Když vládnou domněnky, střílí se

Přiznávám, že když jsem žila na Slovensku, také jsem podléhala té nechutné dojmologii. První obětí domněnek a nálepek byl bezpochyby Mečiar. Mohl vám být nesympatický, ale byl to politik, který vítězil ve volbách a se svými vizemi oslovoval významnou část společnosti. Všichni lepšolidé ale na něho útočili. Bylo známkou dobrého vychování, když jste si plivli na Mečiara. Jen tak, málokdo rozporoval jeho program, jeho skutečnou politiku. Média se nějakým podrobným zkoumáním činnosti jeho vlády nezabývala.

Zpětně uznávám, že to vše byly jen domněnky, emoce a vyjadřování nesympatií. Po likvidaci Mečiara, který samozřejmě nebyl bez chyb, se centrem nenávisti stali národovci a později také Fico a Směr. Každý Slovák z vyšších kruhů vám samozřejmě řekne, že Fico je mafián. Krade a chce zavést na Slovensku totalitu. Ale konkrétní důkazy chybí. S těmi se nikdo nezdržuje. Proč taky – Fico nesdílí názory bratislavské kavárny, tak si žádnou spravedlnost a věcnost nezaslouží. Proč se zdržovat nějakými fakty nebo férovým vyšetřováním.

Dojmologie a závěry postavené na domněnkách se jaksi plíživě staly ospravedlnitelným měřítkem čehokoliv. Nikdo se nepozastavuje nad tím, když politik v televizi hřímá, jak chce Putin ovládnout celou Evropu a my ho nechceme na našich hranicích. A tyhle výkřiky mají ospravedlnit neefektivní a hurá politiku naší vlády. Na základě dojmů se mají naši lidé uskromnit, nemají mít strach z války a muži mají být připraveni narukovat. Kde jsou nějaké důkazy? Nějaká racionalita, zkoumání a analyzování nevyvratitelných faktů? Nejsou – nikdo fakta nepožaduje, nezdržuje se s nimi a nejhorší je, že tento dojmologický způsob plně převzala média a částečně i justice. Stačí mávat správnými prapory, za kterými se schovají nepřesnosti, chybějící důkazy nebo dokonce důkazy podvržené.

Když se vám někdo nelíbí, neomlouvá vás to v ničem. Nesympatický člověk má stejné právo na spravedlnost jako ten, který se vám líbí. Je to to staré a známé – padni komu padni. Je to princip demokracie. Jestliže jsme svědky potlačování faktů s kombinací používání dvojích metrů, musíme si přiznat, že demokracie je zásadním způsobem narušená a oslabená. Je to všude kolem nás. Pěstovaná a podporovaná nenávist, cenzura, nálepkování bez důkazů, štvaní lidí proti sobě, neuznávání výsledků voleb, neustálá dehonestace lidí, kteří se nepodvolují podporovaným bruselsko-americkým postojům.

Slovenští politici jsou správně naštvaní na média – protože média všechny tyto nezdravé a nedemokratické tendence zesilují a někdy i vytvářejí. Musí to skončit, protože jinak se s nějakými slušnými vyhlídkami na budoucnost můžeme rozloučit. Smutné je, že snaha o návrat rozumu a objektivity do médií je chápána jako útok na jejich nezávislost. Ale bez nápravy minimálně veřejnoprávních médií se s demokracií můžeme rozloučit nejen na Slovensku, ale i u nás.