturalismu, tak se nabízí srovnání s ústupky západních mocností Hitlerovi. A také se nabízí slovo Winstona Churchilla „Nechtěli jste válku, budete jí mít.“

[ad#pp-clanek-ctverec]

martin-kavka19803062_0

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 4,83 out of 5)
Loading...