Mám přát Zemanovi brzké uzdravení?

Když se vysloví jméno Miloš Zeman, vybaví se mi zlý, zákeřný a intrikánský člověk. Vybaví se mi pojmy Dalík, Gross, Altner, Unipetrol, Setuza, Mrázek, Opoziční smlouva, podlý útok proti Petře Buzkové, arogance. Vybaví se mi první inaugurační projev o tom, jak bude spojovat národ, zatímco ho dlouhá léta systematicky rozděloval až ho takřka paradoxně nakonec stmelil v odporu proti vlastní osobě.

Vybaví se mi člověk, který dlouhodobě podporuje poloautokratický režim Vladimíra Putina, egoisticky prosazuje svůj pomník, kanál Dunaj Odra Labe, ačkoliv je projekt považován za utopický. Vidím člověka, který dlouhodobě podlézá jednomu z nejhorších světových režimů, Číně. Vidím ego, které vůbec nezajímají problémy normálních občanů této země. Vidím tu příšernou skvadru, kterou si kolem sebe vytvořil. Kde jsou buď psychopati nebo adepti na pruhovaný mundůr. Vzpomenu si na záznamy o jednání v Prognostickém ústavu, jestli odtamtud někdo nepomůže s transformací ekonomiky a po přihlášení Klause a Zemana oči v sloup jejich spolupracovníků.

Před více jak dvaceti lety jsem vyrazil na předvolební mítink ČSSD. V sále našeho kulturního domu bylo obrovské množství lidí. Nejsme bezvýznamné město, tak se zúčastnila celá tehdejší elita strany. Buzková, Benda, Zeman i Gross. Měl jsem připravené tři konstruktivní otázky. Pro příklad jednu uvedu. V tehdejším volebním programu měla Sociální demokracie slib, že sníží počet státních úředníků, ale zároveň slibovali vytvořit ministerstvo pro rodinu. Tak jsem se zeptal, jak to jde dohromady. Na všechny tři otázky jsem dostal odpovědi plné arogance a povrchnosti. Po třetí otázce ke mě přišli pořadatelé a doporučili mi, ať odejdu, jinak mi hrozí inzultace. Nebylo se co divit, ovečky v sále tleskali jako při zasedání ÚV KSČ. Jen jedna stará paní mi řekla, že se mnou souhlasí a nelíbí se jí odpovědi nobility.

Co se od té doby změnilo? Nic. Něco vlastně ano. Zeman se stal ještě arogantnějším a ještě více lačnícím po moci. Kdyby měl v sobě jen kousek zodpovědnosti za tuto zemi a tenhle národ, tak by ze své funkce už dávno odstoupil, aby předešel případné krizi, která nepochybně nadchází. Jenže tenhle člověk miluje jen sám sebe. A je mu úplně jedno jeho nezodpovědné jednání vůči nám, obyčejným lidem. Nepřeji mu smrt, ale je mi úplně jedno jestli opustí tento svět. Vůbec bych se o jeho zdravotní stav nezajímal, kdyby tu nehrozila ústavní krize, kterou jeho nohsledi ve spolupráci s bývalým agentem STB budou nepochybně vytvářet. Není třeba invektiv, ať si dožije, jak chce, ale tenhle odchod už je velmi smutný a tahle země si toto nezasloužila.