Ke spojenecké operaci v Sýrii aneb omyl pana Ovčáčka

Ve čtvrtek (12/4) obletěl svět Trumpův tweet adresovaný Sýrii: „Could be very soon or not so soon at all!“ Vnitřně jsem byl přesvědčen – a doufal jsem -, že bude platit jeho první polovina: zaútočíme velmi brzy. (Nemýlil jsem se.)

Neboť to má svůj smysl. Železo je třeba kout, dokud je žhavé.

Útočit chemickými prostředky kdekoli a kohokoliv, vojáky, exagenty, civilisty, musí být absolutní tabu. Kdo tak přesto činí, zaslouží trest. Tvrdý, nekompromisní. Irácký diktátor Husajn útočil plynem na Kurdy – a po právu skončil na oprátce.

Musíme říci jasné ne tomu, co se stalo v anglickém Salisbury, syrské Ghútě 2013 a Dúmě 2018 i jinde a jindy v té zemi. Po barbarském chemickém zločinu nemůže přijít nic jiného než trest. Pokud jde o Sýrii, bylo tomu tak loni v dubnu a je tomu tak i dnes. A je to správné: Trumpovu politiku jasné odpovědi je zapotřebí uvítat a podpořit.

Skončila politika řečí, slov bez činů, politika planých výzev. Diktátoři rozumějí jen síle. A ti, kdo je podporují, ať si sami se sebou srovnají, na čí straně vlastně stojí.

Před WWII západní společenství nedostatečně čelilo nacistické hrozbě – a jak to dopadlo, ví dnes každý školák. Opakovat podobnou chybu může jen pošetilec.

Proto jsem zprávu o operaci v Sýrii proti tamním vojenským cílům přijal s uspokojením. A doufám, že si z ní nejen v Damašku, ale také v Teheránu vezmou poučení.

Mluvčí českého prezidenta Jiří Ovčáček v reakci na události v Sýrii v sobotu ráno napsal: „Vojenské řešení je vždy až to poslední.“

Omyl, hluboký omyl.

Pozoruhodné je, že tento Ovčáčkův tweet je umístěn nad jiným jeho sdělením na jeho Twitteru, kde píše, že Izrael oslaví svůj vznik ve Španělském sále pod záštitou Zemana.

Protože s prezidentem Zemanem a jeho mluvčím sdílím upřímný pozitivní vztah k Izraeli, chtěl bych panu Ovčáčkovi připomenout, že kdyby v červnu 1967 bylo vojenské řešení ze strany Izraele až tím posledním (dle Ovčáčkovy rady), není vyloučeno, že v nadcházejících dnech by nebylo ve Španělském sále co slavit. Připomeňme, že tehdy bylo vojenské řešení z izraelského pohledu zákonitě tím prvním, které jediné mohlo Izraeli zajistit vítězství a pokračování jeho existence.

Hlásíme-li se k západním spojencům, pak musíme konstatovat, že Trump, Mayová a Macron udělali správnou věc. Do Washingtonu DC, Londýna a Paříže míří má gratulace.

PS: Souběžně s aktuálními akcemi kolem Sýrie máme unikátní možnost sledovat, o kolik čitelnější je česká proruská fronta. Na mysli mám nedávný článek Ladislava Jakla „Zastavte to!“, který vyjadřuje stanovisko celého Klausova institutu, stejně tak jako výše citovaný tweet Jiřího Ovčáčka. Ptám se, na kolik zohledňují podobné názory zájmu Kremlu a nakolik hodnoty obecně sdílené západním společenstvím.

Putin je prý uražen. Zdá se, že s ním také mnozí v politické množině jeho podporovatelů. Jak poučné.