Naše názory a slova nepředstavují hrozbu. Cenzura ano

Z úst premiéra slyšíme, že máme právo na „korigované“ informace, vypínají se weby bez soudního rozhodnutí a ministr vnitra připravuje zákon o dezinformacích, aniž by jasně definoval, co to ta dezinformace vlastně je. Ve výsledku to zřejmě nevadí, protože nadefinovat je sice neumí, ale s určitostí tvrdí, že nás vážně a zákeřně ohrožují, a proto je třeba chránit bezpečnost českých občanů novou legislativou, která má potenciál vrátit nás do dob připomínajících normalizaci. Co naplat, že v drtivé většině případů se pojem dezinformace zneužívá k označení běžných omylů, politických interpretací nebo jen jiných pohledů na věc, které zrovna nekorelují s názorem zaznívajícím v mainstreamu.

Nejspíš jsme zapomněli, že nepravdivé informace tu s námi bez větších problémů existovaly od začátku demokracie jakožto její sice nechtěná, přesto přirozená součást. A kdyby politické neziskovky nedostaly masivní dotační podporu na boj s dezinformacemi, neměli bychom dnes s největší pravděpodobností ani tušení, že podkopávají naši demokracii.

Korigovaná demokracie

Kdo by kdy věřil, že se boj za zachování demokracie povede zrovna formou vládou „korigovaných“ názorů… Otázkou zůstává, kdo bude určovat, co je, a co není lež, a jak moc bude potřeba korigovat pravdu? Budou o pravdě rozhodovat ti, koho nám média i Ministerstvo vnitra podsouvají jako nositele jediné možné pravdy? Bude to pan Cemper a jeho několikrát z nepravd usvědčení Manipulátoři? Bude to Bob Kartous, který byl odejit z Pražského inovačního institutu kvůli problémům s transparentním fungováním a dodržováním zákonů o zadávání veřejných zakázek? Nebo snad pan Klíma, který dosud nebyl schopen vysvětlit, podle jakého klíče Úřad vlády  přidělil inzerci v řádu milionů korun některým českým médiím? Tedy lidé, kteří se ohánějí demokracií, a pak pošlapávají její základy? Nebo to snad vládní činitelé přenechají nějaké politické neziskovce řízenou vesměs lidmi do třicítky bez velkých životních zkušeností, která vykoná nepohodlnou práci za ně? A stojíme vůbec o to?

Návrhů na omezení svobody projevu, aniž by k diskusi byla přizvána odborná veřejnost, se chystá hodně. Každý jednotlivý z nich může, na rozdíl od jakéhokoli našeho slova, skutečně pořádně otřást základy naší demokracie. Všechny dohromady ji pak mohou nenávratně pohřbít.

A tak nás ve Společnosti pro obranu svobody projevu zajímalo, zda všechny tyto vládní kroky jsou vyvolány poptávkou společnosti. Oslovili jsme proto všechny agentury z oborového sdružení SIMAR a chtěli si nechat zpracovat reprezentativní průzkum o svobodě projevu. Žádná z nich nám i přes několik urgencí nepředložila nabídku. Doba je prý na takové průzkumy příliš turbulentní, dozvěděli jsme se od jedné z nich.

O cenzuře raději mlčet

Reprezentativní průzkum, v němž jsme se občanů ptali na otázky spojené se svobodou slova, cenzurou, dezinformacemi a jejich názory na ně jsme nakonec po roce marné snahy u SIMARu nechali vypracovat u agentury SANEP. Výsledky nás nepřekvapily. To, co nás překvapilo, bylo mediální ticho, které se po zveřejnění reprezentativního průzkumu rozhostilo.

Výsledky průzkumu mluví jednoznačně. Většina lidí má pocit, že se tiše zavádí cenzura a vadí jim to. Nechtějí, aby dezinformace potíral stát, nemyslí si, že je potřeba kvůli dezinformacím vytvářet nové zákony a jen minimum z nich sleduje tzv. dezinformační weby. To vše je v přímém rozporu se skutečnými kroky naší vlády. Mediální prostor je doslova přehlcen slovy dezinformace a fake news, čekali bychom tedy, že díky výsledkům průzkumu bude možné vést společenskou diskuzi a hledat řešení neomezující svobodu slova. Nic takového, až na pár výjimek, se však neděje. Ze strany většiny médii (čest výjimkám!) jsme se setkali s ignorací s tím, že důvodem má být průzkum zadaný u SANEPu.

Ocitli jsme se v začarovaném kruhu. Renomované agentury průzkum, který by mohl potenciálně podrývat autoritu vlády, neprovedou, média zas jiné průzkumy nezveřejní. Faktem zůstává, že se polovina občanů bojí otevřeně vyjádřit svůj názor, a novinkou je, že se o tom nesmí už ani mluvit. Existují zřízení, kde otevřená diskuse není možná. Demokracie to není.