
Milion chvilek točí film o Minářovi, stát platí 1,7 milionu. Dokáže to někdo vysvětlit?
THOMAS PAUKNER
Snažím se porozumět faktu, že stát skrze Martinem Baxou kontrolovaný Státní fond audiovize vydal přes 1,7 milionu korun člence spolku Milion chvilek, která natočila film „Chvilky naděje“ o Mikuláši Minářovi a Benjaminu Rollovi. Má otázka je následující a prosím, pokud budete příspěvek komentovat, zkuste to bez nadávek a s trochou věcnosti.
Pořád se někdo snaží tvrdit, že jsou státní instituce a kultura nezávislé? Jak tomu mají lidé věřit, když je Minář protežován ve veřejnoprávních médiích živými přenosy demonstrací s tisícovkami účastníků a navíc vůči spolku existuje zcela nezpochybnitelný příklon jedné strany politického spektra, jejíž představitel navíc financování díla schválil?
Milion chvilek je spolek politických aktivistů. Nic víc, nic méně. Má-li být stát skutečně nestranný, patří Minář vedle Martina Konvičky a jeho Islám v České republice nechceme! nebo po bok Jindřicha Rajchla a jeho aktivistických demonstrací během vlády Petra Fialy. Všichni výše uvedení mají jasnou politickou agendu a demonstracemi vyjadřují příklon k jasně vymezené politické ideologii, kterou prosazují nátlakovými, leč demokratickými prostředky skrze právo na veřejná shromáždění.
Během demonstrace spolku na Václavském náměstí pak zazněla slova:
„Přátelé, nejžhavější místa v pekle jsou rezervována pro ty, kdo v čase velkých morálních krizí zůstávají neutrální. A my se právě v jedné velké morální krizi nacházíme,“ která pronesl kněz Marek Orko Vácha. To už by zavánělo srovnáním s Janou Peterkovou a jejími slavnými výkřiky o tom, jak všichni zemřeme.
Aby toho nebylo málo, státem financovaný film o Mikuláši Minářovi se promítal od dubna 2025, tedy ve fázi horké předvolební kampaně po boku dalšího lehce kontroverzního díla, Velkého vlasteneckého výletu Robina Kvapila.
Výše uvedené skutečnosti mne vedou k dalším otázkám. A zde již potřebuji asistenci, protože se v tom sám přestávám vyznávat. Měl bych totiž několik nápadů na úspěšné filmy a žádost o dotaci bych také zvládl sepsat, zbývá jen založit neziskovku s dostatečně libozvučným názvem – ale to se vymyslí. Cílem je získání financování a produkce následujících filmů, samozřejmě ve veřejném zájmu.
„Od brouků k džihádu – svatý boj Martina Konvičky“
„Tomio Okamura: Z děcáku až na vrchol“
„Děti Andreje Babiše. 185 000 nepopsaných osudů“
Každé téma je neuvěřitelně zajímavé. Světově uznávaný lepidopterolog Konvička se od výzkumu hmyzu přesunul ke svatému boji proti islámu a je nutné se ptát, proč tomu tak bylo? Tomio Okamura se skutečně z dětského domova dostal i navzdory svému původu až na samotný vrchol. I jeho nejzarytější odpůrci pak musí potvrdit, že je to skutečně světový úspěch, zvlášť pro polovičního Japonce. Andrej Babiš v tichosti zprostředkoval narození 185 000 dětí, což odpovídá populaci Plzně. Tyto děti tu žijí mezi námi a často o svém původu ani nevědí. Dát jich několik stovek dohromady a překvapit Andreje Babiše ve Strakovce – to by mohlo zažehnout dosud nepozorované emoce i reakce premiéra a zprostředkovat unikátní setkání.
Zcela seriózně by tato témata byla filmařsky, společensky i lidsky při správném uchopení nebývale zajímavá. Dostaly by ale takové snímky finanční podporu od Státního fondu audiovize v době předsednictví Martina Baxy? Tak zní má finální otázka a možná jsem již takový cynik, že tomu ani na chvíli nevěřím.
Budu rád za věcnou, korektní a slušnou diskusi.
Šalom.
FB
Latest posts by Redakce (see all)
1 komentář


(3 votes, average: 4,33 out of 5)
💩