Naši televizi si nenecháme ukrást!

Snad je to kouzlo nechtěného, snad je to nebetyčná drzost, ale „chvilkaři“ se nádherně odkopali oním heslem, které cituji v nadpisu.

Spor

Citované heslo charakterizuje, o co v tomto sporu jde: ČT v minulém volebním období fungovala jako hlásná trouba vlády, šířící bez uzardění všechny její lži a dezinformace (včetně slibu, že nebudou zvyšovat daně, ani koncesionářské poplatky). Nyní funguje jako hlásná trouba demokraticky odstavené opozice, kterou prostě většina voličů odmítla.

Takže antidemokraté pana Mináře skutečně řvou o „své“ televizi, na niž by jim měli přispívat všichni občané. Je mi líto, to je zcela ekvivalentní situaci, v níž by pan Minář navštívil veřejný dům a požadoval po občanech (nebo alespoň po těch, co mají příslušný „nástroj“), aby mu na to povinně přispěli.

Přestože máme pořád ještě koncesionářské poplatky (a měli bychom mít tato média „nezávislá“ a „veřejnoprávní“), avšak když byl učiněn jakýsi pokus o veřejnoprávnost a v retrospektivě o epidemii Covid byli vedle tehdy vládních činitelů pozváni i jejich oponenti, tak se okamžitě ozval jekot, protože ČT má šířit „tu jedině správnou pravdu“. Přitom tato „jediná správná pravda“ byla již totálně zdiskreditována a shledána zavrženíhodnou.

Opravdu nevidím důvod, proč bych nemohl slyšet názor světově uznávaného odborníka, autora stovek vědeckých prací, byť se odlišuje od toho, co hlásají oficiálně posvěcení „odborníci“, nesahající mu po odborné stránce ani po kolena. Tento příklad cituji proto, že je aktuální a hodně výrazný.

Pokud financování vládou tuto situaci změní, možná se z ČT stane něco užitečného, bližšího k onomu veřejnoprávnímu ideálu, vedle něhož tč. ani neleží.

Kontrola

IMHO je motivem části těch, kteří povzbuzují demonstrace, také skutečnost, že při financování ze strany vlády by byla ČT pod dohledem NKÚ a nemohlo by docházet k nehoráznému plýtvání, „jánabráchizmům“ a pod. Přitom ČT už dávno přerostla ve velmi neefektivního molocha, u něhož velká část přidělených prostředků padá do jakýchsi zcela nejasných černých děr, charakterizovaných začerněnými jmény, částkami a dalšími údaji na vynuceně zveřejněných smlouvách.

Přestože je mi jasné, že náklady na ČT ponesu dál, byť jinou formou, kontrola jejich utrácení státním orgánem k tomuto účelu existujícím, mi zaručí přinejmenším to, že tyto peníze nezmizí v nějaké černé díře, ale budou smysluplně využity.

Ještě další aspekty

Faktem je, že pokud financování od jednotlivých domácností skončí, budou moci být zrušeny orgány ČT a ČRo, které se zabývají kontrolou placení, sepisují a posílají upomínkové dopisy a organizují i exekuce. O náklady na tyto činnosti (podle některých diskutujících na webu kolem 250 milionů ročně) bude možné peníze, přidělené ze státní kasy, snížit, protože nebudou zapotřebí.

Je třeba konstatovat, že posílání poplatků za ČT a ČRo z jednotlivých domácností (a často v měsíčních intervalech) je naprosto neefektivní a náklady na ně vyložené  platí často „koncesionáři“ navíc, za provedenou transakci. Je prostě daleko efektivnější přesunout třeba miliardu ze státní kasy na konta ČT a ČRo, než ty peníze posílat po dvou stovkách z jednotlivých domácností.

Zastánci udržení stávajícího „pravěkého“ systému koncesionářských poplatků také ignorují skutečnost, že kromě nákladů na poslání peněz mají ještě domácnosti i časové a pracovní výdaje. I kdyby převod poplatků trval v průměru jen minutu (a to jsem asi dost optimista), tak milion domácností ztratí dohromady skoro sedm set dní (24 hodinových).

Ovšem, u těch chvilkařů platí, že „z cizího krev neteče“, takže bojují za silně neefektivní systém, přinášející povinným plátcům ještě další výdaje. Jistěže i tato bezohlednost vůči plátcům uvedenou skupinu aktivistů dobře charakterizuje a je jedním z argumentů proti nim.

Vláda nakročila jednoznačně správným směrem, už jen zvýšení efektivity placení ČT a ČRo ze státního rozpočtu bude pro občany jednoznačným přínosem. Stejným nebo ještě vyšším přínosem může být důsledná kontrola toho, jak tyto organizace s penězi nakládají. Pokud zároveň dojde k jakémusi „zveřejnoprávnění“ těchto institucí ve smyslu vyváženějšího zpravodajství a komentářů, budu to brát jako bonus. Možná se v takovém případě, po mnoha letech, po která jsem je zhnusen přestal sledovat, opět na ně podívám či poslechnu.