Když politici neumějí prohrávat

Česká republika má novou vládu, kterou v pondělí na Pražském hradě oficiálně jmenoval prezident Petr Pavel. Zatímco předání premiérského žezla (doplněné předáním 80-stránkové zprávy končícího premiéra Fialy o stavu země) i jednotlivých ministerských resortů proběhlo důstojným způsobem, o komentářích některých politiků ze stran končící vládní pětikoalice se to úplně říci nedá.

Například europoslanec a někdejší místopředseda KDU-ČSL Tomáš Zdechovský k tomu napsal na sociálních sítích komentář: „Máme novou vládu. Bizarní koktejl kriminálních kauz, kolaborantství, rozhazování a čerpání našich peněz a nafouknutého ega“ (viz odkaz zde). Ne, že by některá jména členů nového vládního kabinetu nevzbuzovala určité pochybnosti. Ale když pan europoslanec (zřejmě v narážce na spoustu let se vlekoucí kauzu Čapí hnízdo) mluví například o „koktejlu kriminálních kauz“, tak by mě zajímalo, jak se v uplynulých letech vyjadřoval například ke kauze Dozimetr, spojené s hnutím STAN, kampeličce bývalého premiéra Fialy nebo bitcoinové kauze, spojené s některými exmistry za ODS. Případně, když píše o rozhazování našich peněz, zda si zjistil, o kolik se za čtyři roky Fialovy vlády navýšil náš státní dluh.

Jak asi většina čtenářů zaregistrovala, nový premiér Andrej Babiš zastupoval v tomto týdnu Českou republiku na ostře sledovaném summitu EU, kde se projednávala podpora pro ruské agresi čelící Ukrajinu. Nakonec byla odsouhlasena bezúročná půjčka ve výši 90 miliard eur, k jejíž garanci se však ČR nepřipojila. Senátor Břetislav Rychlík, zvolený do horní parlamentní komory v roce 2024 za TOP 09, to na svém facebookovém profilu okomentoval slovy: „K té hanebnosti, kterou provedl inženýr Babiš v Bruselu, kdy ač sám Slovák, zachoval se jako Čecháček. Kutilská inovace, napůl nahý, napůl oblečený…zůstat ve společnosti šovinistických kverulantů Fica a Orbána je zkrátka hanba!“

Na Babišův postoj v Bruselu jsou názory různé, část lidí ho za něj chválí a jiná část naopak kritizuje. Ale je takto trapný komentář důstojný známého režiséra a vysokoškolského pedagoga, kterým docent Rychlík už řadu let je? Vážně pan Rychlík kvůli své nedávné cestě za dalajlamou nezaregistroval, že Andrej Babiš byl již jmenován premiérem a píše o něm jakožto o „inženýrovi Babišovi“? Nebo se snad nedokáže smířit s tím, že hnutí ANO vyhrálo říjnové sněmovní volby a na základě výsledků demokratických voleb sestavilo s dalšími dvěma politickými uskupeními vládní koalici?

Samozřejmě, že ani mnozí politici z řad nastupující vládní koalice nejsou v tomto směru „svatí“ a občas ve svých veřejně pronesených výrocích nebo na sociálních sítích napsaných komentářích rovněž sklouznou k urážce či podpásovce vůči svým politickým oponentům. Člověk by se možná domníval, že s příchodem mladých politiků, nezatížených letitými spory se svými soky, se do politiky vrátí elementární slušnost a respekt vůči politickým soupeřům. Jenže co si myslet například o tom, když nově zvolená pirátská poslankyně Kateřina Demetrashvili v reakci na problémy Filipa Turka s vyhřezlou ploténkou napíše „vtipnou“ glosu: „Když bude Turek pořád jen zvedat pravou ruku, tak se nedivím, že ho bolí záda.“ A vůbec nejmladší členka nové Poslanecké sněmovny, Julie Smejkalová ze STAN, pro změnu označila na sociální síti předsedu PS Tomia Okamuru za „komerčního fašistu“ (viz odkaz zde).

Možná by předseda hnutí STAN a končící vicepremiér Vít Rakušan mohl jakožto bývalý učitel dějepisu poučit mladou poslankyni o tom, co to fašismus ve skutečně je. A především nejenom jí vysvětlit, že umění přijmout volební porážku by mělo patřit k základním vlastnostem každého demokratického politika.